Nejlepší gymnastka Věra Čáslavská: Doma zažívala peklo. Manžel ji týral, zabil ho vlastní syn

Rodačka z pražského Karlína Věra Čáslavská patří bezesporu k československým sportovním legendám. Sportovní gymnastka, později i trenérka a funkcionářka, vybojovala pro svou rodnou zemi sedmkrát olympijské zlato, čtyřikrát se stala mistryní světa a jedenáctkrát mistryní Evropy. V době její největší slávy jen málokdo tušil, jaké strasti v soukromí zažívá. Žárlivý manžel s psychopatickými sklony jí ze života udělal skutečné peklo, které pokračovalo i po rozvodu jejich manželství, a vyvrcholilo tragédií.

Věra Čáslavská se narodila 3. května 1942 v Praze. Odmalička byla velmi čilé dítě, neustále rodičům doma hrála nějaká představení a říkávala, že chce vystupovat v cirkuse. To se nelíbilo zejména její ambiciózní mamince, která ji, stejně jako předtím její starší sestry, přihlásila ve čtyřech letech na hodiny baletu. Malá Věra měla obrovský pohybový talent, byla velmi pružná a po pár měsících dokázala dělat nejen salta, ale zvládala i různé akrobatické kousky. Kromě baletu ji rodiče přihlásili ještě na krasobruslení a později také na gymnastiku. Sportování se věnovala běžně i šest hodin denně, což bylo někdy na úkor školy, kde ji to stejně příliš nebavilo.

V roce 1957, ještě před jejími patnáctými narozeninami, vzala dospívající Věru její matka ukázat Evě Bosákové, která byla tou dobou naší nejlepší gymnastkou. Věra se příležitosti posunout se v kariéře o kus dále zhostila se ctí a předvedla parádní vystoupení, které Evu Bosákovou doslova ohromilo a stala se potom její trenérkou gymnastiky. Mladinká Věra Čáslavská sbírala pod jejím vedením jeden úspěch za druhým. Stala se československou reprezentantkou, která postupně dobývala sportovní svět. Jedno vítězství střídalo druhé až v roce 1964 vystoupala na pomyslný sportovní vrchol, když na olympiádě v japonském Tokiu získala hned tři zlaté medaile. Místní publikum ji zbožňovalo, psal o ní světový tisk a Věra Čáslavská se stala doslova sportovní celebritou. Skromná Věra ale ani po tomto obrovském úspěchu nepřestala tvrdě trénovat a pečlivě se každý den připravovala na další závody.

V roce 1968 se Věra Čáslavská intenzivně připravovala na Letní olympijské hry v Mexiku. Její plány narušila invaze vojsk Varšavské smlouvy, která se odehrála v noci z 20. na 21. srpna 1968 v Československu. Věra Čáslavská ji veřejně odsoudila a připojila svůj podpis pod dokument Dva tisíce slov. Tím se vystavila riziku, že na olympijské hry nebude smět odjet. Za pomoci přátel se ukryla před státní bezpečností na odlehlém místě v lesní chatě a trénovala své gymnastické vystoupení na kmeni stromu. Olympiády v Mexiku se nakonec směla zúčastnit. Když na ní v jedné z disciplín vybojovala zlatou medaili a spolu se sovětskou reprezentantkou Larisou Petrikovou se dělila o první místo na stupni vítězů, odhodlala se k odvážnému gestu.

Věra Čáslavská byla statečná žena a využila této příležitosti k vyjádření odporu vůči sovětským okupantům. Při vyhlašování vítězů 25. října 1968 dala celému světu jasně najevo, že s napadením své rodné země nesouhlasí. Když stála na stupni vítězů a hrála československá hymna měla hlavu hrdě vztyčenou, avšak při tónech sovětské hymny hlavu sklonila a upřeně se dívala do země. Tento jasný signál, který vyslala směrem k široké veřejnosti bohužel upoutal také pozornost vládních činitelů v tehdejším Československu. Po návratu do vlasti ji sice vítaly davy fanoušků, kteří spolu s ní oslavovali zisk čtyř zlatých olympijských medailí, které si Věra z Mexika přivezla, ale její sportovní kariéra byla přesto zpečetěna.

Následovaly policejní výslechy, domovní prohlídky, zákaz sportování i cestování. Režim se Věru snažil za každou cenu zlomit, protože se stala symbolem proti sovětské okupaci Československa. Věra Čáslavská byla za svou statečnost exemplárně potrestána a čekal ji v dalších letech těžký život. Nejlepší gymnastka světa nemohla celých pět let sehnat žádnou práci. Zpočátku se živila jako uklízečka. Později v roce 1974 se jí podařilo vystudovat Fakultu tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě v Praze a věnovala se trenérské činnosti a mohla začít trénovat svou milovanou gymnastiku nejen u nás, ale v letech 1979-1981 působila jako trenérka také v Mexiku.

