Tři Trubky lákají do Brd turisty: Výlet nám však zkazili bezohlední cyklisté

Lovecký zámeček Tři Trubky ležící na samotě v brdských lesích nedaleko obce Strašice byl dlouhá léta opuštěný. V minulosti jsem jej navštívila a tehdy na něj byl smutný pohled. Prázdné omšelé budovy působily v okolní malebné krajině tak trochu ponurým dojmem. Tenkrát jsem si říkala, že by byla velká škoda nechat takovou hezkou kulturní památku zchátrat. O to více mě potěšila zpráva, že celý areál prošel rozsáhlou rekonstrukcí a nyní je v něm nově otevřen Dům přírody Brd. V první polovině srpna jsem se tedy rozhodla, že se na toto kouzelné místo obklopené překrásnou přírodou znovu vypravím spolu s rodinou. Výlet se vydařil až na to, že nás na zpáteční cestě ohrožovali někteří bezohlední cyklisté.

Cesta k bývalému loveckému zámečku z obce Strašice je dlouhá necelé 3 km. Vede vzrostlým lesem, kterým protéká říčka Klabava. Auto je případně potřeba nechat na konci Strašic, kde se před vjezdem do bývalého Vojenského újezdu Brdy nachází malé parkoviště pro zákazníky. Trochu se obávám, že jeho kapacita nebude do budoucna stačit. Zde mají turisté také poslední možnost posilnit se na cestu ve stánku s občerstvením. Pro cyklisty zákaz vjezdu do někdejšího Vojenského újezdu Brdy neplatí. Mohou dále pokračovat po asfaltové cestě, která je zavede až na místo. Terén není nijak náročný, spíše rovinatý s mírným pozvolným stoupáním, takže klidně vezměte na výlet na kolech i svá dítka.

Zvolili jsme pěší variantu, protože rádi chodíme na procházky a kocháme se přitom krásami naší vlasti. K zámečku lze jít buď po asfaltové „silnici“, kterou hojně využívají převážně cyklisté a občas po ní projede i nějaké vozidlo, nebo po lesní cestě. Vydali jsme se po modré turistické značce nově vybudovanou klikatou lesní stezkou. Cesta je vysypána dřevní štěpkou a v některých místech jsou kolem ní umístěny dřevěné lavičky a vkusně provedené informační tabule. V lese byl příjemný chládek, i přestože panovalo velmi teplé počasí. Vycházku nám zpříjemňoval zvuk bublající Klabavy, kolem níž se vine turistická stezka.

Všimli jsme si, že místy jsou stále ještě umístěny výstražné tabule upozorňující na nebezpečí nevybuchlé munice. Pochybuji, že by je jen někdo zapomněl sundat, zřejmě tedy v této oblasti doposud nebyla úplně provedena pyrotechnická asanace. V Brdech je obecně vzato dobré nepodceňovat riziko nálezu nevybuchlé munice, a pokud uvidíte podobné varovné tabulky, držte se raději jen na vyznačených stezkách.

Když jsme dorazili k samotnému zámečku, naskytl se nám pohled na zrenovované budovy a upravenou zahradu v přírodním stylu. Moc se mi líbilo, že v ní byly ponechány i starší ovocné stromy a přibylo k nim proutěné „iglú“ s posezením. Návštěvníků zde bylo poměrně hodně, ale zatím jsem si nepřipadala jako na nějaké „pouťové atrakci“ a doufám, že to tak zůstane i do budoucna.

Celý zámecký areál doslova prokoukl, vše ještě zářilo novotou, ale je potřeba dodat, že rekonstrukce stále pokračuje. Samotný zámeček je opravený zatím pouze zvenku, uvnitř se nadále pracuje a rekonstrukce vnitřních prostor by měla trvat ještě další dva roky. Měly by zde vzniknout pokoje pro ubytování 15 hostů a údajně i reprezentační prostory. Nyní je možné se ubytovat v objektu bývalé hájenky, která také prošla celkovou rekonstrukcí a pro hosty je tu přichystáno 11 lůžek v krásných stylových pokojích.

