Článek
Při pohledu na české sedmdesátníky či osmdesátníky srdce neplesá. Většina z nich se hýbe s obtížemi, je patrné, že se nikdy moc nevěnovali pravidelnému fyzickému pohybu, na stáří se jim toto vymstilo. Slyšíte-li, o čem naši senioři hovoří, dá se říci, že nejčastěji se uchylují k detailnímu popisu svých zdravotních obtíží, kritizují lékařskou péči, ale především velebí svého guru - bývalého komunistu a estébáka Andreje Babiše. Za něj se měli dobře, ale dnešní fialová vláda? Aby ji čert vzal!
Po čem takový český důchodce touží? Kéž by se vrátil čas, když jsem byl mladý. To se, panečku, žilo. Všechno bylo všech, ze státního krev netekla, a že jsem nikam nemohl vycestovat, mi nevadilo. Měl jsem přece svůj chlíveček, v němž jsem spokojeně pochrochtával, a nic mi nechybělo. Vždyť považte. Takový Jurdásek. Jak ten se měl. Dělal na šachtě a kolik toho domů nanosil. Stačilo mít třeba výdejku na materiál v hodnotě pěti tisíc. Jurdásek byl odjakživa všemi mastmi mazaný, jen tak někdo si na něj nepřišel. A když si přišel do skladu pro materiál, dokázal se se skladnicemi pokaždé domluvit. Nechal jim tisícovku a za zbylé čtyři tisíce si vyžádal jiný materiál než ten, na nějž byla výdejka napsaná. A tak dostal kožené boty zn. Baťa, zrovna takové, které dnes frčí, i ještě dnes v nich nahoní parády. K tomu vyfasoval prošívaný kabát, spoustu žárovek a jiných potřebných věcí do domácnosti. A když k tomu občas ukradl toaletní papír a mýdlo, jeho rodina hodně ušetřila. Nebo si vezměme Horejska. Ten dělal v mrazírnách. Člověk by řekl, že se tam repetal zimou, ale kdepak. Dělat za bolševika v mrazírnách bylo velké terno. O tom Horejsek ví své. Nanosil domů tolik masa, že by si byl mohl otevřít řeznictví. Žádné kontroly na vrátnici, vrátní byli se vším srozuměni a Horejska měli rádi. Vždy jim něco z kradeného masa dal. A to nebylo jen nějaké maso. To byla pravá svíčková, každý týden měli u Horejsků bifteky, masem krmili i svou fenu, která už bývala tak přežraná, že nad pravou svíčkovou ohrnovala čumák. Nebo Nováčková. Kuchařka ve školní jídelně. Ráno odcházela do školy jen tak nalehko, po skončení pracovní doby se domů ploužila obtěžkána taškami plných jídel. No nedivte se. Živila nejen sebe, ale i rodinu svého syna. Na jídle ušetřili, mohli každý rok vyrážet na dovolenou do NDR. Znáte Kučeru? Angažoval se v ROH a to mu přinášelo spoustu výhod. Že by byl platil za dovolenou tak nehorázné peníze v porovnání s dneškem, kdy cestovky nevědí, kolik by vám naúčtovaly, se u něj nikdy nestalo. Kdepak. Na odborové rekreace nedá Kučera dopustit, to se, panečku, cestovalo. Za hubičku. Výhody, výhody, samé výhody, to se to pěkně žilo, když nás řídila Moskva, to by vám řekl nejeden český důchodce.
Dnes už se nedá tolik krást, jak tomu bylo kdysi. Českého důchodce v supermarketu poznáte krom nemožného oblečení ve stylu „ruský mužik“ i podle toho, že mu nestačí jen jeden plastový sáček. Zpravidla si jich nabere pořádný ranec. A proč? Místo pytlů na odpad, za které chce ušetřit, využívá sáčků na pečivo či zeleninu ze supermarketu. Každý, kdo žije s důchodci pod jednou střechou, si může všimnout, že odpadky odnášejí v sáčcích, které lupli v obchodě. Projde-li v obchodě český důchodce kolem ovoce či zeleniny, asi vás nepřekvapí, že tu si vezme jednu mandarinku, tu si vezme dvě švestky či jiný kousek ovoce. Nedá je do košíku, ale do kapsy. A jeden kousek ovoce k druhému může našetřit na celý koláč a to je velká mňamka.
Kdeže ty loňské sněhy jsou. Už to sice nikdy nebude takové, jako když jsem byl mladý, ale nějaká ta radost tu stále pro českého důchodce je. Může se radovat ze soudruha Babiše, který zadarmo rozdává koblihy. A nejen to. Ti nejvěrnější z nejvěrnějších se mohou těšit, že soudruh Babiš na ně nezapomene. Vždyť, kdo vám dá dneska něco zadarmo? Nikdo. Fialová vláda už vůbec ne. Ale soudruh Babiš je tu proto, aby rozdával ze státního, jak tomu bylo kdysi, však on už si umí poradit, našetřil si pro sebe, našetří i pro českého důchodce, vždyť ze státního krev neteče. A po tom český důchodce touží…
