Článek
Prosinec je pro mě tradičně měsícem, kdy si výhodně nakoupím jarní cibuloviny a navzdory často i nevlídnému počasí se je vypravím sázet. Velkou motivací je pro mě budoucí odměna v podobě úchvatného pohledu na rozkvetlou jarní zahradu. Rozhodla jsem se tedy sepsat pár svých postřehů a zkušeností s jejich zimní výsadbou, které by se někomu třeba mohly hodit.
Lze jarní cibuloviny vysazovat ještě v prosinci?
Přesně tuto otázku jsem si před lety položila, když jsem začátkem prosince objevila slevovou akci na jejich nákup. Ceny byly natolik lákavé, že jsem neodolala a pořídila si rovnou celou krabici narcisů, tulipánů, sněženek, modřenců, ladoněk, okrasných česneků, zkrátka jsem pobrala vše, co mi přišlo pod ruku. Počasí mi tehdy přálo, nenapadl sníh a teploty se pohybovaly kolem nuly. Tak jsem popadla rýč a pustila se do díla.
Moje zahrádka je v přírodním „divočejším“ stylu, a tak cibulky vysazuji až do trvalého zamrznutí půdy prakticky všude: do trávníku, pod keře a stromy, do záhonů a některé rovněž do nádob. Razím totiž heslo, že cibulovin není nikdy dost. K sázení jsem se tenkrát dostala až během vánočních svátků a měla jsem trochu strach, zda na jaře rostliny skutečně vyrostou a pokvetou. Moje obavy se s příchodem jara ukázaly jako neopodstatněné. Všechny druhy nádherně kvetly, dokonce mi ani tulipány a hyacinty nesežrali hlodavci všeho druhu. Radost to byla převeliká, takže od doby, kdy jsem provedla tento první pokus, pokračuji ve „vánoční“ výsadbě jarních cibulovin každý rok.
Přírodní zahrada na jaře
Několik rad pro úspěšné pěstování
Dovolím si zde shrnout několik jednoduchých a užitečných pravidel, která jsem se při výsadbě cibulovin naučila dodržovat. Podotýkám, že jsem zahradník amatér, nikoliv odborník, a tak je prosím berte jako obecné rady, vycházející z mých vlastních zkušeností a z toho, co jsem si o jarních cibulovinách „nastudovala“. Navíc nepatřím k lidem, kteří ze zahradničení dělají doslova vědu. Někdy mě opravdu fascinuje, kolik lidí se živí tím, že prodává na internetu prostřednictvím nejrůznějších videí a webinářů rady typu „jak správně jezdit s kolečkem“.
Než se pustíte do práce, projděte se po své zahradě a dobře se dívejte, kde by se cibulovinám mohlo dařit. Každá zahrada je totiž jedinečná, a to nejen svým vzhledem, který jí vtiskl její vlastník, ale má také své specifické podmínky, v nichž rostliny rostou. Jarní cibuloviny mají rády místa zalitá po celý den sluncem, ale daří se jim také v polostínu pod keři a stromy. Každá cibulovina má své vlastní specifické požadavky na slunce, stín a půdu, takže vyberte rostliny, které budou odpovídat vašim podmínkám. Za sebe mohu říct, že ráda experimentuji a občas tato pravidla poruším. Vyzkoušela jsem například vysadit některé druhy, jako jsou modřence, sněženky nebo řebčíky kostkované, i do stínu a rovněž mi tam nádherně kvetou.
Pro výsadbu cibulovin se hodí lehčí půdy, zcela nevhodné jsou pak těžké jílovité nebo stále zamokřené půdy. Cibule by se obecně vzato měly sázet do hloubky, která odpovídá zhruba dvojnásobku až trojnásobku jejich výšky. Důležité je také dodržovat mezi jednotlivými cibulkami vhodnou vzdálenost. Ta závisí na konkrétních požadavcích rostlin, stačí se řídit tím, co je uvedeno na obalu. Dodržením doporučeného odstupu mezi cibulemi zajistíte, aby rostliny měly dostatek prostoru pro růst a rozvoj. Také v tomto případě stačí používat selský rozum, není potřeba něco složitě na centimetry přesně měřit, postačí vše dělat odhadem.
Vždy vyberte jen pevné a zdravé cibule bez známek hniloby nebo nemocí. Veškeré poškozené, nahnilé či vyschlé cibulky bez kompromisu vyřaďte. Některé druhy jako jsou kupříkladu tulipány či hyacinty chutnají hlodavcům. Zkusila jsem zasázet na záhony řebčíky královské, které myši a hraboše údajně odpuzují. Prozatím mi nic nesežrali, ale to může být jen náhoda, takže v tomto „výzkumu“ nadále pokračuji.
Jestliže se vám líbí smíšené záhony plné nejrůznějších druhů, tak začněte nejprve těmi největšími cibulkami, zasypejte je, potom v další vrstvě zasázejte jiný druh s menšími cibulemi. Postup opakujte pořád dokola, až se nakonec dostanete k druhům s drobnými cibulkami. V současné době existuje nepřeberné množství druhů a kultivarů, a tak se při tvorbě zahrady fantazii meze nekladou. Pokud jste staromilci jako já, můžete zkusit vysadit třeba více než sto let starou odrůdu vonných narcisů, Narcis Poeticus Pheasant Eye, ke kterým se výborně hodí modřence a růžové tulipány.
Jarní truhlík se smíšenou výsadbou
Stejný způsob lze použít i u smíšené výsadby v nádobách, do kterých je na dně vytvořit drenáž z hrubšího štěrku, keramzitu nebo kamínků. Jarním cibulovinám to sluší v nejrůznějších truhlících, starých kýblech i v klasických květináčích. Viděla jsem i překrásně osázené necky. Když jsem je takto zkoušela pěstovat poprvé, bála jsem se, že mi venku vymrznou. Rostliny totiž musí projít chladným obdobím, aby na jaře kvetly. Balím je proto raději ještě do tenkého molitanu a do igelitového pytle. Navrch nádoby dávám chvojí a během celé zimy cibulky pravidelně zalévám. Cibuloviny v nádobách ani na zahradě ničím nehnojím.
Ještě bych se chtěla zmínit o výsadbě cibulovin v trávníku či na louce. Z toho jsem měla nejdříve trochu obavy, ale rostliny rostou výborně, pomalu se postupně množí a rok od roku je na ně hezčí pohled. V tomto případě jsem si vybrala velmi odolné druhy jako jsou nejrůznější krokusy, modřence, narcisy nebo ladoňky. Jednoduše udělám do trávníku rýčem díru ve tvaru čtverce a dám na stranu celý vyrytý bal. Zem trochu nakypřím, vysadím do kruhu cibulky a lehce je zasypu zeminou a úplně nakonec na ně dám drn, který zašlapu. Jde to rychle a výsledek je opravdu kouzelný.
Tak to bylo pár poznatků z mé pěstitelské činnosti, které se touto dobou věnuji raději než bych se účastnila všudypřítomného vánočního shonu. Novodobé konzumní šílenství mě nechává ledově chladnou…
Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky:
BRICKELL, Christopher. Velká zahrádkářská encyklopedie: [praktický průvodce zahrádkářskými technikami, navrhováním a údržbou výsadeb i pěstováním květin, okrasných rostlin, ovoce a zeleniny. Vyd. 2. (v nakl. Ikar 1.). Praha: Ikar, 1999. ISBN 80-7202-569-4.
