Článek
Francouzskou cizineckou legii dnes asi není potřeba příliš představovat. Tak alespoň něco málo z historie. Legie byla založena posledním francouzským králem Ludvíkem Filipem I. v roce 1831, a to za jediným hlavním účelem - umožnit cizincům vstup do francouzské armády, sjednotit je do jediné jednotky a také vylepšit pošramocenou image monarchie. Do té doby totiž ve Francii bylo „cizáckých“ jednotek hned několik, např. Švýcarské nebo Německé regimenty, které po staletí sloužily Bourbonské monarchii. V turbulentní době Francouzské revoluce, Napoleonských válek a opětovné restaurace monarchie nebyl veřejný obraz těchto jednotek zrovna pozitivní. Vždy totiž stály na straně monarchie a tvrdě potlačovaly veškeré vzpoury. Většina těchto vojáků navíc ani pořádně neuměla francouzsky. Proto se král rozhodl všechny tyto jednotky rozpustit a, jak bychom řekli dnes, „rebrandovat“ do nově zformované legie.
Aby se navíc zamezilo tomu, že by „cizí“ vojáci opět mohli zasahovat proti francouzskému lidu, královo nařízení stanovilo, že budou legionáři sídlit a sloužit pouze mimo pevninskou Francii. Sídlem legie se tak stal francouzský Alžír a sama legie se stala hlavní francouzskou silou ve všech jejích koloniích a cenným pomocníkem v mnoha válkách. Jen namátkou můžeme zmínit Krymskou válku z roku 1853, Druhou italskou válku za nezávislost z roku 1859, Francouzskou intervenci v Mexiku z roku 1861, Prusko-francouzskou válku z roku 1870, První a Druhou světovou válku nebo třeba Indočínskou válku z roku 1946.
Dnes jsou legionáři obecně vnímáni s respektem jako elitní válečníci, kteří mají na prvním místě loajalitu, odvahu a disciplínu. Tato dávka fascinace, respektu a možná až mystiky zde ale nebyla vždy. Zlomem v pověsti legie byla právě bitva u Camarónu.
Nastoupený pluk legionářů v roce 1918.
Ta byla součástí Francouzské intervence v Mexiku, která byla reakcí na zastavení splátek dluhů mexické vlády Francii. Císař Napoleon III. (synovec císaře Napoleona) navíc zamýšlel znovu vybudovat dávno ztracené francouzské kolonie na americkém kontinentu, a tak se mu tato záminka hodila.
A tím se dostáváme i k samotné bitvě. Francouzské vojsko v roce 1863 obléhalo město Puebla, ke kterému mířil i konvoj se zlatem, děly a vagóny munice. A aby se konvoj nedostal do rukou nepřítele, doprovázelo ho 65 legionářů pod velením kapitána Jeana Danjou.
Zpočátku vše probíhalo dle plánu a 30. dubna dorazili legionáři ke Camarónu a opuštěné haciendě La Trinidad - jednalo se o v podstatě o opuštěný ranč uprostřed ničeho, který byl tvořen nádvořím, stájemi a byl obklopený dlouhými stěnami. Právě proto se zdál legionářům, unaveným po celonočním pochodu, jako ideální místo k menšímu odpočinku.
Legionáři do haciendy dorazili kolem 7 hodiny ranní, ale dlouhý odpočinek si rozhodně nedopřáli. Už o hodinu později se totiž na okolních kopcích objevilo přibližně 250 jezdců mexické kavalerie. Ti byli předvojem mnohem větší jednotky, která měla za úkol konvoj přepadnout.
Mezi legionáři tak nastal poplach. Kavalérie se na ně pokusila zaútočit rovnou sama, ale byla velice rychle odražena několika salvami z pušek. Kapitán Danjou však tušil, že tím příběh nekončí. Legionáři se proto začali v haciendě zevrubně opevňovat a Danjou své muže donutil složit přísahu, že raději padnou v boji, než aby se Mexičanům vzdali. Legionáři údajně museli přísahat na dřevěnou protézu kapitánovi levé ruky, o kterou přišel, když mu při jiné expedici explodovala puška přímo v ruce. Pak se s legionáři rozdělil o láhev vína a celá jednotka vyčkávala na to, co se bude dít dál.
