Článek
„S Mikem jsem byla nejšťastnější, “ uvedla později ke svému třetímu manželství s filmovým a divadelním producentem Mikem Toddem (zahynul při pádu svého soukromého dvojplošníku). Vztah trvající rok ovšem nestačil prověřit čas. Útěchu hledala u Mikeova blízkého přítele. Bez rozmyslu se s ním vrhla do dalšího sňatku. Jenže, pak jí do cesty vstoupil osudový muž, jediný, který jí dal poznat submisivitu.
Až do natáčení Kleopatry se ti dva osobně nepotkali. Dvaadvacátého ledna r. 62 – v kulisách Říma – stanula Elizabeth poprvé tváří v tvář šestatřicetiletému Richardu Burtonovi. Kvůli pověsti, jež mu předcházela, si o něm myslela, že je to jen chvástavý egoistický hulvát. On o ní prohlašoval, že má snad krásné oči, ale ta její dvojitá brada a krátké nohy.
Dostavil se s kocovinou, zapomínal text. Před spuštěním kamer mu musela přidržovat u úst hrníček s kávou, jak se třásl. Nemohl za to jen alkohol. Bylo mu jasné, že tenhle boj má předem prohraný. Liz se hluboce dotkla zranitelnost a lidskost – v tu chvíli naprosto bezbranného muže.
Kleopatra v první, přitom zásadní scéně filmu, šeptá naléhavě Antoniovi: „Tak dlouho čekat a najednou vědět. Bez tebe bych na tomto světě nechtěla žít.“ Burtonova postava jí odpovídá. „Všechno, co chci držet nebo milovat, nebo mít nebo být, je teď tady se mnou.“ Při posledním opakovaném záběru se líbali tak dlouho, až musel režisér naléhavě zakřičet: „Stop!“
Elizabeth Rosemond Taylor, dívka z bohaté londýnské rodiny (nar. r. 1932) svým kouzlem omračovala už jako malá. Matka Sara, bývalá divadelní herečka, jistá si, že je dcera předurčena stát se velkou hvězdou, jí záhy naordinovala výuku tance, zpěvu a elegantního chování – s vidinou Hollywoodu. Liz i její o čtyři roky starší bratr Howard začali školní docházku v Anglii. V r. 1939 s nimi uprchli Franciz Taylor a Sara Viola Warmbrodová (rodilí Američané) z Evropy a usadili se v Kalifornii.
Ve filmu se objevila už jako devítiletá. Roku 1943 s ní společnost Metro-Goldwyn-Mayer uzavřela první smlouvu a tím nabral její život na obrátkách.
Osudová Kleopatra, 1962
Když se chýlily ke konci intenzivní přípravy natáčení historického velkofilmu Kleopatra, psal se rok 1961. Sklízela potlesk za ztvárnění postav jakými byly Angela – Místo na výsluní r. 51, Maggie – Kočka na rozpálené plechové střeše r. 58, Glorie – v 1. pro ni Oscarem oceněném filmu Telefon Butterfield 8 – r. 60 ad.
Devětadvacetiletá herečka, v ten čas ve čtvrtém manželství, se cítila životem vyčerpaná. Prodělala tři císařské řezy, zápaly plic, nervová zhroucení. Od pádu z koně ve třinácti letech, kdy si rozdrtila meziobratlovou ploténku, byla závislá na lécích proti bolesti. Tíha slávy a neustálá potřeba po pozornosti a lásce ji ničily. Snídala šampaňské, přes den přešla na Jacka Danielse. V březnu zkolabovala a lékaři ji museli vrátit k životu tracheotomií. Natáčení Kleopatry se kvůli jejím zdravotním potížím dlouho odkládalo.
Vyvolený v velkého „vrhu“ dětí
Richard Burton, herec s měkkým welšským přízvukem – narozený jako Richard Jenkins (r. 1925 Pontrhydyfen, Wales, Spojené království), vyrůstal naopak v chudobě. Dvanáctému ze třinácti dětí havíře hlubinného dolu Richarda Waltera Jenkinse a barmanky Cecilie byly dva roky, když matka po porodu posledního dítěte zemřela. Otce si pamatoval jako notorického alkoholika.
