Článek
Pražská rodačka Miroslava Šternová patřila k nejkrásnějším herečkám své doby. Přesto ji v rodné vlasti zná jen málokdo. Během svého krátkého života toho zažila tolik, že by se její pohnutý osud jistě mohl stát předlohou pro film. Ostatně posuďte sami…
Utekla před nacisty z Československa
Herečka Miroslava Šternová, ve světě známá také jako Miroslava Stern či Miros Mango, se narodila 26. února 1926 v Praze Miroslavě Bečkové, která byla dcerou bývalého prvorepublikového ministra financí Bohdana Bečky. Otcem Miroslavy byl jistý Vladimír Štancl z Brna, který se ale „vypařil“ jakmile zjistil, že bude mít potomka.
Miroslava Bečková se pak ještě jako těhotná seznámila v Jeseníkách s místním váženým lékařem židovského původu Dr. Oskarem Leo Šternem, za kterého se provdala. Štern tak malou Miroslavu vychovával jako vlastní dceru. V roce 1931 do rodiny Šternových přibyl ještě syn Ivo, a všichni spokojeně žili v Teplicích nad Bečvou, kde Štern vedl luxusní lázně.
Miroslava měla krásné dětství. Rodiče ji zahrnovali láskou, věnovala se hudbě, tanci, zpěvu a ráda také recitovala. Jako malá vůbec netušila, že Štern není jejím biologickým otcem. Zjistila to až ve chvíli, kdy vstoupily v platnost norimberské rasové zákony, a došlo k zabrání československého pohraničí. Tehdy se Šternovi ocitli v ohrožení života. V roce 1939 byli nejprve internováni v jednom z koncentračních táborů, ale nakonec se jim v roce 1940 naštěstí podařilo získat povolení vycestovat do Mexika.
Miroslava Štermová v roce 1951
Kvůli depresím se pokusila o sebevraždu
Po strastiplné a dlouhé cestě, která vedla přes několik zemí, se zde usadili, a snažili se co nejlépe začlenit do místní společnosti. Její otec pracoval jako kardiolog a internista, matka vyučovala tanec. Miroslava ale měla s adaptací na nové prostředí obrovské problémy, trápily ji deprese a úzkosti, proto ji otec podpořil v jejím zájmu o architekturu, a zaplatil jí studia v New Yorku.
Během nich poznala svou první velkou lásku. Bezhlavě se zamilovala do vojáka americké armády, zasnoubila se, a zdálo se, že konečně našla své štěstí. Když ale v roce 1942 její snoubenec padl v boji, zhroutil se Miroslavě celý svět. Trpěla depresemi, a poprvé si sáhla na život. Velkou oporou jí tenkrát byla její rodina, díky které se dokázala znovu postavit na nohy.
Studia ale nedokončila, protože o dva roky později její matka onemocněla rakovinou. Miroslava se proto vrátila zpátky do Mexika, aby jí byla nablízku. Když její milovaná maminka krátce nato těžké nemoci podlehla, na Miroslavu znovu dolehly velké deprese a opět si sáhla na život.
Z manžela se vyklubal homosexuál
Přesto se nakonec s pomocí otce dokázala vzchopit a zúčastnila se na jeho popud prestižní mexické soutěže krásy, kterou vyhrála. Díky tomu začala studovat herectví v Kalifornii, a poté v tom pokračovala u japonského herce, divadelního režiséra a „otce mexického divadla“ jménem Seki Sano, který působil v Mexiku. Během studií poznala dalšího jeho žáka Jesúse Jaime Gómeze Obregóna, přezdívaného „El Bambi“, do kterého se zamilovala a 2. února 1946 se za něj provdala.
Manželství jim ale vydrželo jen pár měsíců. Ukázalo se totiž, že Obrégon dává v lásce jednoznačně přednost mužům, a Miroslavu si vzal jen proto, aby se veřejnost nedozvěděla o jeho skutečné sexuální orientaci. Pocházel z bohaté katolické rodiny, jeho rodiče proto tajně doufali, že jejich syn po sňatku s mladou pohlednou ženou přestane být homosexuálem, což se nestalo. Naopak, Obrégon dál vyhledával milence mezi muži, a zklamaná Miroslava se s ním rozvedla.
