Článek
Noční randění zvané bomena má v Bhútánu dlouholetou tradici. Mladí muži se snaží pod rouškou tmy za každou cenu dostat do domu dívky, která se jim líbí, aby s ní potom strávili noc. S tímto lidovým zvykem, který kdysi býval hlavní formou seznamování a námluv, se lze dodnes setkat ve venkovských oblastech střední a východní části Bhútánu. Proč vlastně bomena vznikla a jak se praktikuje v současné době?
Když randit, tak jedině tajně
Kdy přesně se bomena začala praktikovat, není známo, jisté ale je, že se tak stalo v důsledku nedostatečných možností pro navazování partnerských vztahů. Po celá staletí totiž tradiční bhútánský kulturní a společenský kodex neumožňoval mladým lidem, aby se spolu mohli otevřeně vídat, a tak si našli jiný způsob randění. Když dvojice zatoužila po romantice nebo sexu, nezbylo jí, než se setkávat tajně po nocích. Zpočátku se zvyk praktikoval na celém území Bhútánu, později se zachoval pouze na venkově v určitých oblastech země.
V dřívějších dobách to mladí muži neměli vůbec jednoduché. Se soumrakem mladíci houfně vyráželi hledat si potenciální manželky, přičemž vesnice byly od sebe často vzdálené mnoho kilometrů a mladíci si cestou za sexuálním vyžitím museli dávat pozor mimo jiné třeba na nebezpečná divoká zvířata. Domů, kde na ně čekala spousta práce a povinností, se pak vraceli až k ránu, unavení po noci plné radovánek.
Příprava se vyplatí
Dnes jsou na tom místní mladíci sice o poznání lépe, ale i tak na ně během bomeny čekají nejrůznější nástrahy. Při takovém randění se mladý pár musí vyrovnat s celou řadou překážek. Přípravy na noční dobrodružství proto začínají obvykle již během dne. Některé schůzky bývají předem domluvené, jiné jsou čistě náhodné. Mladý muž se snaží „zmapovat si terén“ a zjišťuje, nejen kde jeho vyvolená bydlí, ale kde přesně také spí.
Dále si ověřuje, jak se do domu dostane, a zda mu dívka ponechá otevřené okno, případně dveře, pokud se spolu před tím na rande domluvili. Většina domů na venkově má dvě až tři patra, přičemž obytné prostory bývají obvykle až v nejvyšším patře, a tak místní mladíci musí pro noc plnou vášně prokázat důvtip i fyzickou zdatnost a odvahu.
Po tmě se lze snadno splést
Jakmile padne tma, vytvoří chlapci většinou skupiny a navzájem si pomáhají dostat se za pomoci dřevěných žebříků oknem do místností, kde spí dívky. Nakonec se rozdělí a každý si z nich si jde „svou cestou“. Když se mladý muž ocitne v pokoji, nemá ještě ani zdaleka vyhráno. Dívka ho může klidně odmítnout a křikem probudit zbytek rodiny nebo může být přistižen „při činu“, pokud není dostatečně potichu. Rodiče většinou takovou noční návštěvu dceři trpí, zejména pokud je chlapec z dobré rodiny a je pro ně výhledově tím pravým zetěm. V opačném případě jej mohou vyhnat.
A to není zdaleka vše, přihodit se mu mohou i mnohem horší věci. Ve venkovských domech v Bhútánu spí celé početné rodiny pohromadě v jedné velké místnosti, která slouží jako kuchyň, obývák i ložnice zároveň. V naprosté tmě navíc není lehké najít si tu „správnou“ ženu, a tak občas dojde k záměně dívky s její matkou, babičkou či jinou příbuznou, která spí v místnosti. Někdy na takový omyl pak žena reaguje nadávkami, jindy pro změnu smíchem. Stává se ale také, že se dotyčná rozhodne mlčet a noc strávenou s mladým milencem si ráda užije.
