Článek
Můj syn se oženil. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nežil v Norsku a nebral si za manželku ženu z Brazílie. A svatba měla být v Čechách v římsko-katolickém kostele.
Jestliže chce občan ČR uzavřít manželství s cizincem/cizinkou ze země, jež nepatří do EU, nastávají velké komplikace. Dlužno podotknout, že církev nečiní žádné potíže, veškeré problémy přicházejí od samotného státu. K tomu, aby matrika sňatek povolila, je zapotřebí dodat velké množství dokumentů, např. rodný list cizince nesmí být starší šesti měsíců a musí být opatřen tzv. Apostillou. Totéž platí i o dokladu o právní způsobilosti k uzavření manželství, potvrzení o osobním stavu a pobytu žadatele, dále je zapotřebí doložit potvrzení z cizinecké policie, že je zde cizinec přihlášen legálně k pobytu, toto potvrzení nesmí být starší jednoho týdne před svatbou. Mám-li to celé shrnout, je to velké martyrium, jímž musí snoubenci projít. Česká republika má velmi dobře ošetřené, aby se do země nedostávali lidé nelegálně.
Uzavíráte-li manželství s cizincem/cizinkou, musí být obřad dvojjazyčný, totéž platí i o všech dokladech předkládaných matrice. Musí být v češtině a jazyce žadatele o sňatek v ČR. Tlumočení a překlad textů zajišťují soudní tlumočníci a překladatelé, jde-li o portugalštinu, najít takového překladatele není vůbec lehké. Jednoho jsem našla v Jablonci nad Nisou, ale ten mě odmítl. Zbývala jen Praha, kde je těchto specialistů jen jedenáct. Psala jsem emaily, telefonovala jak o závod, ale vypadalo to, že v době dovolených se nikdo nenajde, navíc šlo o církevní sňatek, jenž má specifickou slovní zásobu, tomu se někteří tlumočníci vyhýbají.
I když jsem začala propadat jisté beznaději, že nikoho nenajdu, poštěstilo se. Podařilo se mi kontaktovat paní magistru Julii Lukaštíkovou, od prvních slov, jež jsme spolu prohodily, jsem cítila, že jsem našla správného člověka. Už podle hlasu bylo očividné, že jde o mladou ženu, s níž konverzace plyne jako řeka, věděla jsem, že ona spolu s panem farářem vytvoří dokonalý tandem.
Musela přijet do našeho města dvakrát. Když přijela poprvé, čekala jsem na ni na autobusové zastávce. Lidé vystupovali a pak vyšla Ona. Ač jsem ji předtím nikdy neviděla, dokázala jsem ji poznat. Od prvního okamžiku jsem cítila, že jde o výjimečnou ženu s nádhernou aurou, takové ženy si nelze nevšimnout, protože nekráčí v davu, ale výrazně z něj vybočuje. Neobyčejná žena, s velkým bohatstvím ve své duši, naprostá profesionálka ve svém oboru, zkušená a vstřícná. Dokázala nám mnohokrát pomoci, rychle se orientuje v problémech, jimiž musí projít našinec, jestliže se rozhodne pojmout za svou choť cizinku. Paní Julie je výjimečnou ženou, již člověk potká jen jednou za život. A při svatebním obřadu spolu s panem farářem vdechli překrásnou a neopakovatelnou atmosféru slavnostnímu okamžiku. Svatebčané byli z ní užaslí, stejně tak i z pana faráře. Dnes už rozumím, když někdo oslovuje faráře, velebný pane, protože pana faráře Kuchaře (a nejen tohoto duchovního) lidé velebí. Paní Julie se spolu s panem farářem nezapomenutelně vepsali do duše všech přítomných zážitkem, na nějž se nezapomíná. Síla, hloubka prožitku, neopakovatelnost okamžiku připomínaly impresionistický obraz.
Tímto svým blogem bych chtěla paní magistře Julii Lukaštíkové i panu faráři Kuchařovi poděkovat za celou rodinu i svatebčany. Na obou oceňujeme jejich vzdělanost, smysl pro humor, lidský nadhled, tito lidé se nikdy nestanou prázdným lidským obalem, jenž by jednou měl skončit na smetišti lidské prázdnoty. Oba budou vždy výjimeční krásní lidé, jejich charisma se dokonale snoubí s jejich pracovitostí a oduševnělostí. O takových lidech by se mělo psát, protože stojí za velké uznání i obdiv. Proto ještě jednou velké díky, paní Julie, a pane faráři, jste skvělí lidé a přinášíte radost do lidských životů…
