Článek
Na ČT 2 jsem zhlédla dokument o Josefu Bryksovi. Velmi na mě zapůsobil, nemohla jsem se při jeho sledování ubránit dojetí, slzám, když jsem si uvědomila, jak velkou osobnost v sobě Josef Bryks skrýval, a co s ním bolševici udělali.
Josef Bryks (18. 3. 1916 Lašťany - 11. 8. 1957 Jáchymov) byl absolventem Vojenské akademie v Hranicích, na své profesionalitě neustále pracoval. Od roku 1937 si zvyšoval svou specializaci v prostějovském leteckém učilišti pro poručíky letectva. V polovině dubna 1939 byla československá branná moc německou protektorátní správou rozpuštěna, a Josef Bryks byl propuštěn na trvalou dovolenou.
V době 2. světové války se různými životními peripetiemi dostal do anglického Liverpoolu, to se psal červenec 1940. Následující měsíc jej přijali do Britského královského letectva. Zpočátku sloužil u 310. československé stíhací perutě v Duxfordu. V Anglii se seznámil se svou druhou ženou Trudie Tellerovou (první žena mu zemřela). V červnu 1941 byl sestřelen německou Luftwaffe, pád letadla přežil, ale byl zraněný. Takto jej našli Němci a uvěznili, stal se válečným zajatcem. Z vězení se mu podařilo utéct, byl opět dopaden, a měla-li bych tuto jeho životní etapu shrnout, uzavřela bych ji tím, že se mu jako válečnému zajatci podařilo několikrát z vězení uprchnout, aby byl posléze dopaden. Ale přežil, dočkal se konce války.
Po skončení druhé světové války se Josef Bryks léčil v Anglii, musel podstoupit několik operací, zotavoval se z válečných zranění. Oženil se s Trudie, s níž v době svého uvěznění udržoval písemný styk. V říjnu 1945 se vrátil do Československa, usadil se na Moravě. Vzhledem k následkům svých zranění z války nemohl být pilotem, byl přidělen do Leteckého učiliště v Olomouci, kde vyučoval teorii létání a angličtinu. Za svůj boj proti nacismu obdržel Řád britského impéria, Britové o něm natočili celovečerní film The Captive Heart (Srdce v zajetí).
Po komunistickém puči 1948 se Josef Bryks stal obětí čistek v armádě, jako bývalý pilot RAF se stal nepohodlným a byl z armády propuštěn. Z těchto důvodů se rozhodl pro emigraci. Nejprve pomohl své ženě a dceři, aby emigrovaly do Anglie, poté měl sám v plánu z Československa odejít. Bohužel už k tomu nedošlo. Ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen k deseti letům těžkého žaláře za zločin zběhnutí a pokus zločinu vojenské zrady. Jeho žena posílala dopisy státním orgánům, napsala i generálnímu tajemníku ÚV KSČ, jenž organizoval monstrprocesy s nepohodlnými občany, ale nikdy jí nebylo vyhověno.
Tak se komunisté vyrovnali s opravdovým hrdinou druhé světové války. Za dobu svého věznění vystřídal Josef Bryks několik věznic, začínal v Pankráci, v roce 1955 byl přemístěn do pracovně-nápravného tábora v Jáchymově. Tady se snažil odvádět co nejlepší práci, aby mohl posílat peníze své ženě do Anglie a svému otci. Jenže přišlo další komunistické nařízení, které zakazovalo peníze posílat, navíc posílat je někomu z imperialistického Západu. Josefa Brykse toto nařízení dosti zlomilo, trpěl depresemi, ozývaly se následky zranění z války, začal mít problémy se srdcem. Zemřel 11. 8. 1957 na rozsáhlý infarkt.
Když Josef Bryks zemřel, komunisté nedovolili pozůstalé rodině, aby mohla zařídit pohřeb pro svého blízkého. Tělo pana Brykse bylo zpopelněno, jeho rodina nedostala ani jeho urnu, nikdo se nikdy nedozvěděl, kde popel tohoto válečného hrdiny skončil.
Přišel listopad 1989 a s ním změna politické reprezentace v naší zemi. Josef Bryks byl rehabilitován až v roce 2007, sedmnáct let od tzv. sametové revoluce. Paní Trudie Bryks žádala odškodné za útrapy, které její rodině způsobili komunisté. Rozsudek padl v roce 2007 a ten zněl, že paní Bryks dostane odškodné ve výši 200 Kč. Jako by komunisté u nás nikdy neskončili. Taková potupa a hanba pro pozůstalou rodinu pana Brykse. Až později byla paní Bryks odškodněna částkou něco přes dvě stě tisíc korun.
Polistopadovou změnou bohužel na soudech zůstali a stále ještě zůstávají bývalí členové KSČ, a podle toho náš právní systém vypadá. Komunisté velmi poškodili Josefa Bryksu i jeho rodinu, sice prezident Václav Klaus vyznamenal tohoto hrdinu Československou medailí za chrabrost před nepřítelem, ale i tak si myslím, že se i polistopadová politická reprezentace nezachovala nejlépe. Chyboval i Václav Havel, když nezakázal komunistickou stranu, protože její ideologie je slučitelná s fašismem. Komunisté šli proti vlastním lidem, což je neodpustitelné.
V současnosti se na politické scéně setkáváme s bývalým bolševikem Andrejem Babišem. Odchovaný komunisty i on používá bolševická propagandistická hesla o míru, o tom, že udělá vše pro republiku, pro naše lidi… Je ostudou naší země, že jsme tomuto člověku, jenž byl aktivním komunistou, dovolili, aby se účastnil divoké privatizace devadesátých let, a to mu nestačilo. Dovolili jsme mu, aby pronikl na politickou scénu, i tam jsme mu vyklidili pole a můžeme jen sledovat, že naše hloupost nezná mezí, že doplácíme opět na svou nedůslednost a bezzásadovost… Z budoucnosti mám obavy, mám obavy, že se někteří z nás nechají zmanipulovat komunistickou rétorikou soudruha Babiše a budeme opět ve tmě…
