Článek
Život Julie Pastrany je opředen spíše legendami, než informacemi, které bychom mohli považovat za fakta. A to zejména co se týče období jejího dospívání. O jejím původu a prvních letech života totiž existuje hned několik verzí.
Podle jedné z nich pocházela Julie z nejmenovaného amerického kmene indiánů, jehož členové měli být tvory na pomezí člověka a opice. Tento kmen měl údajně přebývat v různých jeskyních a spoléhat se pouze na primitivní nástroje. Indiáni pak jednoho dne měli unést do svých jeskyní mladou anglickou imigrantku, které se ale ze zajetí podařilo po několika dnech utéct. A při útěku s sebou do civilizace odvedla právě Julii. Podle jiné verze se Julie narodila v menší vesnici někde v Mexiku. Hned po narození se u ní objevilo typické husté ochlupení, kvůli kterému jí místní obyvatelé přezdívali „Vlčí žena“ a vyhýbali se jí.
Julie přitom trpěla vzácnou genetickou poruchou známou jako hypertrichóza, která způsobovala nadměrný růst ochlupení po celém těle. Jako by toho nebylo málo, měla Julie zároveň gingivální hyperplazii, což ještě více ovlivňovalo její fyzický vývoj (měla např. různě velké a situované zuby, obrovský nos apod.). Tato kombinace genetických onemocnění jí dávala zcela „unikátní“ vzhled, který zkrátka vybočoval z normy. Julie se tak často stávala objektem zájmu, ale zároveň také posměchu a vyloučení.
Tak či onak, Julie si později všiml mexický celník Francisco Sepúlveda, který v ní zřejmě jako první viděl něco jiného než monstrum. A to potenciál, díky kterému by mohl zbohatnout. Julii proto od její rodiny vykoupil a odjel s ní jako „exponátem“ do Spojených států amerických.
Julie byla člověk, který přirozeně vzbuzoval zvědavost a fascinaci zároveň. Prakticky okamžitě se tak ocitla ve světě tehdy populárních „freakshows“, česky řečeno obludáriu. Majitelé cirkusových show její unikátní vzhled rádi zneužívali a její původ si značně přibarvovali, aby na její představení nalákali ještě větší publikum. Často ji tak vystavovali v ponižujících situacích a tvrdili o ní např. že je skutečně dítětem člověka a opice… Julie se navzdory těmto překážkám údajně snažila působit inteligentně a kultivovaně. Ráda při svých představeních např. zpívala, tancovala nebo mluvila s obecenstvem, aby tak divákům dokázala, že je i přes svůj zevnějšek normální a bystrou lidskou bytostí.
Fotografie Julie Pastrany z roku 1900 zachycující její „mumifikované“ tělo.
I když by se mohlo zdát, že se Julie kvůli svému vzhledu celý život potýkala pouze s posměšky a potulovala se v prostředí obludária, nebylo tomu tak. Podařilo se jí dokonce vdát. V roce 1854 si Julii „odkoupil“ Theodore Lent, americký majitel cirkusu. Zpočátku ji, stejně jako jeho předchůdci, chtěl jen využívat k vydělávání peněz a vystavovat ji jako senzaci. Postupně se mezi nimi ale zrodilo nečekané a vášnivé citové pouto. Lent se do Julie skutečně zamiloval, a dokonce se s ní oženil.
Společně pak pokračovali v turné, na kterých se Julie ukazovala veřejnosti. Manželský pár si z toho v podstatě udělal své živobytí. Za doby, kdy byl jejím manažerem Lent, se Juliina sláva roznesla i za oceán. Julie byla sice i nadále prezentována jako „míšenec opice a člověka“, a to jednoduše proto, protože právě na tuto senzaci lidé houfně chodili. Ona sama se s tím zřejmě smířila. Přeci jen manželům z jejího zevnějšku plynuly docela pěkné příjmy a nemuseli dělat nic dalšího. Manžel Lent šel dokonce tak daleko, že si nechal zaplatit zdravotní vyšetření Julie u několika amerických lékařů, kteří za nemalou sumu potvrdili, že jde v jejím případě skutečně o křížence mezi šimpanzem a člověkem. Julie se díky tomu stala tak slavnou, že pár dokonce odjel na turné do carského Ruska, kde se jim narodil syn, který trpěl stejnou vzácnou poruchou jako Julie.
Porod byl nicméně nesmírně komplikovaný, a ačkoliv se dítě nakonec podařilo dostat na svět, po třech dnech zemřelo. O moc šťastnější nebyla ani Julie. Několik dní bojovala s následky vyčerpávajícího porodu, než svůj boj prohrála. Zemřela pět dní po porodu. Stalo se tak v roce 1860. Julii bylo pouhých 25 let.
Klid však Julie nenašla ani po své smrti. Její tělo totiž nebylo pohřbeno, ale bylo zakonzervováno jako „atrakce“ s kterou její manžel Lent dále objížděl Evropu. Mumifikováno bylo dokonce i tělo jejich zemřelého syna. Ještě několik desítek let tak lidé mohli „obdivovat“ nabalzamovaná těla Julie i jejího syna, která se přesouvala z jednoho muzea do druhého. Poslední možnost vidět obě těla měla veřejnost v roce 1972. Vzhledem ke změně veřejného mínění se poté rozhodlo, že se těla vystavovat přestanou. Několik dalších desetiletí pak byla obě těla uskladněna pro vědecké účely. O jejich pohřbení bylo s konečnou platností rozhodnuto až v roce 2013. Julie byla společně se svým synem pohřbena ve svém rodném Mexiku.
Zpracováno na základě:
