Článek
Hrad a zámek v Poběžovicích na Domažlicku celá desetiletí chátral a hrozilo mu, že bude zbourán. Naštěstí se tak nestalo, a nyní se pomalu vrací k životu. Spolu s ním ožívá také jeho bohatá historie, k níž neodmyslitelně patří i životní příběh posledního majitele zámku. Tím byl podivínský hrabě Johannes Evangelist Virgilio Coudenhove-Kalergi, zvaný Hansi, který se proslavil svým nekonvenčním přístupem k životu a bizarními nápady.
Narodil se v Tokiu
Hansi přišel na svět jako prvorozený syn diplomata a majitele panství Poběžovice (dříve Ronšperk, německy Ronsperg) hraběte Heinricha Coudenhove-Kalergiho a jeho ženy, Japonky Mitsuko Aoyama. Narodil se 15. září roku 1893 v Tokiu, kde jeho otec působil ve službách rakousko-uherského mocnářství jako velvyslanec v Japonsku. Zde vyrůstal spolu se svým o rok mladším bratrem Richardem do svých tří let.
V roce 1896 se hrabě Heinrich Coudenhove-Kalergi rozhodl vystoupit z diplomatických služeb a spolu se svou japonskou ženou a dvěma syny se vrátil zpět do Evropy. Rodina se nastěhovala na zámeček v Poběžovicích, kde se manželskému páru narodilo ještě dalších pět dětí. Na zámku tou dobou vládl čilý společenský ruch a panství vzkvétalo. Rodinná idyla ale náhle skončila v roce 1906, kdy hrabě Heinrich zemřel ve 46 letech na srdeční infarkt. Jeho syn Hansi nebyl tehdy ještě plnoletý, a tak se správy rodinného majetku prozatím ujala Hansiho matka, hraběnka Mitsuko Coudenhove-Kalergi.
Hraběnka Mitsuko spolu se svými sedmi dětmi. Takto nyní vypadají prostory zámečku. Od července letošního roku je možné některé z nich navštívit.
Hansi zámeckým pánem
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 odešla hraběnka Mitsuko se svou dcerou Olgou do Vídně. Hansi po ní převzal zámek a panství v Poběžovicích. Tou dobou byl již šťastně ženatý s Lilly Helene Steinschneider-Wenckheim, kterou pojal za svou choť 27. července 1915 ve Vídni. Otec Lilly byl bohatý židovský obchodník a matka byla českého původu. Tato skutečnost později s nástupem fašismu zásadním způsobem ovlivnila jejich manželské soužití.
Lilly se ještě před svatbou proslavila jako průkopnice ženského létání, což Hansimu velmi imponovalo, ale po svatbě přestala létat a naplno se věnovala povinnostem spojeným s postavením hraběnky. Manželé spolu měli jedinou dceru Marii Electu, která se narodila 22. června 1927.
Legendární kamna hraběte Hansiho
Hrabě Hansi měl dobráckou, ale zároveň i podivínskou povahu a svými originálními a mnohdy i pošetilými nápady byl známý široko daleko. Výčet jeho výstřelků by byl vskutku dlouhý, a tak si pojďme připomenout alespoň ty „nejslavnější“ z nich. Známá jsou například jeho kachlová kamna, která si nechal zhotovit ke svým narozeninám. Hansi si přál, aby kamna vypadala jako on oblečený do kožichu sahajícího až k zemi a byla zhotovena v nadživotní velikosti. Navíc si k nim nechal udělat tři různé hlavy, které se daly vyměňovat.
Zatímco pro Hansiho byla kamna umístěná v knihovně zámku uměleckým dílem, pro jeho okolí i některé představitele tehdejší šlechty se však stala terčem nejrůznějších vtipů. Po skončení druhé světové války, kdy Hansi musel zámeček opustit, byla legendární kamna kýmsi rozebrána a uložena v krabicích v jednom depu plzeňského nádraží. Zde je o mnoho let později našla na základě upozornění archeoložka Jana Podskalská, která se spolu se skupinou dobrovolníků snaží zámek obnovit. Bohužel šlo už jen o hromadu rozbitých střepů, ale i tak zůstává naděje, že se možná někdy podaří kamna „slepit“ a znovu postavit.
Legendární kamna hraběte Hansiho kdysi stávala v zámecké knihovně.
Vozil si v autě mumii a tvrdil o ní, že je princezna
Aby toho nebylo málo, pořídil si podivínský hrabě opravdu zajímavou společnici. Tou byla egyptská mumie, kterou Hansi zakoupil od jistého obchodníka v Berlíně. O mumii tvrdil, že je princezna a choval se k ní, jako by byla živá. Zásadně ji brával s sebou na cesty svým vozem, který byl v rodových barvách červené a žluté. Není divu, že si o něm mnozí lidé tenkrát šuškali, že to nemá v hlavě úplně v pořádku. Zda chtěl Hansi svým chováním jen provokovat a šokovat, nebo měl skutečně nějaké duševní problémy, není známo.
