Článek
Příběh Emmetta Tilla patří mezi jedny z těch silnějších. Po celém světě vyvolával a stále vyvolává emoce. Opravdu jsou lidé něčeho takového schopni? Jak může být někdo umučen za písknutí a nevinný dětský flirt?
Taková byla realita amerického jihu. Pod zdánlivě neškodnou politikou „Separate but equal“, tedy odděleni ale vzájemně si rovni, se skrývala prakticky segregovaná společnost, ve které spravedlivého nebylo vůbec nic. Běloši i černoši sice měli každý svá zařízení, např. oddělené čekárny, umývárny, toalety, restaurace, kina, školy, tramvaje apod., ale rozhodně se nejednalo o zařízení stejné kvality. To jen pro uvození doby, ve které se Emmett Till musel naučit žít.
Segregované pítko v Severní Karolíně, rok 1950.
Rodinná návštěva
Celá událost se odehrála v srpnu roku 1955. Emmett byl původem z Chicaga, tedy severu USA, kde byla situace naprosto odlišná a zdejší liberální společnost byla vůči černochům mnohem více shovívavější. Emmettův strýc, Mose Wright, byl v Chicagu v létě na návštěvě a vyprávěl příběhy z amerického jihu. Bydlel totiž ve státě Mississippi. Vypravování starého strýce Emmetta zaujalo a chtěl jih Spojených států navštívit sám. To se mu však stane osudným.
Ještě než se vydali na cestu na jih, dostal Emmett od své matky poměrně důrazné doporučení, jak se v Mississippi chovat. Ona i Wright věděli, že Chicago a Mississippi jsou naprosto odlišné světy. Emmett ji však ujistil, že všechno chápe a bude se směrem k jižanským bělochům chovat pokorně a hlavně je nebude ničím provokovat. A tak vyrazili na cestu.
Do Mississippi dorazili 21. srpna a vše bylo zdánlivě v pořádku. Týden před jejich příjezdem byl přitom přímo před soudní budovou zastřelen černošský bojovník za lidská práva Lamar Smith, když se snažil organizovat černošský protest. Jeho vrazi, tři běloši, byli sice zatčeni, ale záhy byly propuštěni na svobodu bez jakéhokoli trestu.
Večer 24. srpna 1955
Emmett byl celý den s ostatními dětmi venku. Některé z nich si přivydělávaly sběrem bavlny, a tak si všichni chtěli zajít koupit nějaké občerstvení do místního obchodu. Ten patřil bělošskému páru - 24 letému Roy Bryantovi a jeho 21 leté žene Carolyn. Na tom, že si k nim chodili černoši nakupovat, byli zvyklí. Obchod se totiž nacházel nedaleko bavlníkové plantáže.
Verze o tom, co se dělo dál, se různí. Jisté je, že v obchodě byla v tu dobu jen Carolyn. Emmett měl údajně ještě před obchodem vytáhnout fotku bělošské dívky a před ostatními dětmi se chlubil, že se jedná o jeho přítelkyni z Chicaga. Ty mu to samozřejmě nevěřily a provokovaly ho, aby si v obchodě promluvil s majitelkou Carolyn. Někteří přímí účastníci incidentu ale později tuto verzi vyvrátili. Podle nich Emmett žádnou fotku neměl a nikdo ho k ničemu ani neprovokoval. Buď jak buď, Emmett se se svým bratrancem vydal dovnitř do obchodu.
I zde jsou pak popisy děje různé. Dle některých dětí, které čekaly venku, měl Emmett na Carolyn hvízdnout. Zřejmě zapomněl, že je na jihu zcela jiná situace a z bílé majitelky obchodu s potravinami si chtěl zkrátka udělat srandu. Carolyn zase později vypovídala tak, že ji měl Emmett chytit za ruku a požádat o rande. Podle třetí verze se pak nestalo vůbec nic - Emmett si vybral pár sladkostí, u pokladny je zaplatil a z obchodu odešel. Ať se stalo cokoli, skupina dětí ještě od obchodu normálně odešla. Vypadalo to, že tím nepříjemný incident skončil.
Únos a vražda
Když se o všem dozvěděl Carolynin manžel Roy, bylo zle. Několik dní společně s dalšími bělochy hledali „troufalého“ černošského chlapce, který si dovolil oslovit bílou ženu. Postupně se dopracovali k tomu, že se mělo jednat o nějakého černocha z Chicaga, což je po pár dnech dovedlo až přímo k Emmettovi. To, co se dělo dál, je jako z hororového filmu.