Dřevěná protéza kapitána Danjou
K haciendě nakonec dorazilo přes 3 000 mexických vojáků a jejich velitel, plukovník Francisco de Paula Milán, nabídl legionářům možnost se vzdát, jinak budou „zbytečně zabiti“. Kapitán Danjou na to však odpověděl, že má dost munice a kapitulace nepřipadá v úvahu.
Kolem 11 hodiny dopoledne se tak mexičtí vojáci vrhli ze všech stran na haciendu. Začala jatka. I když se legionářům, kteří bojovali proti více než 50 násobné přesile, podařilo první útok odrazit, o výsledku bitvy bylo jasno. Kapitán Danjou byl navíc postřelen a do pár minut zemřel. Voda, jídlo i munice, všechno začalo legionářům docházet a Mexičané na haciendu stále doráželi. Mrtvoly se kupily na obou stranách, a do toho všeho úporně svítilo silné slunce.
Bitva u Camarónu, 30. dubna 1863. Jean-Adolphe Beaucé
Po čtyřech hodinách dali Mexičani zbývajícím legionářům další šanci ke kapitulaci. „Merde“ odpověděl jim údajně jeden z legionářů. Nikdo z nich, ač byl výsledek bitvy skutečně nezvratný, nechtěl porušit přísahu danou mrtvému kapitánovi. V tento moment byla údajně po smrti již celá půlka z 65 legionářů. Mexičané však stále nemohli haciendu dobýt.
Proti obrovské přesile ale zkrátka neměli legionáři šanci. Kolem 14:00 hodiny odpoledne už zbývalo pouze 20 z nich. Ve 14:30 padl i poslední důstojník a v 17:00 Mexičani celou haciendu, ve které zbývalo kolem 12 mužů, zapálili. V ten moment museli všichni legionáři vyběhnout z haciendy ven a Mexičané, ohromení statečností a oddaností legionářů, jim nabídli další možnost kapitulovat.
Legionáři, kterým už došla i všechna munice, se však stále odmítali vzdát. Naopak si začali nasazovat bajonety a rozběhli se přímo proti nepřátelským řadám. Několik jich bylo zastřeleno a posledních pár zbylých bylo naprosto obklíčeno. Opět, už počtvrté, nabídli zaskočení Mexičané legionářům možnost se vzdát. Zbylí legionáři měli jen dvě podmínky, že si mohou nechat své zbraně a postarat se o své zraněné a mrtvé. Obě podmínky Mexičané akceptovali.
Z 65 legionářů bitvu přežilo asi patnáct. Mexičanů bylo zabito kolem 300 a dalších 500 jich bylo zraněno. Když se mexický velitel přišel osobně přesvědčit o tom, kolik legionářů zbylo, nevěřícně kroutil hlavou. „To jsou všichni? Všichni zbylí muži?“ a poté údajně dodal „To nejsou lidé, ale démoni!“
Bitva u Camarónu se tak stala jednou z nejlegendárnějších událostí a zlomovým momentem Francouzské cizinecké legie. Je vnímána jako klíčový symbol loajality a odvahy legionářů, a legionáři si tuto událost a hrdinskou oběť každoročně 30. dubna připomínají při oslavách tzv. Dne Camarónu. Při této slavnostní ceremonii je vždy vystavena, dnes už posvátná, dřevěná protéza kapitána Danjou. Nést skříňku s touto relikvií je mezi legionáři považováno za nejvyšší čest.
Vojenská přehlídka při příležitosti výročí bitvy u Camarónu. V dřevěné skřínce je umístěna dřevěná protéza kapitána Danjou.
Zpracováno na základě
