Článek
Dne 8. června 1985 byl propuštěn z vězení jistý Jan Holub, který si tam odpykal pětiletý trest za znásilnění a vydírání. Venku se však dlouho neohřál, neboť po několika týdnech, co pobýval na svobodě, se dopustil násilí znova. Tentokrát ale zašel ve své brutalitě ještě dál. Svou oběť, matku malé holčičky, nejen znásilnil, ale i zavraždil. Policie ho velmi rychle vypátrala a následně i usvědčila. U soudu si Holub přál dostat trest smrti, což se mu nakonec splnilo.
Jako oběť si vyhlédl pohlednou sousedku
Po návratu z výkonu trestu se Holub nastěhoval do bytu svých rodičů v Brně. V rámci opětovného začlenění do společnosti měl nastoupit jako závozník u ČSAD. To se ovšem nestalo, protože si hodlal místo toho raději pořádně užívat. Celé dny tak místo práce raději bloumal městem a navštěvoval různá pohostinství, kde se notně posilňoval alkoholem. V restauracích se také snažil navazovat známosti se ženami. To se mu sice dvakrát podařilo, ale vždy šlo jen o známost na jednu noc. Holub ale hledal ženu, se kterou by se mohl sexuálně stýkat pravidelně.
Jednoho dne jeho pozornost upoutala hezká mladá černovláska stojící na zastávce. Byla to Zdena Minaříková, která bydlela ve stejné ulici jako Holub. Rozvedená Minaříková žila pouze se svou malou dcerkou, kterou jí čas od času hlídala její matka. Pracovala v prodejně obuvi, která se nacházela v blízkosti jejího bydliště. Když bývala sama, ráda si po práci zašla s kamarádkami do kavárny nebo do restaurace. Tak tomu bylo i jednoho červnového večera, kdy si s jednou z nich vyrazila do vinárny. Tam bohužel upoutala Holubovu pozornost, který se jí před ostatními hosty začal v notně podnapilém stavu poněkud neobratným způsobem dvořit.
Z jejich „seznámení“ ten večer pochopitelně nic nebylo, Minaříková totiž raději spolu se svou kamarádkou z vinárny odešla. Holub jí byl ale od té doby doslova posedlý. Všude ji hledal, vyptával se na ni sousedů i lidí na ulici, až se mu k jeho velké radosti podařilo zjistit, kde žena bydlí. Jelikož chtěl na Minaříkovou zapůsobit, zakoupil pro ni tedy květiny a vypravil se k jejímu bytu. U jejích dveří ale tehdy postával marně, protože zrovna nebyla doma. Holub se ale nehodlal jen tak vzdát. U sousedů jí proto nechal své telefonní číslo spolu se vzkazem, aby se mu ozvala. Když se tak nestalo, vydal se za ní znova.
Na „rande“ si donesl nůž
Tentokrát byl velmi odhodlaný za každou cenu uspět. Minaříková ho přitahovala, a tak se rozhodl, že pokud mu nebude po vůli dobrovolně, zmocní se jí násilím. Měl už své zkušenosti se znásilněním jiné ženy, vzal si tedy s sebou na schůzku „pro jistotu“ nejen lahev vína, ale také ostrý nůž, který schoval do igelitové tašky. V onen osudný večer 19. července, kolem půl šesté se objevil u Minaříkové, která mu tentokrát otevřela, protože jí namluvil, že je známý jejího manžela a potřebuje s ní nutně mluvit.
Když Minaříková chtěla po chvíli rozhovor ukončit a Holuba vypoklonkovat, vsunul mezi dveře nohu, aby nešly zavřít, vytáhl nůž a zatlačil nebohou ženu do jejího bytu, kde nebyla naštěstí tou dobou přítomna její dcerka. Tam pak dle kriminalistů zopakoval svůj „scénář“ ze znásilnění, kterého se dopustil již v roce 1978. Nejprve se ujistil, zda v bytě ještě někdo není, následně zamkl dveře, zavřel okna, aby nebyl slyšet z bytu křik, zacpal své oběti ústa a donutil ji, aby se svlékla do spodního prádla.
Jan Holub
Na dveřích vrah zanechal otisk ucha
Potom se mu, stejně jako jeho předchozí oběť znásilnění, musela i ona ukazovat v různých spodních kalhotkách. Kriminalistům k tomu u výslechu řekl, že si u Minaříkové všiml časopisu Žena a život, který ho k této „módní přehlídce“ inspiroval. Jakmile vyděšená Minaříková vyhověla jeho podivnému přání a předvádění spodního prádla skončilo, Holub ji posléze opakovaně znásilnil. Ubohou ženu potom svázal a odešel si zakouřit do vedlejšího pokoje, aby se „uklidnil“.
To se mu však evidentně nepovedlo, protože v okamžiku, kdy zjistil, že se Minaříková začala dle jeho slov „škubat“, rozčílil se a začal ji škrtit. Zoufalá žena s ním přesto dál zápasila z posledních sil o život, kopala ho a snažila se mu uniknout. On však vytáhl nůž a bodl ji pod levé ňadro. Zemřela prakticky okamžitě. Před půl desátou večer se vrah odhodlal místo činu opustit. Přiložil své ucho na dveře od bytu, a když se ujistil, že na chodbě nikdo není, zamkl dveře a nenápadně se vytratil. Ten večer ještě zašel za svým známým, aby se u něj umyl, vyčistil si kalhoty a zapůjčil si od něj čistou košili.
Dostal trest smrti
Kriminalisté, kteří případ tehdy vyšetřovali, odvedli výbornou práci. Od vraždy uplynuly pouhé dva dny, a Holub už vypovídal na policii. K vraždě se pod tíhou důkazů (mezi nimiž byl i otisk jeho ucha) nakonec přiznal, ačkoliv zpočátku tvrdil, že Minaříkovou vůbec znásilnit a zavraždit nechtěl. Také vykládal, že se po činu „sesypal“, a chtěl proto spáchat sebevraždu skokem pod vlak nebo oběšením. Nic z toho se mu ale nepodařilo prokázat.
Naopak vše svědčilo proti němu. Kriminalisté a další experti dospěli k závěru, že si svůj odporný čin opět předem naplánoval, postupoval promyšleně, rozhodně nejednal v afektu a necítil sebemenší lítost. Ostatně sám Holub při výslechu uvedl, že ho uspokojovalo, když měl nad obětí kontrolu a musela plnit jeho zvrhlé choutky. Rovněž přiznal, že cítil vzrušení i při pohledu na její krev.
Soudní znalci z oboru psychiatrie shledali, že v případě Holuba se jedná o psychopatickou agresivní osobnost se sadistickými sklony, sexuálního predátora a alkoholika, který by svůj čin v budoucnu mohl případně zopakovat. Možnost nápravy u Holuba označili za takřka vyloučenou. Jan Holub během jednoho z policejních výslechů vyslovil přání, aby za svůj odporný zločin dostal trest smrti. Soud mu vyhověl, popraven byl 10. dubna 1986, měsíc před svými 28. narozeninami.
Zdroje:
KAČÁNOVÁ, Jitka. Slavné české mordy. Praha: Cattacan, 2024. ISBN 978-80-88349-72-3.
Otakar Liška a kol. Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989. PČR
