Článek
Během druhé světové války se odehrál incident, který se zapsal do dějin jako příběh vítězství lidskosti nad válečnými hrůzami. Jeho hlavním aktérem se stal německý elitní letec Franz Stigler, který se slitoval nad nepřátelským letadlem pilotovaným Američanem Charlesem Brownem.
Naděje umírá poslední
Dne 20. prosince roku 1943 se tehdy jednadvacetiletý pilot Charles „Charlie“ Brown vracel s americkým bombardérem B-17 Flying Fortress přezdívaným „Ye Olde Pub“ z náletu na Brémy zpět do Anglie. Letadlo, které před tím opakovaně zasáhly německé stíhačky, bylo v katastrofálním stavu. Stroj měl mimo jiné vážně poškozené dva motory a zničené kulomety, děravé křídlo, chyběla mu polovina ocasu a byl od střel takřka celý děravý „jako cedník“.
Přesto se s ním mladý poručík amerického letectva za každou cenu snažil dostat do bezpečí. Na palubě totiž bojovali o život jeho kamarádi. Velká část posádky byla zraněná a jeden z jejích členů, zadní střelec, byl mrtev. Charlie Brown se rozhodl, že se pokusí přeletět německé území a přistát na některé z britských vojenských základen. Let se zdál být nekonečný, ale pilot a posádka bombardéru se nevzdávali naděje, že nakonec přežijí.
Nepřítel na obzoru
Situace se změnila v okamžiku, kdy těžce poničený bombardér zahlédli ze země Němci. Byl mezi nimi také elitní pilot Luftwaffe Franz Stigler, který zrovna doplňoval palivo a přezbrojoval. Franz Stigler měl létání v krvi, začal s ním již ve dvanácti letech, kdy létal na kluzácích. Před druhou světovou válkou byl letcem z povolání, kdy pracoval pro Deutsche Luft Hansa (předchůdce dnešní Lufthansy). Během války se Stigler stal vynikajícím stíhacím pilotem. V den, kdy se v oblacích setkal s Brownem, měl za sebou již přes dvě desítky sestřelených nepřátelských letadel.
Německý letec začal nepřátelský stroj pronásledovat ve svém Messerschmittu Bf 109 G-6 s cílem zneškodnit ho. Přiblížil se k poškozenému bombardéru, aby mu zasadil „poslední ránu“, ale po tom, co uviděl, se rozhodl nestřílet a nepříteli v zoufalé situaci pomohl. Německému stíhacímu pilotovi se totiž skrze otvory v trupu poškozeného bombardéru naskytl pohled na jeho zuboženou posádku. Uviděl těžce zraněné vojáky a všiml si, že na palubě letadla je i jeden mrtvý voják bez hlavy.
Zvítězila lidskost
Podle jeho slov nikdy předtím takhle zničené letadlo neviděl. Hlavou se mu honily různé myšlenky, ale nakonec se rozhodl nepřítele ušetřit a pomoci mu. Po mnoha letech, když na onu událost v oblacích Stigler vzpomínal k tomu uvedl:
Pro mě to bylo stejné, jako střílet do někoho na padáku. Kdybych vystřelil, byla by to vražda.
Stigler se snažil opakovaně gesty Brownovi vysvětlit, aby s B-17 přistál na německém letišti a vzdal se, nebo aby stroj odklonil do neutrálního Švédska. Brown mu ale vůbec neporozuměl a pokračoval v letu směrem k Anglii. Stigler poté zaujal místo v těsné blízkosti u levého křídla Brownova bombardéru, aby jej německé protiletadlové jednotky nezaměřily, asistoval mu při přeletu nad německým územím a doprovodil ho až na pobřeží Severního moře.
Jakmile se pod nimi objevila vodní hladina, Stigler zasalutoval a vrátil se na základnu do Německa. Brown dokázal letět ještě přibližně čtyři sta kilometrů přes Severní moře a se svým strojem úspěšně přistál na základně v britském Norfolku v Anglii. Teprve pak oběma aktérům této výjimečné události došlo, že o tom, co se stalo bude nutné pomlčet.
O události mlčeli
Stiglerovi hrozil za jeho projev lidskosti válečný soud a riskoval trest smrti. Brown sice v povinném hlášení po návratu celou historku podrobně popsal, ale velení mu o ní striktně zakázalo z pochopitelných důvodů dál mluvit. Velebit jakýmkoliv způsobem nepřítele, byť se v tomto případě zachoval čestně, nebylo dle nich na místě. Brown k tomu v jednom z rozhovorů později řekl: „Někdo rozhodl, že nemůžete být současně člověk, a přitom sedět v německém kokpitu.“ Brownovi nadřízení navíc upozorňovali na skutečnost, že není vhodné vytvářet si pozitivní sentiment o nepřátelských pilotech.
Jeden se stal obchodníkem, druhý dál létal
Stigler byl i nadále úspěšným válečným stíhacím pilotem, ale tato událost ho podle jeho slov velmi poznamenala. Od té doby prý ztratil chuť usilovat o Rytířský řád Železného kříže a přestal si nárokovat jednotlivá vítězství. Po skončení války se v roce 1953 přestěhoval do Kanady, kde si ve Vancouveru vybudoval prosperující obchodní firmu.
Brown, který byl původně z početné farmářské rodiny a od mládí se zajímal o letectví, se po roce 1945 vrátil zpět domů do Západní Virginie a vystudoval zde vysokou školu. V letech 1949-1965 sloužil v americkém letectvu, poté se stal důstojníkem. Působil ve službách ministerstva zahraničí zejména v Laosu a Vietnamu. V roce 1972 definitivně opustil státní sféru a odstěhoval se do Miami na Floridě.
Znovu se setkali se téměř po padesáti letech
Po skončení války se Brown a Stigler nijak nekontaktovali, a tak mlčení obou pilotů trvalo více než čtyřicet let. Brown ale na celou událost celou dobu neustále myslel, avšak teprve v roce 1987 se odhodlal, že svého zachránce vyhledá. Zpočátku po Stiglerovi pátral marně. Psal dopisy nejrůznějším vojenským institucím i spolkům, ale vypadalo to, jako by se po bývalém německém stíhacím esu slehla zem.
Zvrat nastal v okamžiku, kdy Browna napadlo podat si inzerát do zpravodaje určeného stíhacím pilotům. Krátce nato se mu přihlásil sám Franz Stigler. V roce 1990 se oba muži konečně znovu setkali. Vyříkali si své pocity a probrali detaily dávného „setkání v oblacích“. Franz a Charlie se stali přáteli a byli spolu v kontaktu až do Stiglerovy smrti.
Oba aktéři tohoto zajímavého příběhu se dožili požehnaného věku. Franz Stigler zemřel 22. března 2008 v 92 letech a Charlie Brown ho do leteckého nebe následoval jen o několik měsíců později. Zesnul 24. listopadu 2008, bylo mu 86 let.
Poznámka autora: Legendární bombardér zvaný Ye Olde Pub se pak již neúčastnil bojových operací. V dubnu 1944 se vrátil do USA, kde byl v srpnu roku 1945 sešrotován.
Zdroje:
MAKOS, Adam. Zákon cti: příběh dvou pilotů bojujících na opačných stranách fronty. Přeložil Vlastimil DOMINIK. Neratovice: Omnibooks, 2015. ISBN 978-80-87788-46-2.
