Článek
Potřebu psát o nich měl kdekdo z jejich blízkosti. Pokoušela se o to i řada profesionálních životopisců. Četné publikace šířily omyly, nepřesnosti i výmysly. Jako by autoři nebrali v úvahu, že se dotýkají životů dvou komplikovaných a zranitelných lidí z masa a kostí. Výjimečných osobností s rozdílnými ambicemi, touhami, představitele krajností všeho ženského i mužského.
Za mnohé smyšlenky si ti dva mohli sami. Rádi bavili přátele líčením značně přibarvovaných vlastních i společných zážitků.
Spor se vedl už o tom, zda šlo o skutečně hluboké oboustranné citové pouto nebo ze strany rejdaře pouze o aféru.
Nicholas Gage, americký novinář narozený v Řecku, autor oceňovaného bestselleru Eleni z r.1983, se rozhodl zajít o kus dál. Cítil, že přes nánosy legendárnosti zůstalo mnoho nevysloveného. Vyhledal svědky seznámení Marie a Aristotela na maškarním plese v r. 1957 i ty z třítýdenní plavby na jachtě Christina v r. 1959. Dosud nezveřejněné dokumenty a výpovědi soustředil pro knihu Řecký oheň.
Aristoteles Onassis (1906 Smyrna, dnes Izmir, Turecko – 1975 Neuilly-sur-Seine, Francie) se už v mládí projevoval výstředně. Obklopen „vybranými“ kamarády, užíval si života marnotratného synka – světoběžníka. Dal vzniknout termínu jet set (mezinárodní smetánka).
Po vzoru otce začal podnikat s tabákem. Zakotvil v Buenos Aires a spustil výrobu cigaret vlastních značek - Osman a Primeros. Obchodní talent mu napověděl, že zvýší zisky, bude-li zboží přepravovat sám. Nic nemožného – výhodným skupováním lodí zbudoval flotilu. Pozdější post konzula v Argentině jeho vliv ještě posílil.
Během druhé světové války mu vydělával pronájem lodí Američanům, největší jmění mu pak přinesly ropné tankery Aristo a Aristofaneus. Svět o něm věděl nejen kvůli jeho miliardovému bohatství, ale i díky vztahu s operní pěvkyní Marií Callasovou.
S Athinou Livanosovou, dcerou patriarchy rejdařského klanu Stavrose Livanose, žil ve svazku od r.1946-60. Bral si ji jako sedmnáctiletou ve dvaačtyřiceti (ač tvrdil, že je mu 40). Se záměrem získat silnější pozici na mořích. Z manželství se narodili Alexandros a Christina, po níž pojmenoval loď, kde se cítil doma.
Milovník zábavy a rozený rétor se smyslem pro humor, byl považován za egocentrického muže bažícího po neomezeném vlivu. Své obdivovatele při plavbách po moři bavil v pěti jazycích.
Winston Churchill s chotí a synem Randolphem, vévodkyně z Kentu s dcerou, Douglas Fairbanks, monacká kněžna Grace a kníže Rainier anebo Greta Garbo, Frank Sinatra, Eva Perónová, Gary Cooper ad., ti všichni se s ním rádi plavili na jeho domovské jachtě. Obvykle nechyběla autorka vyhlášené společenské rubriky sledující život celebrit Elsa Maxwellová, chráněnka Marie Callasové. To ona ji s Aristem, jak mu říkala, seznámila v r. 1957 na plese v Benátkách.
Slavný řecký rejdař Aristoteles Onassis Zdroj: Pinterest
Ani Maria Callasová, narozená v r. 1923 v New Yorku ( v rodině řeckých přistěhovalců), nebyla jednoduchá osobnost. Oba měli své důvody pozměňovat si životopisy. Onassis, za jehož obchody zůstávalo sporné financování, manipuloval bez skrupulí fakty – jen kvůli osobnímu prospěchu. Pokud se potřeboval jevit mladším, úspěšnějším či odvážnějším. A nikdy nedovolil, aby mu vládly city. Callasová bojovala s jinými démony. Už když se poznali, měla pověst hysterické umělkyně projevující sklon vystupovat jako všemi vykořisťovaná a zrazovaná. Za její celoživotní nejistotu mohla chladná matka bažící po vyšší společnosti a bohatství. V hudebním nadání dcery viděla cestu k cíli a tak ji odmala ve zpěvu podporovala.