Ostatní budovy i objekt zámečku jsou nyní natřené z části vínovou barvou, což se mi příliš nelíbí. Stejně tak mě nenadchl na můj vkus příliš moderně pojatý vodotrysk na prostranství před vstupem do návštěvnického střediska. Podle mého názoru by zámečku více slušel přírodní vzhled a jemnější barevnost, jakou měl v minulosti, lépe by tak zapadal do okolní krajiny. Ale nechci „rýpat“, jde v tomto směru jen o můj osobní názor. Místo je to nádherné a je vidět obrovské úsilí, aby Tři Trubky znovu ožily. Věřím, že se zde návštěvníkům bude líbit.

Podívali jsem se i do expozice Domu přírody Brd, kde si na své přijdou díky interaktivním prvkům zajisté také děti, a nakonec jsme si došli ještě prohlédnout malou vodní elektrárnu, která stojí opodál a je také nově opravená. Závěrem ještě důležitá poznámka pro případné výletníky: zatím zde nelze zaplatit kartou, protože v místě prý není dostupná mobilní síť a nelze tu ani zakoupit občerstvení, což by se ale mělo v budoucnu změnit.

Cestou zpátky jsme se rozhodli jít po asfaltové cestě, ale to nebyl dobrý nápad, protože každou chvíli se tudy řítili z kopce dolů cyklisté, zatímco jiní šlapali pro změnu nahoru. Někteří z nich byli skutečně bezohlední a neurvale na nás pokřikovali, že jim neuhýbáme z cesty dostatečně rychle, místo toho, aby nás jednoduše objeli. Překvapilo nás, že k těm, co se chovali nejhůře, patřily rodiny s dětmi. Celá početná „tlupa“ cyklistů se kdesi za našimi zády roztáhla po celé šířce cesty a ještě nás okřikovali: „Uhněte, nevidíte snad, že jedou děti.“ Ne, neviděli jsme je, dozadu totiž opravdu vidět není. Ještě k tomu ani nejeli tak, jak jezdit mají. Pokaždé jsme se snažili být vůči všem ohleduplní, ale totéž bohužel nemůžeme říci i o ostatních. K těm, co byli slušní a milí, naopak patřili lidé v důchodovém věku, kteří na rozdíl od těch mladších umí například i odpovědět na pozdrav.

V bývalých hospodářských budovách loveckého zámečku Tři Trubky byl počátkem srpna otevřen Dům přírody Brd. Na jeho vzniku se podílely Vojenské lesy a statky, s.p. ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a obec Strašice. Projekt byl realizován i díky tomu, že se na něm finančně podílela Evropská unie. Dům přírody Brd slouží jako návštěvnické středisko a je jakousi pomyslnou vstupní branou do nejmladší chráněné krajinné oblasti v Česku. Najdete v něm interaktivní expozice věnované zdejší přírodě, historii loveckého zámečku, zajímavým místům Brd a také informace o bývalém vojenském prostoru. Průvodcem dětských návštěvníků byl vybrán mravenec travní, který je zdejším maskotem a s dětmi putuje celou výstavou.

Na webových stránkách Domu přírody Brd se píše: „Brdy jsou krásné, ale drsné. Skalní sruby, kamenná moře, podmáčené louky a zachovalé potoky v kontrastu s vojenskými cvičišti, dopadovými plochami a bunkry. Tvrdý život, temnou vojenskou historii a současnou ochranu přírody přibližuje jedinečná expozice, ve které návštěvníci naleznou informace, zahrají si hry, budou hledat stopy po lidech, kteří tu dávno žili, dozví se o dějinném koloběhu na pozadí lidských osudů. Vstoupí i do vojenského prostoru a zjistí, co se všechno muselo udělat, než vznikly střelnice, jaký zde byl režim. Z dopadů vojenské činnosti se dostanou do oázy s ostrovem pokladů.  Brdy v sobě totiž skrývají netušené přírodní a historické poklady.“

