Článek
Když počátkem tohoto roku vyhlásila Česká botanická společnost rostlinou roku 2025 starček úzkolistý, chtěla tím především upozornit na problematiku rostlinných invazí a ukázat, jaký mají vliv na přírodu i společnost. Tato rostlina rozhodně nebyla vybrána náhodou. Invazní biolog prof. Petr Pyšek k tomu uvedl: „Starček úzkolistý je příkladem invazního druhu, který ohrožuje nejen ekosystémy, ale také zdraví hospodářských zvířat a lidí. Je nezbytné informovat veřejnost o rizicích, která přináší. Rozroste-li se na přírodních stanovištích, může představovat vážný problém.“ Pojďme si tedy tohoto nezvaného hosta naší přírody blíže představit…
Do Evropy připlul s ovčí vlnou
Starček úzkolistý (Senecio inaequidens) je 20-100 centimetrů vysoký krátkověký polokeř z čeledi hvězdnicovitých. Má úzké tmavě zelené listy a žluté květy, které tak trochu připomínají malé kopretiny. Do západní Evropy byl zavlečen v 19. století z jižní Afriky. Má se za to, že tehdy přicestoval spolu s nezpracovanou ovčí vlnou. Jedná se tedy o takzvaný vlnový adventiv. Nejdříve se mu v nových podmínkách příliš nedařilo, ale během dalších desetiletí se nakonec dokázal výborně přizpůsobit. Od 70. let 20. století se pak postupně rozšířil i do ostatních částí Evropy.
U nás byl poprvé objeven v roce 1997 v areálu překladiště děčínského přístavu na řece Labi. Odtud se během let poměrně rychle dostal i do dalších lokalit v Čechách, kde je v současné době již hojně rozšířen. Na Moravě a ve Slezsku je situace prozatím mnohem lepší. Starček se nejčastěji vyskytuje na stanovištích vzniklých následkem lidské činnosti. Roste například podél silnic a železnic, na rumištích a skládkách, u polních cest nebo v blízkosti lidských sídlišť. K jeho šíření do dalších míst významně přispívá železniční a silniční doprava. Jedna rostlina je schopna vytvořit tisíce semen, která roznáší nejen vítr, ale i pneumatiky automobilů nebo železniční vagóny.
Poslední dobou starček úzkolistý bohužel proniká rovněž i do přírodních biotopů. Vyskytuje se tedy také na loukách, pastvinách a obdělávaných polích. Pokud by se zde začal masivně šířit, představovalo by to dle odborníků velký problém. Vyzývají proto širokou veřejnost, aby se aktivně zapojila do mapování výskytu tohoto invazivního druhu. Učinit tak lidé mohou prostřednictvím projektu v aplikaci iNaturalist.org.
Otrava starčkem se nedá léčit
Ačkoliv starček úzkolistý vypadá na první pohled jako „neškodná květina“, opak je pravdou. Pro určité druhy savců i ptáků je rostlina vysoce toxická. Starček působí velké problémy zejména koním, skotu, prasatům, ale škodí případně také slepicím nebo krůtám. Polokeř obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy (PA), které mají za úkol rostlinu chránit proti jejím škůdcům, především pak býložravcům. Tyto látky se po požití vstřebávají v žaludku a následně se přeměňují v játrech na sloučeniny pyrrolu. Ty jsou velmi jedovaté, závažně poškozují játra, patří mezi genotoxické karcinogeny a mají i fotosensibilizující účinky.
Koně a hovězí dobytek žerou na pastvě starček jen zcela výjimečně, protože jim kvůli své hořkosti nechutná. Děje se tak zejména v případech, kdy zvířata nemají dostatek jiné potravy. Většina otrav je způsobena konzumací sena, siláže nebo jiných druhů krmiva, které obsahuje starček. Po usušení či tepelné úpravě ztrácí rostlina sice svou nepříjemnou chuť, ale prudce jedovatá zůstává nadále. Pokud zvíře zkonzumuje velké množství starčku, propukne u něj akutní otrava, která končí smrtí. Jestliže sežere opakovaně malé dávky (třeba v průběhu několika měsíců), dojde u něj k chronické otravě. Ta se projeví až v okamžiku, kdy už jsou játra zvířete nevratně poškozena cirhózou.
Toxiny mohou proniknout do mléka, medu i vajec
Pro člověka je starček potenciálně nebezpečný zejména tím, že jeho pyrrolizidinové alkaloidy přecházejí do mléka nebo vajec zvířat, která jím jsou krmena. Starčekové toxiny byly v zahraničí nalezeny dokonce i v medu. Kontaminováno může být také obilné zrno. Množství těchto alkaloidů v potravinách je dle odborníků ale naštěstí malé na to, aby dokázalo vyvolat u člověka otravu. Vědci však zároveň upozorňují, že tyto látky mají mutagenní a karcinogenní účinky. Z tohoto důvodu je i malá koncentrace pyrrolizidinových alkaloidů v živočišných produktech nežádoucí.
Starček úzkolistý u nás prozatím tvoří jen nesouvislé porosty, a je tedy velmi důležité zabránit včas jeho dalšímu šíření. Když ho někde objevíte, nezapomeňte jeho výskyt zmapovat. Jestliže se rozhodnete rostliny zlikvidovat, vybavte se předem ochrannými rukavicemi. Vyryjte je i s celým kořenem, nejlépe ještě před tím, než vykvetou.
Poznámka autora: V České republice roste také náš „domácí“ starček přímětník (Senecio jacobaea), který je rovněž nebezpečný a jedovatý.
Zdroje: inaturalist.org, kvetenacr.cz, ekolist.cz, botanospol.cz, theses.cz, zverolekarka.com, bezpecnostpotravin.cz
SPOHN, Margot a GOLTE-BECHTLE, Marianne. Co tu kvete?: květena střední Evropy : více než 1000 planých rostlin. Přeložil Hana JANÁČKOVÁ, přeložil Zdenka PODHAJSKÁ. Praha: Knižní klub, 2010. ISBN 978-80-242-2479-4.
KNAUEROVÁ, Marta a DRNKOVÁ, Jana. Atlas bylin. Ilustroval Attila VÖRÖS. Brno: Edika, 2017. ISBN 978-80-266-1096-0.
Wikipedia, heslo: Starček úzkolistý