Mexická Marilyn Monroe
Není divu, že po této další nepříjemné zkušenosti se talentovaná herečka naplno vrhla do práce, která jí alespoň částečně pomáhala zapomenout na vše, čím si musela projít. V průběhu své kariéry natočila třicet mexických a hollywoodských snímků. Přestože se většinou nejednalo o žádné velké „trháky“, podařilo se jí svým slovanským půvabem okouzlit publikum.
Pro místní diváky byla exotickou kráskou, kterou zbožňovali. Není tedy divu, že se Miroslava během let stala v Mexiku hvězdou první velikosti. Navzdory tomu si ale slávu příliš neužívala. Vadilo jí, že si ji mnozí režiséři i fanoušci zaškatulkovali jen mezi „bezduché krasavice“. Ona ale chtěla víc. Toužila po tom, aby ji lidé obdivovali i jako skvělou herečku.
Příliš komplikované vztahy
Zatímco se jí ve filmové branži dařilo, v soukromí se cítila osamělá. Jen málokdo věděl, jak jí skutečně je. Měla sice zástupy ctitelů, dvořili se jí milionáři, slavní herci i režiséři, ale stále se jí nedařilo najít toho „pravého“ muže, který by ji nade vše miloval. Její poslední láskou byl nejslavnější španělský toreador Luis Miguel Dominguín, se kterým se seznámila v roce 1953 na Kubě. Tehdy se z nich stali dobří přátelé, ale o rok později, když se potkali v USA, mezi nimi přeskočila jiskra a udržovali spolu vášnivý milostný poměr.
Šlo přitom o velice komplikovaný vztah, protože kouzlu přelétavého Dominguína v té době podlehla také ikona stříbrného plátna Ava Gardner. Toreador tehdy zvažoval, že by s Avou Gardner založil rodinu, ale ta se vázat nechtěla, a tak jejich románek skončil v září 1954. Miroslava pak na krátký čas uvěřila, že by její milostné vzplanutí k toreadorovi mohlo přerůst v trvalý svazek, a tak se snažila být své lásce nablízku. V roce 1955 přijala roli v černé komedii Ensayo de un crimen legendárního španělského režiséa Luise Buñuela. Odcestovala kvůli tomu do Španělska, kam ji nechtěli zpočátku pustit, kvůli tomu, že pocházela z komunistického Československa.
Proč si vzala život?
Všechny šokovalo, když po svém návratu do Mexika krátce poté, co byl snímek Ensayo de un crimen dokončen, spáchala 9. března 1955 Miroslava Šternová sebevraždu. Dle lékařů se předávkovala barbituráty. Její bezvládné tělo našla ležet na posteli o den později hospodyně. Herečka podle vyjádření některých jejích přátel svírala v ruce fotografii toreadora Luise Miguela Dominguína, muže který „zradil“ její lásku, a oženil se s italskou herečkou Lucií Bosé. Podle jedné verze si Miroslava vzala život právě kvůli němu. Toto vysvětlení se v souvislosti s její sebevraždou objevuje nejčastěji, není však jediné.
Kolem úmrtí „mexické Marilyn Monroe“ doposud panuje celá řada otazníků. Dle filmové hvězdy Katy Jurado, která tělo Miroslavy spolu s dalšími přáteli viděla, držela Miroslava v onen osudný den v ruce fotografii jiného muže. Šlo prý o fotku mexického herce jménem Cantinflas, který neopětoval její city, neboť byl ženatý. Umělecká manažerka Fanny Schatz, ale údajně vyměnila jeho fotku za fotku španělského toreadora Luise Miguela Dominguína. Jak to tehdy doopravdy bylo, se už nejspíš ale nikdy nedozvíme.
Tati, promiň mi, už nemůžu dál. Nejsem tak statečná, děkuji ti za všechno a odpusť mi, že nemám vůli dál žít. Miluju tě, Bambulka.
Miroslava Šternová byla krásná, slavná, ale také velmi citlivá. Trápila ji nejen nešťastná láska, ale také smrt maminky i bolestná ztráta příbuzných z otcovy strany, kteří skončili kvůli židovskému původu v plynových komorách. Stýskalo se jí po životě v Československu, připadala si osamělá a nemilovaná. Její odkaz však žije dál i po její smrti. Pro Mexičany je legendou dodnes, píší o ní knihy, točí filmy a pojmenovávají po ní své dcery…
Zdroje: forbes.cz, themoviedb.org, krajskelisty.cz, reflex.cz, nasregion.cz, lidovky.cz