V roce 1888 se šlechtic Franz Ferdinand Gundaccar von Colloredo-Mansfeld rozhodl vybudovat lovecký zámeček ležící na soutoku Třítrubeckého potoka a Klabavy (dříve se pro říčku používal název Padrťský potok). Rodu Mansfeldů v té době totiž patřily zdejší brdské lesy a také panství Dobříš a Zbiroh. Vypracování projektu se zhostil vídeňský architekt Camillo Sitte. Se stavbou se začalo v roce 1890 a v následujícím roce byla budova zámečku pojmenovaného Tři Trubky podle nedaleko stojící hájovny dokončena. K hlavní budově přibyly postupně další stavby: hájovna, střelnice a malá vodní elektrárna. Kolem loveckého zámečku vznikl anglický park se vzácnými stromy a dřevinami, z nichž se dochoval například památný strom douglaska tisolistá. Tento strom je od 7. června 2019 chráněn pro své stáří i mimořádný vzrůst.

Po vzniku Československé republiky se začalo uvažovat o využití Brd pro vojenské účely. Oblast brdských lesů byla vytipována pro vybudování vojenské střelnice, což tehdy vyvolalo odpor u značné části veřejnosti. V červenci roku 1927 došlo ke schválení vojenské střelnice v rozsáhlém území Brd a zámeček Tři Trubky přešel do vlastnictví armády. V období první republiky sem přijížděly významné osobnosti veřejného i politického života. Byli mezi nimi spisovatel a básník Jaroslav Vrchlický, dramatik a básník Viktor Dyk nebo herec Eduard Vojan. Navštívil ho i prezident Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk a později také jeho nástupce Edvard Beneš, který zde večeřel.

V době německé okupace sem byl internován do „domácího vězení“ německý polní maršál Walter von Brauchitsch poté, co prodělal v roce 1941 těžký infarkt a nabídl vůdci svoji rezignaci. Není tajemstvím, že hlavním důvodem, proč se v roce 1942 Walter von Brauchitsch ocitl na zámečku Tři Trubky byly jeho neshody s Adolfem Hitlerem. Nelze však hovořit o nějakém tvrdém trestu, protože se mu tady v klidu a ústraní žilo velmi dobře až do roku 1945, kdy se vrátil do Německa. Na Třech Trubkách vykonával funkci „vrchního lovčího“ a byl to právě Walter von Brauchitsch, kdo nechal přestavět zámeček do dnešní podoby.

Po nástupu totality v roce 1948  se o zámeček starala armáda a Vojenské lesy. Často jej využívali komunističtí pohlaváři z ministerstva obrany, generálové a další představitelé armády, kteří zde i přespávali. V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalším stavebním úpravám. V tomto období Tři Trubky sloužily ke schůzkám generality a pořádání lovů zvěře. V období od roku 1990 se zde ubytovávali lovečtí hosté, konaly se zde schůzky generálního štábu armády nebo ministerská jednání. Jako poslední z představitelů armády navštívil lovecký zámeček při plnění svých pracovních povinností v roce 2016 tehdejší ministr obrany Martin Stropnický.

Zámeček Tři Trubky ukrytý hluboko v lesích toho ve své historii zažil jistě hodně a jeho zdi by asi mohly „vyprávět“ nejrůznější příběhy, které se tu kdy odehrály. Je skvělé, že jej nyní může využívat i široká veřejnost, a nikoliv jen pár vyvolených.

Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky z dumprirody.cz, objevbrdy.cz, kudyznudy.cz

MAKAJ, Tomáš. Toulky po Brdech. [Líbeznice]: Víkend, 2021-. ISBN 978-80-7433-323-1.

MAKAJ, Tomáš. Tajemství řeky Klabavy. Plzeň: Starý most, 2019. ISBN 978-80-7640-007-8.