V r. 1937 získává stipendium na Státní konzervatoři v Athénách. Tvrdá práce na sobě jí přinese bezmála dvacetiletou hvězdnou kariéru. Zažívá první úspěch v Tosce, v Athénské opeře, ale touží po větším uznání. Vrací se za otcem do Ameriky, jenže tam o ni opera nejeví zájem.
Roku 1947 je zpět v Evropě. Angažmá ve Veroně vystřídají Benátky. Vdává se za mnohem staršího podnikatele, svého budoucího impresária, Itala G.B.Meneghiniho.
„Vysoká, brýlatá, obtloustlá,“ jak o sobě dříve četla, vezme zkraje 50. let zasvé. Podaří se jí zázračně zhubnout více než třicet kilogramů a mění se v přitažlivou femme fatale.
V přítomnosti Onassise, kterým je spolu s dalšími hosty pozvána r. 1959 k třítýdenní plavbě po moři, se poprvé v životě cítí jako žena. A bezhlavě se do něj zamiluje. Před očima svědků se rodí náklonnost Ariho k ní a rozpadají se obě manželství.
Je připravena se kvůli němu vzdát kariéry, ale rejdař se novinářům vysmekává hláškou:„ Jsem námořník a námořníkům se takové věci stávají.“
Jsou spolu i nejsou. Opouští ji a znovu se vrací. Odmítne si ji vzít.
Zatímco Maria věděla od prvního okamžiku, že je pro ni osudovým mužem a city mu nepřestala projevovat, ani když ji opustil, Aristoteles, s orientálním náhledem na život, se držel „vyznání,“ že pravý muž nedovolí, aby ho „dostala věc“ jako láska.
Callasová přestává zvládat profesi. Stále častěji propadá hysterii, přichází o hlas, ruší představení. Volí samotu, prášky. Zmizí všem na čas z očí.
Až o šest let později se svěřuje přátelům, že osm měsíců po sblížení s Onassisem, poté, co ji odvrhl, porodila - jemu navzdory- v Miláně dítě. Jejich nedonošený syn tentýž den, 30.3.1960 i zemřel.
V r. 1968 se Onassis žení podruhé. S vdovou po americkém prezidentu Johnu F. Kennedym, Jacqueline. Svět se dojímá romantickou lovestory, ale lásky mezi nimi bylo pramálo. Zato tímto bravurním tahem dosáhl do amerických vod.
Příběh Callasové a Onassise má rysy antické tragédie. Protagonista zaslepený osudovou nevšímavostí si příliš pozdě uvědomuje, že zvrácením osudu na sebe přivolal zkázu. Osud a nemoc rejdaři zabraňují se osvobodit a strávit poslední léta života s tou pravou ženou.
Chřadne už ode dne, kdy v lednu r. 1973 zahyne při leteckém neštěstí jeho jediný syn Alexandros. Pomalu ztrácí vůli žít. Dva roky nato se nechává letecky dopravit zoufalou Christine za lékaři do Paříže. Před nástupem do nemocnice chce strávit noc ve svém pařížském apartmá. Uložený do postele vytáčí telefonní číslo, které zná zpaměti. V domě č. 36 na avenue Georgese Mandella čeká na zavolání Maria. Dělí je jen pár bloků. Chce za ním ihned přijít. Žádá ji, ať ještě vyčká, manželka vdova s dcerou jsou poblíž. Ráno ho převezou do Americké nemocnice v Neuilly, kam si s sebou bere jen malou rudou kašmírovou přikrývku, dárek k posledním narozeninám od ní.
Přes pokusy vrátit se na pódia ukončí život slavné sopranistky 16. 9. 1977 v Paříži infarkt myokardu.
Závětí Onassis rozdělil včas svůj majetek spravedlivě mezi děti. Dceru Christine a Nadaci Alexandrose Onassise, založenou na památku syna, podporující nejednu bohulibou činnost pro Řecko.
Christine umírá r. 1988 na předávkování barbituráty a více než polovina rejdařova impéria přechází na jeho posledního přímého potomka, vnučku Athinu.
Navzdory všemu, co se napsalo, vztah dvou nejslavnějších Řeků 20. století přetrval patnáct let a pro oba znamenal nejdelší a nejhlubší citové pouto.
Zdroj: Micholas Gage Řecký oheň
