Článek
Když jsem byla malá, chodila jsem do školy, do níž jsem spádově patřila. Jinými slovy byla nejblíže mému bydlišti. Mělo to své velké výhody. Potkávala jsem se tam se svými kamarádkami a kamarády z naší ulice, či sousedních ulic. Utužovalo to naše vztahy. Ve třídách se nedělalo žádných rozdílů, chodily s námi i romské děti, těm se tenkrát říkalo cikáni a nebylo to myšleno hanlivě. Vzhledem k jejich učebním schopnostem tyto děti zpravidla končily v páté třídě, jen některé se dostaly do vyššího ročníku, pak jen stále opakovaly ročník až do ukončení povinné školní docházky, případně byly přeloženy do tzv. zvláštní školy.
Polistopadové vlády napáchaly ve školství velké škody, to, co bylo kdysi stabilní, rozbily a díky nim vznikl velký chaos, fašírka, již už nikdo dohromady nedá. Objevil se nový prvek. Zavedením ŠVP a RVP se základní školy mohou svým zaměřením lišit, a tak rodiče své potomky vozí do školy, která splňuje ambice, jež do svých dítek vkládají. Romští rodiče toto povětšinou nedělají, posílají své děti do školy, která spadá do jejich bydliště. A protože bohužel u nás v polistopadové době vznikly sociálně vyloučené lokality, odnášejí to zpravidla Romové, kteří v takových lokalitách žijí. Ale říkám si, že každý máme v životě volbu. Kdybych nechtěla někde žít, mohu svůj byt prodat a přestěhovat se. A protože po celý svůj život pracuji, mám své finanční možnosti, nikdy jsem se nestala přísavkou, jež by ze státu čerpala sociální peníze. Díky tomuto jsem ve svém životě svobodná, mohu své bydliště změnit. Proč tak neučiní někteří Romové, když si stěžují na nevyhovující podmínky ve svém životě?
Má dlouhá pedagogická praxe zahrnuje gymnázia, obchodní akademii, zdravotnickou školu, průmyslovou školu, konzervatoř. Učím opravdu velmi dlouho, mou praxi zahrnují i nejrozličnější jazykové agentury a školy. Vězte, že za své předlouhé učitelování mám jen dva romské studenty, kteří úspěšně složili maturitu. To o něčem svědčí. Na romské děti nahlížím jako na děti s jistým handicapem, tím myslím následující. Bohužel většina z nich pochází z rodin, v nichž chybí pracovitost, motivace, ctižádostivost, pravidelný denní režim. Je to můj osobní názor, vycházím ze své praxe. Nemyslím si, že romské děti segregujeme, jejich rodiče mají volbu jako jiní rodiče, mohou zvolit jinou školu pro své dítě, aby se necítilo segregované.
Vzpomenu-li na své dětství, ráda bych ještě uvedla toto. Na naší škole byli žáci od sedmé třídy rozděleni podle svých studijních výsledků. Do áčka chodili nejlepší žáci, do béčka ti, kteří měli předpoklady vyučit se v nějakém oboru, do céčka chodili úplně nejslabší žáci. Byli jsme de facto segregovaní, ale já bych toto označila za pozitivní segregaci. Rozhodně nejsem zastáncem a propagátorem inkluze. Jestli romské děti navštěvují ZŠ, v níž je většina Romů, nespatřuji v tomto žádnou segregaci. Naopak. Jsou v každodenním styku se spolužáky se stejnou mentalitou, kulturou. I pro učitele musí být toto snazší. Ale je to můj názor.
Jsem ráda, že je naše země v EU, nicméně si někdy myslím, že je nám někdy nasazována psí hlava za něco, co vůbec žádný problém není. A tak to je i v případě tzv. segregace romských dětí.
