Článek
Elitní skupina „amazonek“ se začala vytvářet na počátku 80. let minulého století a libyjského vůdce ochraňovala přes 20 let, prakticky až do jeho svržení. Po celou dobu její existence panovalo o skupině mnoho nejasností a mýtů. Během této dlouhé doby se pak Amazonky staly jedním ze symbolů Kaddáfího excentrické vlády. Co k vytvoření zcela ženské ochranky Kaddáfího vlastně vedlo?
Údajně to bylo jeho přesvědčení, že se bude případný arabský atentátník zdráhat vystřelit na ženu. Jiné zdroje tvrdí, že Kaddáfí bojovým schopnostem svojí ženské ochranky sám příliš nevěřil, ale její vytvoření bylo zkrátka součástí jeho extravagantního stylu. Podle dalších zdrojů se zase Kaddáfí rád obklopoval mladými a krásnými dívkami, kterým navíc důvěřoval více než mužům. Nevěřil totiž, že by ho nějaká z jím osobně vybraných žen chtěla někdy v budoucnu svrhnout. Ať už to bylo tak, či onak, „Amazonskou gardou“ prošlo za 20 let jejího působení přes 400 dívek. A i když to mnohé z nich učinily dobrovolně, nebylo tak tomu vždy.
Tvrdý trénink i požadavky
Stát se jednou z amazonek byla pro mnoho dívek čest. Do doby, než Kaddáfí převzal v Libyi moc, se totiž dívky ve veřejném životě objevovat nesměly. Libye byla zemí se zakořeněnou islámskou tradicí, která měla o postavení žen ve společnosti zcela jasno. Dívky nesměly nikde pracovat, chodit samy na veřejnosti a podobně. V tomto přinesl Kaddáfího režim velikou změnu, protože vykonávat určitá zaměstnání bylo ženám povoleno. Mnoho dívek proto Kaddáfího uznávalo jako někoho, kdo jim otevřel zcela nové možnosti a umožnil jim prát se o své štěstí i uznání ve společnosti. Bránit život „Vůdce Velké revoluce“ bylo mnohými z nich bráno jako ta nejvyšší pocta. Pocta, se kterou přicházela velká privilegia, ale také povinnosti.
Všechny dívky byly vybírány Kaddáfím osobně. Údajně se tak dělo prakticky při jakékoli příležitosti, a to tím způsobem, že se Kaddáfí vybrané dívky dotkl na rameni. Pro Kaddáfího důstojníky to byl jednoduchý a zcela jasný signál, že si diktátor danou dívku přeje. Oficiální požadavky pro Amazonky v podstatě neexistovaly. Obecně se ale muselo jednat o vysoké a krásné dívky, které byly ještě stále panny - zřejmě proto, aby nemohly Kaddáfího vyměnit (ani city, ani fyzicky) za jiného muže.
Po vybrání byla dívka odvezena (ať už dobrovolně či ne) do hlavního města Tripolisu, ve kterém probíhal jejich výcvik. A ten skutečně nebyl pouze ceremoniální. Hlavním úkolem amazonek bylo Kaddáfího ochránit proti všem případným hrozbám, třeba i vlastním tělem, a to v podstatě 24 hodin denně. Mimo to musely dívky diktátora také zabavit a udržovat v jeho okolí čistotu.
Celý výcvik tedy sestával z několika oblastí. Dívky se musely naučit bojovému umění i zacházení s různými zbraněmi. Vzdělávaly se ve filozofii, kultuře i všeobecném přehledu. Během tohoto plnohodnotného výcviku s nimi neměl nikdo slitování. Ba naopak. Mužští důstojníci dívky ponižovali a často po nich vyžadovali také sexuální uspokojení. Pokud dívky odmítly, byly zbity, znásilněny, nebo pro „nevhodnost“ vyřazeny z výcviku, což pro ně znamenalo existenční i reputační konec.
Ty, které výcvik úspěšně dokončily, musely složit přísahu absolutní věrnosti Kaddáfímu a následně jej musely doprovázet na všech jeho cestách - ať už zahraničních či domácích. Ženy sice měly zajištěné ubytování a jakýsi privilegovaný status spojený s životem v relativním luxusu, ale na oplátku se staly v podstatě poslušnými vojáky a navíc i sexuálními otrokyněmi.