Starost o jeho výchovu na sebe berou starší sestra a bratr. Jediný z rodiny dostává šanci studovat střední školu. Věnuje se atletice, ragby, tenisu, zajímá se o literaturu a divadlo. Velkou oporou mu je učitel Philip Burton. Na projev vděku k němu přijímá jeho příjmení. Zároveň se tím odpoutává od otce, který se o něj nikdy nestaral.
Při rozhodování dalšího studia vítězí herectví. Pro divadlo i film je jako stvořený. Ostře řezaná tvář, pronikavý modrozelený pohled, věčně rozcuchané vlasy – chytrý samouk s dokonalou pamětí ovládající čtyři jazyky.
Na divadelních prknech se objevuje na začátku 40. let. Herec nové vlny, obdivovatel Shakespearových her, hraje v letech 1946-1956 v Londýně, mj. s Laurencem Olivierem.
Vtipný, často mrzutý, vážný až sklíčený, z čehož profituje jeho herectví, ale na co doplácí okolí. Silný kuřák, slabý proti démonu alkoholu. Nejspíš na svou obhajobu se stane autorem citátu: „Musel bych opravdu dlouho přemýšlet, než bych připadl na jméno zajímavého muže, který nepije.“
V manželství s welšskou herečkou Sibyl Williamsovou vychovává dvě dcery. I po třinácti letech je její pozice silná.
Láska, která přetrvala
„Bůh mi pomoz!“ modlila se Elizabeth v kulisách starého Říma. Vědoma si, že rozbije další šťastné manželství.
Přes „chrabrý“ boj Burtona se sebou lásce k ní neunikl.Pokusila se o sebevraždu prášky. Zpřetrhali na čas vazby, zkoušeli být bez sebe. Měli příliš společného, co je k sobě přitahovalo. Vzali se v r. 1964.
Vyčerpávající balancování dvou vášnivých lidí na hraně lásky a nenávisti trvalo deset let. Miloval její upřímný smích, zahrnoval ji šperky. Destruktivní život – jejich pracovní vypětí i společenský život s nadměrným pitím – to vše se na vztahu podepsalo.
V červnu r. 1974 přišel rozvod, v říjnu r. 75 se brali podruhé. Už jen pro pár společných měsíců.
Burton na tom nebyl zdravotně nejlépe. Kouřil až sto cigaret denně, trpěl chronickou nespavostí, cirhózou jater a hemofilií (na podporu nemocných touto chorobou založil pod svým jménem fond).
Životopisec Melvyn Bragg uvádí, že počátkem sedmdesátých let vypil herec tři láhve destilátu denně. Mnohé filmové scény se s ním musely natočit vsedě nebo vleže. Prošel neúspěšně šestitýdenním protialkoholním léčením (1974) v Santa Monice v Kalifornii. O deset let později, v osmapadesáti, umírá na závažné krvácení do mozku.
Zůstává po něm silný otisk divadelního a filmového herectví. Objev roku 1952 – Zlatý Globus za hlavní roli ve filmu Sestřenice Ráchel, na filmových festivalech opakovaně sbírá Cenu akademiků pro nejlepšího filmového herce. Je sedmkrát nominovaný na Oscara, oceněný i za roli Hamleta v Shakespearově dramatu inscenovaném na Brodwayi. Na hollywoodském chodníku slávy leží blízko jeho hvězdy ta Elizabeth Taylorové, majitelky dvou Oscarů ( 2. za film Kdo se bojí Virginie Woolfové).
Nabízí se připodobnění vztahu těch dvou ke Kateřině a Petruchiovi z filmu Zkrocení zlé ženy. Jako by v něm hráli sami sebe.
Byla to Elizabeth, která se nedokázala Richarda do konce jeho života úplně vzdát. Často mu dlouze telefonovala. „Miluju ho prakticky celý svůj dospělý život, od chvíle, kdy jsem ho uviděla stát proti sobě v kulisách Říma,“ zanechala zpověď. A to přesto – anebo možná právě proto, že jí dal pocítit, co před ním nepoznala. Bolest, jakou způsobila ona sama svým partnerům a jejich ženám. Opustil ji pro jinou.
Zdroje:
https://www.databazeknih.cz/knihy/elizabeth-15864
https://www.megaknihy.cz/divadlo/3764958-rich-the-life-of-richard-burton.html
https://commons.wikimedia.org/wiki/Elizabeth_Taylor
https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Richard_Burton
