Článek
S prvními mrazíky nastává ten správný čas pro sklizeň plodů mišpulí. Možná jste o této zajímavé, a pro lidské zdraví užitečné rostlině doposud ještě neslyšeli. Není se čemu divit, protože se na ni u nás tak trochu zapomnělo, což je velká škoda. Mišpule totiž obsahuje spoustu vitamínů a minerálních látek, dokáže účinně ulevit při mnoha nemocech, a uplatnění najde také v kuchyni.
Tradiční německé ovoce
Mišpule obecná (Mespilus germanica) je okrasný, do široka se rozrůstající opadavý strom z čeledi růžovitých. Do pozdního jara kvete poměrně velkými bílými květy, na podzim pak potěší svými nádherně vybarvenými listy. V dávných dobách se tyto rostliny dostaly do Evropy až ze vzdálených oblastí Malé Asie, Kavkazu a severního Íránu. Na našem území se potom mišlule těšila velké oblibě zejména ve středověku. V průběhu dalších století ale zájem o její pěstování pomalu upadal. Mišpule postupně nahradily jiné „zajímavější“ ovocné druhy jako třeba hrušně a jabloně.
Za to, že se u nás tyto stromy dodnes zachovaly, vděčíme s největší pravděpodobností německému obyvatelstvu, které se usadilo na našem území, a mišpule zde tradičně ve velkém již od středověku pěstovalo. Tuto skutečnost dokládá i latinský název stromu Mespilus germanica. Nejvíce mišpulí proto nyní najdeme například v pohraničních oblastech dnešního Česka.
Když po skončení druhé světové války došlo k odsunu Němců, na mišpule se skoro zapomnělo. V současné době se ale začínají znovu ve větším množství vysazovat. Stromky se nejčastěji pěstují jako zákrsky nebo polokmeny. Rostliny jsou samosprašné. K tomu aby plodily potřebují projít chladným obdobím, během kterého teplota po dobu nejméně sto hodin nepřesáhne sedm stupňů Celsia. Mišpule jsou nenáročné na pěstování, výborně se hodí třeba do přírodních zahrad. Stromy začínají plodit přibližně po třech až pěti letech.
Plody mišpule přešlé mrazem
Mráz dodá plodům správnou chuť
Zralé plody mají béžově hnědou až „bronzovou“ barvu, jsou zploštělé a obsahují semena. Sklízí se až poté, co přešly mrazem. Teprve potom změknou a získají svou typickou, lehce nasládlou chuť připomínající hrušky. Jejich velikost se pohybuje od dvou do pěti centimetrů. Mohou se jíst i syrové, stačí plod zmáčknout a vytlačit z něj lahodnou dužinu. Pecky je potřeba vyplivnout.
Z malvic se připravují nejrůznější marmelády, džemy, povidla, pyré nebo ovocné kůže (tenké sušené placky). Přidávají se rovněž do čajů, hodí se i ke zlepšení chuti ovocných vín, sirupů a likérů. Při přípravě mišpulových dobrot se nebojte experimentovat. Kombinujte je s jinými druhy ovoce, přidejte k nim koření, a místo cukru vyzkoušejte k přislazení med.
Plody mišpule jsou bohaté na pektin, proto se používají též k zahušťování džemů. Gurmáni z nich připravují ovocnou omáčku, která se podává obvykle ke zvěřině. Ať už budete z mišpulí chystat jakýkoliv pokrm, vždy je zbavte nejdříve semen. Ta jsou jedovatá, protože obsahují stejně jako jiné růžovité rostliny toxické kyanogenní glykosidy.
Zapomenutý poklad pro lidské zdraví
V plodech mišpule se nachází velké množství vlákniny, minerálních látek (fosfor, železo, vápník, sodík, hořčík, draslík) a mastných kyselin, které potřebujeme pro správnou funkci našeho organismu. Z vitamínů jsou nejhojněji zastoupeny vitamín C a B2. K přednostem malvic také patří, že jsou nízkokalorické. V kůře, listech a plodech najdeme dále významné množství rostlinných flavonoidů a polyfenolů, které pomáhají snižovat riziko vzniku aterosklerózy a cukrovky. Konzumace mišpulí pak celkově napomáhá k posilování imunity.
Mišpule je rovněž účinným prostředkem proti zácpě, pomáhá i při odstraňování ledvinových a močových kamenů, jelikož má močopudné účinky. V lidovém léčitelství se používala k léčení střevních katarů a zánětlivých onemocněních dýchacích cest. Je skvělým podpůrným prostředkem pro snižování hladiny „špatného“ LDL cholesterolu. Kromě toho má příznivé účinky na kardiovaskulární systém, osvědčila se při nemocech srdce a oběhového systému.
Jak je vidět, pěstovat mišpuli se rozhodně vyplatí. Jde o krásný, zajímavý a zdraví prospěšný strom.
Poznámka autora: Tento článek pojednává výhradně o rostlině jménem mišpule obecná (Mespilus germanica). U nás se lze setkat také se stále zelenou mišpulí japonskou (Eriobotrya japonica), která se též označuje jako lokvát japonský, česky mišpulník japonský, lidově se jí potom říká čínská nebo japonská švestka. Jde o úplně jinou rostlinu s odlišným vzhledem i odlišnými léčivými vlastnostmi. Mišpulník je menší strom se žlutými plody. Ty se používají k přípravě sirupu, který pomáhá při zánětech dýchacích cest, zahlenění a kašli. V našich podmínkách se mišpule japonská dá pěstovat pouze ve skleníku, lze ji letnit.
Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky
BRICKELL, Christopher. Velká zahrádkářská encyklopedie: [praktický průvodce zahrádkářskými technikami, navrhováním a údržbou výsadeb i pěstováním květin, okrasných rostlin, ovoce a zeleniny]. Vyd. 2., (V nakladatelství Ikar 1.). Praha: Ikar, 1999. ISBN 80-7202-569-4.
JANTRA, Ingrid a KRÜGER, Ursula, HEITZ, Halina (ed.). 1000 nejkrásnějších rostlin pro zelený domov: S podrobnými návody na ošetřování, rozsáhlou praktickou částí a s podněty pro kreativní tvorbu. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN 80-7176-400-0.
