Vražda Otýlie Vranské: Policie je přesvědčena, že zná jejího vraha. Již v září prozradí detaily

Šokující případ vraždy mladé prostitutky Otýlie Vranské z roku 1933, který otřásl tehdejší společností, čekal celých 90 let na své vyřešení. Kriminalistům se ho nakonec povedlo objasnit. S výsledky vyšetřování seznámí veřejnost v září letošního roku. Případem se původně zabýval známý pražský policejní rada Josef Vaňásek. Zkušený policista se v září roku 1933, kdy byly nalezeny dva kufry s rozřezaným tělem nevěstky Otýlie Vranské, mylně domníval, že se mu brutálního vraha prostitutky podaří brzy najít. Opak byl ale pravdou, a z případu se stal největší pomník české kriminalistiky.

Dne 2. září 1933 byly ve vlacích směřujících do Bratislavy a do Košic objeveny dva kufry, ke kterým se nikdo nehlásil. Poté, co se zdály zaměstnancům dráhy podezřele těžké, byly otevřeny. Přítomným se naskytl děsivý pohled neboť „bratislavský“ kufr obsahoval lidskou hlavu a dolní končetiny zabalené v ložním povlečení a v novinách z minulého dne. V „košickém“ kufru se nalézaly ruce a trup, taktéž zabalené v ložním prádle. V jednom z kufrů se našlo prostěradlo s vyšitým písmenem „K“, dále ještě dámské růžové kombiné, pánské spodní prádlo, mycí houba a staré noviny.

Policie po hrůzném nálezu požádala veřejnost o spolupráci. Na základě zveřejněných fotografií v tisku a také přímo ve výloze policejní služebny v Bartolomějské ulici se podařilo určit totožnost oběti. Oběť později identifikovaly nezávisle na sobě dvě její sestry. Zavražděnou byla mladá pražská prostitutka Otýlie Vranská, která pocházela ze Slovenska a do Prahy odešla za vidinou lepšího života. Její sen se ale nenaplnil, patřila totiž k pouličním prostitutkám a sexuální služby provozovala často pouze jako výměnu za jídlo či nocleh.

Vyšetřovatelé zjistili, že 1. září 1933 první kufr kdosi naložil na Masarykově a druhý pak na Wilsonově nádraží. Pitva ukázala, že Otýlii vrah opakovaně udeřil ostrým předmětem do hlavy, přičemž dvě rány byly velmi hluboké. Zřejmě se s největší pravděpodobností jednalo o kuchyňský sekáček na maso. Podle závěrů pitvy upadla nebohá Otýlie Vranská do bezvědomí, ale byla stále ještě naživu, když jí vrah začal oddělovat hlavu od těla. Potom ji ještě sedmkrát bodl do hrudníku, přičemž bodné rány směřovaly do oblasti srdce. O tom, proč tak učinil, lze jenom spekulovat. Možná jej k tomu vedl hněv či nenávist, kterou cítil k oběti. Nakonec tělo oběti rozčtvrtil a zabalil do kufrů.

Pitva ukázala, že Otýlie Vranská zemřela přibližně někdy mezi první a třetí hodinou ranní v noci z 31.8.1933 na 1.9.1933, ale nikdy nebylo objeveno místo činu. Vyšetřovatelé se na základě kokosových vláken nalezených při pitvě na těle oběti domnívali, že tato vlákna pocházela z rohože, které bývají v koupelnách. Napadlo je tedy, že vrah mohl svou oběť rozčtvrtit v koupelně ve vaně. Je potřeba dodat, že v té době vana rozhodně nepatřila k běžnému vybavení koupelen. Policie nebyla úspěšná ani v pátrání po osobě (případně osobách), která odnesla kufry do vlakových kupé. Nepodařil se jí rovněž jednoznačně stanovit motiv tohoto ohavného činu. Byly zde jisté indicie, které naznačovaly, kdo by mohl být pravděpodobným pachatelem, ale chyběly přímé důkazy.

Podle výpovědi domácí, u které byla Otýlie Vranská v podnájmu na Vinohradech, odešla z bytu dne 31. srpna 1933. Měla mít totiž schůzku se svým snoubencem, rotmistrem Josefem Pěkným. Podle některých svědeckých výpovědí k setkání na Václavském náměstí skutečně došlo, ale rozhodně nešlo o romantickou schůzku. Pěkný Otýlii suše oznámil, že ji za svou choť nepojme, a dokonce na schůzku přivedl i svou novou přítelkyni, taktéž prostitutku Antonii Koklesovou. Následovala mezi nimi ošklivá hádka, neboť Otýlie uvěřila slibům nevěrného rotmistra Pěkného, že si ji vezme za ženu a najde jí i práci ve vojenské prádelně, a právem se tak cítila podvedena.

Trojice si vše vyříkala, a nakonec se dokonce společně všichni tři vypravili do hostince U Kupců, kde jedli a popíjeli. Hospodu opustili kolem 23. hodiny a posléze se na Karlově náměstí rozdělili. Koklesová odešla s Pěkným a Otýlie se dál sama potulovala pražskými ulicemi. Později byla spatřena s pohledným mužem se světlými vlnitými vlasy svědky v kavárně U Politické mrtvoly. Naposledy byla pak Otýlie Vranská viděna v restauraci U Šmelhauzů v Melantrichově ulici, kde nahlížela do oken tanečního sálu. Svědci uvedli, že to vypadalo jako by na někoho čekala. To bylo poslední místo, kdy byla spatřena živá přibližně hodinu po půlnoci. Nikomu se doposud nepodařilo zjistit, co přesně se oné noci dále přihodilo. Pro úplnost dodejme, že rotmistr Pěkný a nevěstka Antonie Koklesová byli tehdy považováni za hlavní podezřelé, ale navzájem si potvrdili alibi. K nepřímým důkazům patřil i fakt, že Pěkný měl ve svém bytě vanu, ale chyběly jednoznačné důkazy, které by dvojici z činu usvědčily.

Policisté se v průběhu let nikdy úplně nevzdali a stále se snažili případ vyřešit. Trvalo celá desetiletí, až jim nakonec k „rozlousknutí“ případu pomohla věda a moderní technologie. Znovu prošli veškeré podklady k případu, sestavili časovou linku a zabývali se především také některými dostatečně neprozkoumanými důkazy, které podrobili analýze DNA. Ze zveřejněných informací se lze domnívat, že jde zřejmě o porovnání vzorků několika vlasů, které se našly při pitvě za nehty Otýlie Vranské. Má se za to, že tyto vlasy patřily s největší pravděpodobností právě jejímu vrahovi.

V roce 2017 se podařilo najít potomky hlavních podezřelých rotmistra Josefa Pěkného a jeho nové známosti, lehké děvy Antonie Koklesové, které se později prý povedlo přemluvit, aby poskytli své vzorky DNA. Lze tedy spekulovat, že došlo ke srovnávací analýze jimi poskytnutých vzorků DNA se vzorky vlasů nalezenými za nehty oběti. Ředitel Muzea Policie České republiky, historik se specializací na historii četnictva a kriminalistiky Radek Galaš se na toto téma vyjádřil: „My sice máme jasno, ale nikdy nemůžeme mluvit se stoprocentní jistotou. Například už nemůžeme konfrontovat podezřelé se svědky. Mohu ale říct, že se v případu neobjevila nová jména či postavy.“

Podrobnosti k případu, který 90 let čekal na své objasnění, mají být podle Radka Galaše zveřejněny začátkem září.

Zdroje: prazsky.denik.cz, nasregion.cz, youtube.com, Wikipedia