Slibem nezarmoutíš
Jakmile mladý muž najde lože své vyvolené, dělá vše proto, aby s ní mohl mít sex. Oblíbenou taktikou bývá z jeho strany příslib dlouhodobého vztahu či manželství, který ovšem řada mladíků nemyslí až tak úplně vážně. Jestliže dívka na společně strávenou noc nakonec přistoupí, jsou tím námluvy završeny. Pokud hocha dívka odmítne, může zkusit štěstí ještě u jiné mladé ženy, nebo se vrátit domů.
Mladík, který uspěl, většinou opustí dům své milé ještě před svítáním bez vědomí rodičů. Pokud náhodou zaspal a je přistižen, může být buď nucen, aby požádal dívku o ruku, nebo dostane důrazné varování, že již nesmí více překročit práh jejich domu. Pokud se mladý pár rozhodne svůj vztah veřejně oznámit a rodina s ním souhlasí, jejich soužití je pak oficiálně stvrzeno a stávají se z nich manželé.
Z romantické tradice se stala sexuální turistika
Jak už to tak někdy bývá, moderní způsob života přináší novoty do původních kulturních tradic a nejde vždy jen o změny pozitivní. Tak tomu bylo i v případě bomeny, kdy na konci 20. století došlo poprvé v historii k jejímu zneužívání, které trvá dodnes. Vládní funkcionáři a úředníci, kteří tehdy při plnění svých povinností navštěvovali venkovské komunity, začali využívat tuto tradici jako záminku k sexuálnímu vykořisťování prostých venkovských dívek.
Moderní bhútánští urbanisté, zejména ti, kteří se zabývají rozvojem a genderovými otázkami a vedou své konverzace v angličtině, nepřesně použili nesprávné pojmenování „noční lov“ v angličtině k označení této tradiční praxe, ačkoli ani slovo „noc“ ani slovo „lov“ neexistují v původních termínech používaných k označení na místech, kde se to praktikuje. Nesprávné pojmenování vede k vážné dezinterpretaci této praxe a vede veřejnost k tomu, aby si myslela, že jde o určitou míru vykořisťování a zneužívání, objektivizace a živočišnosti, jak by naznačovalo slovo „lov“.
Historky o bomeně se rychle šířily v městských oblastech Bhútánu a zvěsti o nočním randění se dostaly i do zahraničí. Bhútánský venkov se poté stal vyhledávaným místem, kam jezdili muži za účelem sexuální turistiky. Objektem jejich zájmu se staly nejen mladé dívky, ale například i ženy spící v noci na polích nebo nemajetné či rozvedené ženy. V současné době jsou negramotné a pologramotné venkovské dívky a ženy nadále zneužívány vzdělanými městskými muži, kteří na ně vyvíjejí psychický i fyzický nátlak nebo je pod falešnými sliby nutí k sexu.
V důsledku toho celá řada mladých žen nechtěně otěhotněla a stala se svobodnými matkami. Jejich děti nepoznali své otce a dle současných bhútánských zákonů tak nemohou ani získat občanství. Začaly se také šířit pohlavní choroby, přibylo nemanželských dětí, znásilnění a došlo k rozvoji transakčního sexu. Takový „noční lov“ žen a dívek, jak se dnes bomeně někdy nesprávně říká, již ale nemá s původní romantickou tradicí téměř nic společného. Odborníci v této souvislosti poukazují na fakt, že bomena bohužel v posledním desetiletí takřka „splynula“ s tímto nechvalně proslulým chováním.
S postupujícím vlivem moderní civilizace místní mladí lidé stále častěji využívají k seznamování sociální sítě a také bhútánská společnost postupně mění své tradiční postoje. Je tedy zřejmě jen otázkou času, kdy se tento lidový zvyk vytratí úplně.
Poznámka autora: Lidová tradice bomena je v Bhútánu známa také pod místními názvy chyiru shelni, nachung tsholwa nebo yamlang deley.
Zdroje: https: library.virginia.edu, svri.org, ro.uow.edu.au, ichlinks.com
Wikipedia, heslo: Night hunting