Během sametové revoluce v roce 1989 se objevila po boku Václava Havla na balkonu Melantrichu, kde ji nadšeně vítaly zástupy lidí. Po pádu komunistického režimu se v lednu 1990 stala poradkyní prezidenta Václava Havla pro sociální otázky a sport a dále pak zastávala funkci jeho asistentky. V devadesátých letech 20. století se stala předsedkyní Československého olympijského výboru a dále pak i Českého olympijského výboru. Věra Čáslavská tak byla po dlouhých letech perzekucí plně rehabilitována.

Z olympiády v Mexiku si Věra nedovezla „jen“ zlaté medaile, ale i manžela Josefa Odložila, který byl také známým sportovcem. Mladý krásný pár měl pohádkovou svatbu v Metropolitní katedrále mexického hlavního města den před koncem olympiády 26. října 1968. Katedrála byla v den svatby doslova v obložení desítek tisíc lidí, kteří chtěli na vlastní oči spatřit slavné novomanžele. Zdejší obyvatelé, jejichž počet byl odhadován na 100 tisíc, zaplnili skoro celé náměstí El Zócalo, které je jedním z největších na světě.

Svatbou ale pohádka o krásné gymnastce a pohledném běžci skončila. Manžel na mnohem úspěšnější Věru soustavně profesně žárlil, dělal jí scény, byl agresivní, psychicky ji deptal a soustavně ji podváděl. Věra se statečně prala s osudem a nechtěla se rozvést, protože s Odložilem měla dvě děti, syna Martina a dceru Radku. Děti rostly a viděly, jak otec deptá jejich matku. Začaly na Věru naléhat, aby se s tyranem rozvedla. K rozvodu manželství nakonec došlo, ale tím peklo v rodině neskončilo. Naopak, Josef Odložil se nedokázal vyrovnat s tím, že ho manželka opustila a neustále ji sledoval, tropil jí v opilosti scény a choval se agresivně.

Celá situace vygradovala v srpnu 1993, kdy se zhrzený bývalý manžel Věry Čáslavské popral na diskotéce se svým synem Martinem a při této potyčce zemřel. Martin byl odsouzen za ublížení na na zdraví s následkem smrti ke čtyřem rokům nepodmíněně. Do vězení však nikdy nenastoupil, jelikož v lednu 1997 dostal milost od prezidenta Václava Havla. Věra Čáslavská tehdy o milost pro syna sama nežádala, přesto musela čelit značné kritice a velkému mediálnímu tlaku.

Martin zabití svého otce nesl velice těžce. V rozhovoru, který poskytl Lidovým novinám mimo jiné uvedl: „Dost dlouho mi trvalo, abych si vůbec připustil, že jsem zabil člověka. Myslím, že jsem prožil bolest, snad si umím představit, jak chutná utrpení, ale pocit, který ve mně zanechal rok 1993, s ničím srovnat neumím. Myslím, že musí být neuvěřitelně těžké vyrovnat se s tím, že člověk zabije někoho cizího, ale když to udělá člověku, jehož tvář a život jsou součástí jeho, ať jsou okolnosti jakékoli, vyrovnat se s tím nedá. Kdyby to jakkoli šlo, události bych vrátil. Nezničil jsem přece život jenom sobě, zničil jsem ho třem sourozencům, mojí matce, tátově manželce, jeho příbuzným i přátelům.“

Na Věru Čáslavskou toho všeho bylo moc, cítila se bez energie a po roce 1996 se stáhla z veřejného života. Žila osamoceným životem, s nikým se nechtěla ani vídat. Celých deset let pak prožila v domě s pečovatelskou službou. Potýkala se s depresemi a byla závislá na lécích na spaní, což ji donutilo podstoupit léčbu v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Přesto v sobě našla v roce 2007 novou životní sílu a vrátila se k podpoře českých sportovců. V létě 2015 jí byl diagnostikován nádor slinivky. Nemoc postupovala rychle a zdravotní stav Věry Čáslavské se postupně zhoršoval. Nejlepší světová gymnastka, která na olympijských hrách získala celkem 7 zlatých medailí a 4 stříbrné medaile, národní hrdinka i křehká a skromná žena Věra Čáslavská zemřela 30. srpna 2016 poté, co prohrála svůj poslední velký boj s rakovinou slinivky. Bylo jí 74 let.

Zdroje: pametnaroda.cz, lidovky.cz, Wikipedia

FUČÍKOVÁ, Renáta a Kateřina TUČKOVÁ. Hrdinky: příběhy významných českých žen. Praha: Euromedia Group, 2020. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-242-6888-0.