Kolem 3:00 ráno, 28. srpna, vtrhli Roy a jeho nevlastní brat John Milam se zbraní v ruce do domu Emmettova strýčka Mose. Ten ihned věděl o co jde. Na jihu nebyly únosy černošských obyvatel nic výjimečného. Začal proto okamžitě Emmetta omlouvat, a dokonce se snažil Royovi nabídnout peníze za to, že celou věc nechá být a jeho synovce ušetří. To ale nebylo nic platné. Bratři Emmetta násilím odvlekli do auta a odjeli s ním pryč. Paradoxem celé situace pak je, že po cestě nabrali ještě další dva černochy, kteří pro Roye pracovali. Těm pak Roy přikázal, aby svázaného Emmetta odvlekli do jeho stodoly a připoutali ho tam. Nikdo se tomuto pokynu nevzepřel.
Následovalo něco šíleného. Emmett byl celou noc brutálně bit, a to nejen Royem a jeho nevlastním bratrem, ale také zmíněnými černochy. Jeho tvář byla znetvořena takovým způsobem, že ho podle ní nešlo ani poznat. Až nad ránem pak někdo z přítomných střelil Emmetta do hlavy a jeho rozlámané tělo hodili do řeky Tallahatchie.
Soud
Emmettovo tělo bylo vytaženo z řeky až po třech dnech a vzhledem k okolnostem se celý případ stal celonárodním tématem číslo jedna. Guvernér Mississippi osobně nařídil, aby byli pachatelé této brutální vraždy potrestáni a na soudní líčení se dostavili novináři ze všech koutů USA. Roy a John byli obžalováni z vraždy. Zajímavostí je, že se 5 místních advokátů nabídlo, že je budou o soudu obhajovat pro bono - zcela zdarma. Taková byla realita. Zatímco na severu USA vyvolala vražda obrovskou vlnu demonstrací a odsouzení, na jihu byla situace zcela opačná a veřejnost stála na straně obžalovaných bratrů.
Soudní proces se konal v září a trval 5 dní. Již od počátku jej ale provázela řada znepokojivých okolností. Černošští diváci i novináři museli sedět v oddělených částech soudní síně, a to dál od poroty. Celá dvanáctičlenná porota byla složena pouze z místních bílých mužů, ženy a černoši byli z poroty vyloučeni. Během jednání docházelo k takovým zvrácenostem, jako když např. členové poroty pili přímo při něm pivo, nebo když místní šerif všechny přítomné černochy zdravil pozdravem „Hello, Niggers!“.
Roy a John se přiznali k tomu, že Emmetta unesli, ale tvrdili, že mu chtěli jen nahnat strach a po pár hodinách ho zase pustili. Jejich obhájci pak zpochybňovali i to, zda nalezené tělo vůbec patří Emmettovi a zda je vůbec mrtvý. Odvážným momentem bylo svědectví Emmettova strýčka Mose, který před všemi přítomnými identifikoval Roye i Johna jako únosce a vrahy. To byl historický přelomový okamžik, protože černoch v Mississippi nikdy předtím takto veřejně neukázal na bělocha před porotou. Emmettova matka zase před soudem vypovídala o tom, jak syna poučovala, aby se na jihu choval k bělochům s respektem. Kritizována pak byla třeba za to, že na lavici svědků dostatečně neplakala…
Rozsudek a následný vývoj
Porota nakonec rozhodovala něco málo přes hodinu. Výsledek: oba bratři zproštěni všech obvinění. A to i přesto, že se k únosu sami přiznali. Jeden z porotců dokonce přítomným novinářům řekl, že všichni věděli, že jsou obžalovaní vinni, ale nikomu nepřišlo přiměřené, aby byl běloch popraven nebo na několik let uvězněn kvůli vraždě černošského chlapce.
Emmettova vražda je dodnes symbol strašného a nespravedlivého zacházení, kterého se černochům na americkém jihu dostávalo. Jeho smrt zažehla vlnu demonstrací a zproštění obviněných šokovalo celý národ. Šlo o zásadní zlom v amerických dějinách, který zažehl a odstartoval boj hnutí za občanská práva.
Ironií a naprostým plivnutím do tváře spravedlnosti pak je, že se později oba bratři veřejně k mučení a vraždě přiznali. Po osvobozujícím rozsudku totiž byli chráněni tzv. Double Jeopardy Clause, tedy ustanovením americké Ústavy, které říká, že nikdo nemůže být souzen nebo trestán dvakrát za stejný trestný čin. V rozhovoru pro magazín Look v roce 1956 proto celý příběh, včetně detailů mučení, odvyprávěli reportérovi za odměnu 4 000 $.
What else could I do? He thought he was as good as any white man.
Zpracováno na základě