Na konci 2. světové války nechal Hansi svou milovanou mumii „pohřbít“ v kryptě zámku v naději, že se pro ni později bude moci vrátit. To se ovšem nikdy nestalo a na Hansiho mumii se během let úplně zapomenulo. O to větší rozruch způsobil její nález v roce 1970, kdy ji během stavebních prací v kapli objevili dělníci. Ti se mylně domnívali, že jde o „zakopanou“ mrtvolu, a tak zalarmovali Veřejnou bezpečnost. Následně dorazil i soudní lékař a pozdějším šetřením se přišlo na to, že jde právě o mumii hraběte Hansiho. Do dnešních dnů se z ní zachovalo již jen torzo, které je uloženo v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur v Praze.
Sarkofág mumie hraběte Hansiho
Skandální kniha o kanibalismu
Poslední majitel zámku Poběžovice byl činorodý člověk a za svůj život toho stihl opravdu hodně. Je o něm kupříkladu všeobecně známo, že ve 20. letech minulého století nechal přestavět zámek dle svých představ, přičemž si sám navrhl věž. Málo kdo však ví o tom, že se proslavil poněkud kontroverzním způsobem i po své smrti. V roce 1967 vyšel ve vydavatelství Merlin jeho místy eroticky laděný kanibalský titul s názvem, jenž v překladu zní: Sežral jsem bílou Číňanku (Ich fraß die weiße Chinesin).
Tato kniha pojednává skutečně nechutným způsobem o lidožroutství a je označována jako jedno z nejpodivnějších děl světové literatury vůbec. „Vy víte, že jen málo věcí v mém životě lze hodnotit měřítky obyčejných lidí.“ Právě těmito slovy začíná hrabě svou knihu, která opakovaně vyšla pod jeho pseudonymem Duca di Centigloria. Hansiho odpudivé kanibalské dílo se dodnes těší zájmu čtenářů i sběratelů kuriozit.
Po válce prožil těžké chvíle
Jak už to tak bývá, ani životu hraběte Hansiho se nevyhnuly těžké časy. Když začaly platit norimberské rasové zákony a došlo k zabrání československého pohraničí, ocitly se jeho manželka Lilly a dcera Maria-Electa v ohrožení života kvůli svému židovskému původu. Hrabě Hansi si byl tohoto nebezpečí plně vědom a dělal vše proto, aby je zachránil. V roce 1938 vstoupil do Sudetoněmeckého Freikorpsu a sháněl pro svou ženu a dceru „doklady“ o árijském původu. V roce 1943 se mu to díky známostem podařilo a Lilly okamžitě vycestovala do Itálie a později se usadila ve Švýcarsku.
Po skončení druhé světové války byl Hansimu na základě Benešových dekretů zabaven veškerý majetek a hrabě se spolu se svou dcerou a sestrou Olgou ocitl v internačním táboře v Chrastavicích, kde zažil mnohé útrapy. Poté strávil také nějaký čas ve věznici na Borech u Plzně. Není známo, zda byl hrabě Hansi z vězení propuštěn, nebo se mu podařilo utéct, ale nakonec se usadil v německém Řezně (Regensburg), rozvedl se s Lilly a dva roky před svou smrtí se podruhé oženil. „Český samuraj“, jak byl Hansi některými označován, zemřel 29. ledna roku 1965 v Řezně, kde byl také pohřben. Jeho hrob však dnes již neexistuje.
Zdevastovaný zámek unikl o vlásek demolici
Od roku 1945 do konce 60. let využívala prostory zámku jednotka pohraniční stráže. Když už potom jejím potřebám nevyhovoval, postavila si v jeho těsné blízkosti kasárna a přestěhovala se tam. Budova zámku pak celá desetiletí chátrala a situace zašla až tak daleko, že měla být v 70. letech srovnána se zemí. S tím se ale místní nechtěli smířit a bojovali dlouhá léta za jeho záchranu, což se jim nakonec podařilo.
Na zámek v Poběžovicích je dnes smutný pohled, ale snad se mu již blýská na lepší časy. Foceno 4. července 2024 ze zámeckého parku.
Dne 1. července letošního roku se zámek stal národní kulturní památkou a má tak mnohem větší naději na záchranu. A dostat druhou šanci si zámek určitě zaslouží. Dokonce se podařilo otevřít jej pro veřejnost. Návštěvníci nově mohou nahlédnout do několika málo prostor, které stále ještě prochází rekonstrukcí, ale i tak se jedná o velký pokrok. Navíc je čeká poutavé vyprávění nejen o hraběti Hansim, na kterého lidé z okolí dodnes rádi vzpomínají, ale i o jeho matce Mitsuko nebo o jeho bratrovi Richardovi, který byl zakladatelem proevropského hnutí.
Vstupné je prozatím dobrovolné a vybrané finanční prostředky jsou určeny na obnovu památky. Podle slov zdejší průvodkyně Simony Gejdošové se všichni, kteří se podílejí na záchraně zámečku, na všechny návštěvníky moc těší.
Zdroje: informační materiály, Bc. Jitka Molnárová, Městské kulturní a informační středisko Poběžovice
Rozhovor: Simona Gejdošová, průvodkyně na hradu a zámku Poběžovice
Wikipedia, heslo: Sudetoněmecký sbor dobrovolníků
Wikipedia, heslo: Johann Graf Coudenhove-Kalergi
Kohoutí Kříž : šumavské ozvěny . Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, c2001-2024, Překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš. Dostupné on-line zde
SETZWEIN, Bernhard. Der böhmische Samurai: Roman. Innsbruck: Haymon Verlag, [2017]. ISBN 978-3-7099-7286-1.
