Článek
V posledních letech u nás dochází k nárůstu počtu osob, které se nakazily parazitárními onemocněními, jejichž původcem jsou tasemnice rodu Echinococcus. Jedním z nejzávažnějších z nich je alveolární echinokokóza, kterou způsobuje drobná tasemnice měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis). Ten je obecně dobře známý rovněž pod jménem tasemnice liščí. Tento parazit žije v našich podmínkách v trávicím traktu některých masožravých šelem, zejména pak lišek, ale třeba také domácích psů a zcela výjimečně i koček. Vyvolává vysoce nebezpečnou nákazu, která se svým průběhem podobá zhoubnému nádoru. Neléčená končí ve většině případů smrtí pacienta.
Rizikové jsou zejména letní měsíce
O rozšíření měchožila bublinatého prakticky na celém území Česka se postaraly především nakažené lišky, jejichž počty dle odborníků každým rokem rostou. Vzhledem k tomu se dá tedy v budoucích letech předpokládat nárůst alveolární echinokokózy také u lidí. A právě proto je nutné znát o tomto nebezpečném parazitovi několik základních věcí, které mohou každému pomoci s ochranou zdraví.
Parazitem se lidé mohou nakazit především v průběhu letních měsíců, kdy se věnují sběru borůvek, malin, lesních jahod, ostružin nebo hub. Lesní plody, ale i houby mohou být kontaminovány trusem nakažených lišek. Pokud je člověk pozře bez předchozího důkladného umytí nebo dostatečné tepelné úpravy (vajíčka se zničí varem), riskuje, že se stane jeho náhodným hostitelem. V této souvislosti je důležité zmínit, že zmrazením nebo sušením nedojde k usmrcení parazita.
Nakazit se však lze i od domácích mazlíčků, především psů. Je tedy bezpodmínečně nutné je pravidelně odčervovat. Vajíčka tasemnice liščí se mohou nacházet nejen v lese, ale také všude tam, kde se zvířata vnímavá k nákaze tímto parazitem vyskytují. K nejohroženějším skupinám proto patří lidé, kteří pracují na zahradách, polích či v lesích v zasažených lokalitách. Není snad ani potřeba zdůrazňovat nezbytnost dodržovat zde základní hygienická pravidla. Především mýt si ruce po skončení práce či sběru, nepít v přírodě vodu (například z potoka nebo ze studánky), pečlivě umýt veškeré sklizené ovoce a zeleninu, případně bylinky.
Léčba často končí transplantací jater
Z vajíčka, které se dostalo do těla hostitele se poté vyvine larva, která pronikne střevní stěnou do krevního oběhu napadeného jedince, a následně se téměř ve všech případech „zabydlí“ v jeho játrech, kde vytvoří malou cystu. Pacient zpočátku nemá vůbec žádné zdravotní potíže, protože cysta stále roste jen velmi pomalým tempem. Bezpříznakové období trvá 5 až 15 let. Někdy je tak nemoc diagnostikována úplně náhodně třeba během vyšetření břicha. Bylo prokázáno, že nemoc se obvykle projeví dříve u jedinců s oslabenou imunitou, u kterých zároveň mívá často dramatický průběh.
Přibližně třetina běžných pacientů nejprve dostane žloutenku, další třetina si stěžuje na velké bolesti v nadbřišku, zbytek nemocných pak přivede k lékaři buď výrazný váhový úbytek nebo též velká únava. Klíčovou roli v tomto okamžiku sehrává včasná diagnostika a stanovení správné léčby dle rozsahu onemocnění. Většinou je totiž nejprve pacientům mylně diagnostikován maligní nádor jater. Je to způsobeno tím, že se larva parazita v lidském těle nevyvine v dospělce, ale pokračuje dále v růstu a chová se jako zhoubný nádor. Má schopnost tvořit i metastázy, které lze u nemocných najít v dutině břišní, ledvinách, nadledvinách, močovodech, slinivce, části tlustého střeva, plicích, kostech i v mozku.
Imituje nádor, chová se jako nádor, roste jako nádor a člověka, pokud se neléčí, i usmrtí.
Teprve následná vyšetření a testy prokáží přítomnost parazita. Léčba bývá dlouhodobá a velmi nákladná. Obvykle spočívá v odstranění postiženého ložiska a v podávání chemoterapie v podobě vysokých dávek širokospektrálních antiparazitik ze skupiny benzimidazolů. Trvá minimálně dva roky, někdy však bývá i doživotní, zejména pokud není možné provést operaci. Závažnou komplikací nemoci přitom bývá prasknutí cysty, což může vést až k anafylaktického šoku nebo smrti pacienta. Někdy po ruptuře cysty také dojde k rozšíření dceřiných cyst do dalších částí těla. Není ani výjimkou, že někteří pacienti s alveolární echinokokózou musí podstoupit transplantaci jater.
Nejde o zbytečné „strašení“
Celá řada lidí považuje riziko nákazy touto smrtelně nebezpečnou chorobou za minimální, a proto nepřikládají podobným varováním velký význam. Předpokládá se však, že do budoucna dojde k postupnému nárůstu nových případů této prozatím vzácné nemoci. Odborníci proto širokou veřejnost upozorňují, že dodržování výše uvedených jednoduchých pravidel může v následujících letech výrazně snížit počty nakažených osob, ale některým lidem s velkou pravděpodobností zachrání i život. Dále pak poukazují také na fakt, že alveolární echinokokóza si zaslouží pozornost, jelikož je spojena s vysokou úmrtností, pokud se včas a správně neléčí.
Zdroje: archiv.szu.cz, tn.nova.cz, theses.cz, wikiskripta.eu, aktualne.cz
