Maorové: Rituální tetování jako prostředek ke zvýšení sexuální přitažlivosti

Domorodí obyvatelé Nového Zélandu, Maorové, prosluli na celém světě svými originálně potetovanými obličeji, které zdobily nápadité ornamenty. Přitom vždy platilo pravidlo, že čím byla tvář více a krásněji potetována, tím vyšší bylo společenské postavení jedince. Každý kmen používal navíc určité specifické znaky. Ženské a mužské tetování se od sebe vždy lišilo a mělo též jiný rituální význam. Kolonizátoři považovali tyto zvyky za pohanské, a snažili se je vymýtit. Maorské umění tetování postupně téměř vymizelo, ale ve druhé polovině 20. století došlo mezi Maory k jeho návratu. Domorodci ho vnímají jako symbol jejich svébytné kultury a má pro ně velkou symboliku. Tradiční ženské tetování zvané Moko Kauae si nechala udělat i řada známých maorských žen. Jsou mezi nimi například bývalá šéfka diplomacie nebo televizní moderátorka.

Maorové (nebo také Maoři) jsou původní obyvatelé Nového Zélandu, kteří sem s největší pravděpodobností připluli na velkých kánoích z jiných ostrovů východní Polynésie. Prastará legenda praví, že ke zdejším břehům poprvé připlul před více než tisíci lety válečník a mořeplavec Kupe se svou ženou, která když spatřila pevninu zahalenou v oblacích, zvolala: „He aotearoa!“ Tak se zrodil název doposud neznámé země, kterou polynéští objevitelé pojmenovali Aotearoa, což v překladu znamená „Země dlouhého bílého mraku“. Toto označení používají domorodci dodnes.

Jako první objevil ostrov nizozemský obchodník a mořeplavec Abel Tasman, avšak kvůli potyčkám s domorodci se zde nezdržel dlouho a raději odplul. Osobitou kulturu a bohaté tradice domorodých obyvatel Nového Zélandu tak popsali podrobněji až o sto let později Britové. V roce 1769 se u zdejších břehů vylodil kapitán James Cook, který ostrov označil za britskou kolonii a během dalších let jej postupně kolonizoval.

Příchozí Evropany doslova fascinovalo tradiční maorské tetování, kterému se obecně říká moko, mužské tetování pak nese název Ta Moko a ženské Moko Kauae. Původ tohoto rituálu není znám, neboť Maorové neuměli číst a psát, a tak si zvyky spojené s moko předávali pouze ústní formou z generace na generaci. Evropané posedlí maorským moko vykupovali od domorodců useknuté potetované hlavy (zvané pakipaki) bojovníků a náčelníků. Poptávka po takových „suvenýrech“ v Evropě prudce rostla, což v konečném důsledku vedlo k eskalaci násilí mezi maorskými kmeny.

Zdejší tatéři byli výhradně muži, nazývali se „tohunga-ta-moko“ a jejich řemeslo mělo pro domorodce posvátný význam. Pravé moko mohl nosit pouze člen maorského kmene, otrokům a cizincům bylo zapovězeno. K tetování přistupovali tatéři jako k umění, které mělo jasně daná pravidla nejen, co se znaků či ornamentů týče, ale i z pohledu jeho barevnosti. Pro mužské tetování používali pouze černou barvu, která symbolizovala tmu, dále pak červenou, která byla barvou krve a bílou barvu, která představovala světlo.

Moko bylo plastické jakoby vyryté do kůže, na rozdíl od klasického tetování, které u nás známe. V kůži zanechalo prohlubně, které pak byly vyplněny barvou. K tomuto účelu se používaly nástroje ze zvířecích kostí, lastur, zubů, kamenů či tvrdého dřeva, které vypadaly jako malá řezbářská dláta. Následně se hrot dláta paličkou vtloukal velmi hluboko do kůže, často až na kost. Vzniklé plastické rýhy se pak potíraly pigmenty. Později domorodci používali také kovové nebo kostěné jehlice.

Z motivů převládaly spirály, křivky a abstraktní vzory. Každé Ta Moko bylo jedinečné a sloužilo mimo jiné k identifikaci jedince. Určovalo jeho příslušnost ke konkrétnímu kmeni, mělo také zastrašovat nepřátele a v neposlední řadě zvyšovalo atraktivitu muže u opačného pohlaví. Ta Moko představovalo velmi zdlouhavý a bolestivý proces, ale nebylo žádoucí, aby při něm muž projevoval slabost. Muži si nechávali tetovat většinou celý obličej a tělo až ke kolenům. Podle rozsahu tetování, umístění a symbolice jednotlivých vzorů či motivů se dalo usuzovat, jak vysoko v hierarchii kmene muž je. Pouze nejvýše postavení jedinci jako byli náčelníci, mohli mít Ta Moko i na bradě a čele, hodně tetování mívali také významní válečníci.

Ženské tetování Moko Kauae se od mužského v mnohém lišilo. Provádělo se většinou pouze v oblasti rtů a brady, někdy i na poprsí za pomoci jemných nástrojů a šetrnějším způsobem. V případě Moko Kauae šlo o rituál spojený s obdobím, kdy se z dívky stává žena. Přirozená barva rtů byla u žen brána jako estetická nedokonalost. Muži považovali za žádoucí ženy, které měly plně vytetované tmavé rty, doplněné horizontálními linkami. Ženy obvykle mívaly Moko Kauae také v ústech na vnitřní straně, což bylo spolu s tmavými rty považováno za vrchol ženské krásy.

Bradu žen pak zdobily různé ornamenty připomínající obrácenou korunu. Někdy se objevovalo tetování také na lícních kostech, po stranách nosu a na čele. Ženy se směly nechat tetovat i na jiných částech těla, ale nebylo to pro ně typické. Ženu, která neměla tetovaná ústa a bradu, pokládali muži za neatraktivní a měla jen malou šanci, že se provdá, neboť pro ně nebyla sexuálně přitažlivá.

Druhá polovina 20. století znamenala pro Maory postupný návrat k dávným tradicím předků, včetně tradičního moka. Maoři se dnes dávají tetovat za pomoci moderního profesionálního vybavení na nejrůznějších částech těla, obličej ale většinou vynechávají. Výjimku tvoří v tomto případě ženy, pro něž je tetování brady a rtů naopak prioritou. S odkazem na tradice svých předků a maorské kulturní dědictví se nechala tetovat například přední novozélandská politička Nanaia Cybele Mahuta, která v období let 2020- 2023 zastávala funkci ministryně zahraničních věcí Nového Zélandu. Tradiční tetování má nejen na bradě, ale také na zádech a podle svých slov je na něj velmi hrdá.

Další ženou, která se rozhodla navázat na odkaz svých předků, je půvabná novinářka a moderátorka, maminka čtyř dětí Oriini Kaipara. Ta si nechala v roce 2019 vytvořit Moko Kauae na rtech a na bradě. Na Novém Zélandu patří k oblíbeným celebritám a díky svému tetování získala obrovskou popularitu. Oriini Kaipara k tomu uvedla: „Jsem si samozřejmě vědoma toho, že jsem první žena, která se v hlavním vysílacím čase objevila na obrazovkách s tetováním na bradě. Je to pro nás Maory prolomení dalších hranic. Každý můj krok teď vnímám jako zodpovědnost.“

Zdroje: theses.cz, dspace.cuni.cz, nzherald.co.nz, novinky.cz, Wikipedia

ROBLEY, Horatio Gordon. Tetování mezi Maori. Žďár nad Sázavou: Sowulo Press, c2008. ISBN 978-80-903957-1-8.