Článek
Spousta sladkostí, které se u nás prodávaly za socialismu, měla tehdy již za sebou dlouhou historii výroby. Mnohé továrny na čokoládu, bonbony a sušenky vznikly dokonce už v dobách Rakouska-Uherska nebo v období první republiky. Některým z těchto podniků a značek se podařilo po pádu totalitního režimu navázat na dlouholetou tradici, a díky tomu najdeme naše milované cukrovinky v regálech obchodů i v dnešní době.
Vzpomínky na dětství
Nedávno se mě moje děti ptaly, co mi chutnalo za sladkosti, když jsem byla malá. A tak jsem si řekla, že vyprávění o retro cukrovinkách by mohlo být hezkým námětem pro článek. Patřím k početné generaci „Husákových dětí“, takže mám na tu dobu hodně vzpomínek z dětství a dodnes si vybavuji chuť určitých sladkých dobrot.
V dětství jsem jezdívala vlakem za prababičkou do Lovosic. Tehdy jsem ještě ani nechodila do školy, a přesto si vzpomínám, že cestou z nádraží jsme chodívali kolem tamní továrny DELI. Původně šlo o čokoládovnu, kde se po válce začaly vyrábět sušenky a mezi prvními se objevily známé sušenky Bebe. Tu nádhernou gurmánskou vůni plnou čokolády, mletých oříšků, karamelu a pečených „máslových“ sušenek , která se linula z továrny, si dokáži vybavit dodnes.
Čokoládové pokušení
Výrobky z čokolády si u nás i za socialistické éry dokázaly ve velké míře udržet předchozí vysokou kvalitu a byly nadále žádány i v zahraničí. Například oblíbené tyčinky Milena a Kofila získaly ocenění na čokoládové olympiádě v Bruselu, která se konala v roce 1962. K luxusním čokoládám patřily Rusalka, Šárka či Libuše, patřící k sortimentu olomouckého podniku Zora. Čtvercové čokolády Lidka byly nabízeny dokonce zákazníkům v Tuzexu, kteří si za kvalitu rádi připlatili. Sama si vybavuji především různé čokolády Orion, především mléčnou s kopretinami na modrém pozadí a také Barilu s burskými oříšky.
Z čokoládové produkce zmíním také bonboniéry Maryša nebo Diana s různými plněnými bonbóny. Pamatuji si, že se pro ně chodilo do cukrárny, a tam bonboniéru na požádání vždy paní prodavačka zabalila do papíru a ještě na ní ozdobně uvázala tenkou stužku. Samostatnou kategorii pak tvořily vánoční čokoládové kolekce. V některých jako byla Modrá hvězda nebo mléčná Zora se nacházely nejrůznější figurky, které se věšely na vánoční stromeček spolu s ozdobami. V jiných kolekcích bývaly pro změnu plněné bonbóny zabalené v lesklých papírech. Přiznám se, že ty mi vůbec nechutnaly.
Čokoládových výrobků bylo tenkrát na trhu veliké množství od různých čokoládových tyčinek, z nichž zmíním asi nejznámější z nich Deli, přes bonbóny plněné ovocným želé, pestrobarevné všemi milované lentilky až po sametově jemné Kočičí jazýčky. A nesmím zapomenout ani na rumové pralinky, které měli rádi moji prarodiče. K oblíbené tyčince si dovolím malou „technickou“ poznámku. Název „Deli“ v tomto případě označuje pouze název výrobku, nikoliv výrobce sušenek v Lovosicích, nesoucí také jméno DELI. Tyčinka, která se mimochodem u spotřebitelů těší stále velké oblibě, byla v 80. letech vyráběna pod značkou Orion.
Něco jako Kinder čokoláda se u nás tehdy vůbec nevyskytovalo. Vzpomínám si, že jsem jednou od někoho dostala tyčinku téhle dnes naprosto běžné pochoutky a s posvátnou úctou jsem si každý den ulomila pouze jediný dílek a náležitě si ho vychutnala. Teď se nad tím pousměju, ale tehdy to byla pro mě opravdu vzácnost.
Velká nabídka bonbónů
Asi každý má rád nějaké konkrétní druhy bonbónů. Já zmíním ty, které mi utkvěly v paměti. Patří k nim větrové Antiperle v kulaté plastové krabičce, ovocné Lipo v papírovém obalu nebo výtečné mléčné karamely s arašídy, které nešly téměř dostat ze zubů. Moc mi chutnaly tvrdé ovocné bonbóny připomínající vzhledem maliny a také výborné Bon Pari.
V nabídce československých obchodů byste tehdy našli i bonbóny Sparta a Slavie nazvané podle fotbalových klubů, dropsy v plechovkách prodávané pod jmény Zimní směs a Letní směs. Z dalších jmenuji ještě Sněhulky, Ledovky a Fialky. Měla jsem moc ráda bonbóny Atlasky, které měly různé jakoby „vintage“ tvary, uvnitř byla výtečná náplň.
Žvýkačky
Pro mě byla jednoznačně jedničkou ovocná žvýkačka Pedro v červeném obalu s obrázkem s kluka v sombreru, která stála rovnou jednu korunu. Líbily se mi také žvýkačky Donald, protože když se rozbalily, byly v nich obrázky myšáka Mickeyho a jiných postaviček od Walta Disney. Mezi dětmi se těšily popularitě také takzvané „cigaretové“ žvýkačky, které byly jakousi imitací skutečných cigaret, dokonce byly i v „cigaretové“ krabičce. Nebyly chuťově moc dobré, ale s oblibou jsme si hrály na to, že si je jako zapalujeme a pak vyfukujeme dým. Zpětně musím uznat, že tento produkt dovážený z Jugoslávie se nikdy neměl dostat na trh, protože nepřímo nabádá ke kouření.
Sušenky a oplatky
Češi prý patří k největším konzumentům sušenek, ale já tedy zrovna nejsem „sušenkový gurmán“ a nikdy jsem jim nepřišla příliš na chuť. Oblíbila jsem si pouze Hořické trubičky. Když jsem jezdila na školu v přírodě, nafasovala jsem z domova většinou Tatranky, Vlnky nebo kulaté sušenky Party, více mi chutnaly ty tmavé.
Za zmínku jistě stojí i lázeňské oplatky, které byly v dobách socialismu k dostání pouze v lázeňských městech, jako byly Karlovy Vary a Františkovy či Mariánské Lázně. „Karlovarské“ oplatky se prodávaly buď celé, nebo nařezané na trojhránky. Lidé si je vozili z lázní jako dárky a obdarovávali jimi celou rodinu.
A co vy, také si ještě vzpomenete, co jste v dětství rádi mlsali?
Zdroje: rozhlas.cz, Wikipedia
PETROV, Michal. Retro ČS. Brno: Jota, 2013. ISBN 978-80-7565-231-7.