Zneužívání a ochota obětovat i vlastní život
Informace o osudech amazonských dívek začaly do světa prosakovat až po pádu Kaddáfího režimu. Že byly dívky nuceny sexuálně uspokojovat samotného Kaddáfího předvídal asi každý, nicméně situace byla pro dívky mnohem horší. Jakmile byly jednou přijaty mezi Amazonky, musely odstřihnout veškerý kontakt se svými původními rodinami a byl jim zapovězen jakýkoli styk s muži. Kaddáfí si následně z dívek udělal jakýsi soukromý harém a podle několika zdrojů je sexuálně zneužíval skoro denně.
Kromě Kaddáfího ale dívky zneužívali, ať už s jeho vědomím či bez něj, i další muži. Několik bývalých amazonek například vypovědělo, že „harém“ pravidelně navštěvoval i Kaddáfího syn, nebo vysoce postavení generálové jeho armády. Odmítnout dívky nemohly. Mnoho z nich tak bylo poníženo a stigmatizováno do konce života. Po pádu režimu se totiž o skutečných „úkolech“ dívek dozvěděla veřejnost a nikdo s nimi nechtěl mít nic společného, včetně jejich původních rodin, které je vnímaly jako svou hanbu.
I přesto byly Amazonky Kaddáfímu, zřejmě vlivem fanatismu a režimní propagandy, naprosto oddané a minimálně jednou mu skutečně zachránily život - výměnou za ten svůj. V roce 1998 byl Kaddáfí v libyjském přístavním městě Derna. Když se kolona aut s diktátorem prodírala městskými ulicemi, zaútočilo na ní několik fundamentálních islamistů. Těm se nelíbili některé Kaddáfího reformy, které zemi více přibližovaly západním státům a popíraly některé islámské zvyky (viz liberálnější přístup k postavení žen ve společnosti). Když na Kaddáfího spustil jeden z atentátníků palbu ze samopalu, jedna z jeho ochránkyň, která se jmenovala Aisha, skočila mezi diktátora a smrtící smršť kulek zastavila svým vlastním tělem. Aisha na místě zemřela, ale poskytla ostatním amazonkám a vojákům cenné sekundy času, během kterých atentátníka zlikvidovali. Její obětavost pak byla režimem propagačně využívána a Amazonky nabyly v libyjské společnosti, ale i ve světě, veliký obdiv.
Koncem roku 2010 se však Kaddáfího režim chýlil ke svému nevyhnutelnému konci. Když pak v únoru 2011 došlo k masakrům na civilním obyvatelstvu, rozhořela se v Libyi plnohodnotná občanská válka, do které za nedlouho zasáhla také mezinárodní vojenská intervence pod vedením NATO. Díky podpoře NATO postupně Kaddáfího odpůrci ovládli většinu důležitých měst, a nakonec došlo i samotného diktátora: jeho konvoj aut ze vzduchu zlikvidovalo letectvo NATO, načež ho jeho odpůrci začali doslova lovit jako lovnou zvěř. Nedlouho poté skutečně nalezli zbídačeného Kaddáfího schovaného v odpadové rouře. Byl na místě veřejně zlynčován a střelen do hlavy.
Jaký byl další osud amazonek?
Již několik týdnů před svou smrtí údajně Kaddáfí Amazonky rozpustil. Bylo mu zřejmé, že se blíží jeho konec. A že ho od něj nemohou uchránit ani jím oblíbené Amazonky. Jejich dalších osudy jsou jen těžko dohledatelné. Kaddáfí byl mezi libyjskými ženami vnímám velmi pozitivně jako někdo, kdo usiloval o rovnoprávnost žen. Jakmile však začaly vycházet najevo okolnosti jeho Amazonské gardy, včetně zcela běžného znásilňování a dalšího zneužívání, jeho veřejný obraz upadl. Mnohé z žen, které byly kdysi hrdé na to, že mohou Kaddáfího chránit a být součástí jeho elitní ochranné jednotky, začalo cítit stud, a proto se svými příběhy nechtěly veřejně vystupovat. Bály se, že by jimi společnost opovrhovala, což se také u amazonek, které se svou historií vyšly najevo, skutečně stalo - najít si manžela nebo práci bylo pro tyto ženy prakticky nemožné a byly vyloučeny na okraj společnosti. Kolik ze 400 dívek a žen, které jednotkou amazonek prošly, ještě stále žije, nelze nikde dohledat. Mnoho z nich si však toto stigma ponese v sobě po celý zbytek života.
Zpracováno na základě:
Gaddafi's Harem: The Story of a Young Woman and the Abuses of Power in Libya - Annick Cojean
