Článek
Úvahy o vývoji supertěžkého tanku začaly v nacistických kruzích rezonovat prakticky od počátku invaze do Sovětského svazu (operace Barbarossa) v roce 1941. Ačkoli německá pancéřová vojska na začátku drtila sovětský odpor a postupovala vpřed závratnou rychlostí, netrvalo dlouho a ukázalo se, že rychlé vítězství je v tomto případě pouhou iluzí. Sovětský svaz nebyl zemí, kterou by šlo pokořit bleskovým úderem. Němci narazili na obrovské území, prakticky nevyčerpatelné lidské zdroje a především na ruskou houževnatost. Rusové by raději zemřeli, než aby se německým agresorům vzdali. Rozsáhlá frontová linie se tak od půlky roku 1942 v podstatě zasekla a po celé její délce probíhaly intenzivní boje.
Obě strany se tak přirozeně snažily získat technologickou převahu, která by jim pomohla naklonit pomyslnou misku vah v jejich prospěch.
I když tak Němci právě rozjížděli výrobu těžkého tanku Tiger I, Hitler už v roce 1942 nařídil vývoj ještě monstróznějšího stroje o hmotnosti 100 tun, jehož konstrukci svěřil slavnému Ferdinandu Porsche. Údajně se obával toho, že rusové vyvíjejí vlastní těžké tanky, které by časem nad těmi německými dosáhly převahy. Nový projekt dostal název Mammut (česky: mamut) a měl být tak mohutný a silný, aby hravě rozdrtil cokoli, co by vyjelo ze sovětských zbrojních továren. První výkresy nového německého monstra byly ještě téhož roku prezentovány Hitlerovi, který osobně schválil výrobu prototypů.
Nezničitelná bestie
I když měl Maus původně vážit „jen“ 100 tun, jeho hmotnost se začala rychle navyšovat. Důvodem byly neustálé Hitlerovy nové požadavky. Trval na silnější výzbroji, tlustším pancíři a dalších vylepšeních. Osobně například nařídil, že má být tanková věž osazena rovnou dvěma kanóny. Větší ráže 150mm a „menší“ v ráži 75mm. Jen pro představu, legendární americký tank M4 Sherman měl kanón ráže 75mm jako svou hlavní výzbroj.
Pancéřování tanku pak bylo jednoduše monstrózní. Vrstva pancíře v přední části tanku byla silná neuvěřitelných 220 mm, po bocích a zezadu potom 190mm. Samotná věž pak byla chráněna ještě mohutněji. Vepředu ji chránila vrstva pancíře silná 240mm a v ostatních částech stále masivních 200mm. Maus byl bez nadsázky prakticky nezničitelný. Žádný spojenecký tank ani dělo té doby by jím nedokázaly spolehlivě prorazit. Kdyby se tedy skutečně dostal do sériové výroby, mohl by průběh celé války vypadat dost odlišně. Anebo ne?
Maus byl sice masivní, téměř nezničitelnou pevností na kolech, ale s tím se pojilo i množství problémů. Jedním z nich byla samotná váha tanku. V roce 1943 byl vyroben jeho první prototyp bez věže, která byla nahrazena kovovou maketou s odpovídající hmotností. Celý tank vážil jen těžko představitelných 188 tun. Jeho hmotnost byla tak obrovská, že se neustále bořil do bahna a nemohl ani přejíždět přes mosty. Vodní toky měl překonat tak, že zkrátka přejede pod vodou po dně. Porsche vyvinul speciální systém, díky kterému se na Maus připojil až 8 metrů vysoký šnorchl, který posádce přiváděl vzduch. Elektrický proud pak měl brodícímu tanku dodávat kabelem druhý Maus, který stál na břehu.
Elektrický proud? Ano vidíte správně. Celé pohybové ústrojí tanku bylo totiž extrémně komplikované. Tank nepoháněl „klasický“ spalovací motor, ale elektromotor, resp. dva elektromotory. Díky elektromotorům se sice dal Maus velmi dobře a přesně ovládat (bez cukání a komplikovaného řazení), ale zato měl mnohem větší nároky na údržbu. Spalovací motor totiž v tanku přeci jen byl, ale namísto kol napájel elektrogenerátor, který zase poháněl již zmíněné dva elektromotory.
S tím souvisejícím problémem byla velmi nízká rychlost okolo 15-18 km/h a naopak obrovská spotřeba paliva, která se pohybovala kolem 250 litrů na 100km. Jako by toho nebylo málo, problémem byla navíc i doprava po železnici. Neexistoval totiž vagón, který by Maus unesl. Porsche tak musel vyvinout speciální vlakový vagón, který dokázal váhu tanku přijatelně rozprostřít. I když tedy Maus působil impozantně, šlo si jeho sériovou výrobu a masové nasazení na bojištích jen těžko reálně představit.
Fotografie zachycující německé vojáky při testování druhého prototypu tanku Maus (léto 1944).
Hitler však na námitky svých generálů nebral zřetel a nařídil v projektu pokračovat. V roce 1944 proto vznikl i druhý prototyp, který byl již opatřen také tankovou věží. V té době však již bylo jasné, že se válka neubírá zrovna k německému vítězství. Sovětský svaz hnal ustupující Němce z východu, Američané se zase společně se spojenci vylodili v Normandii a postupovali nezadržitelně k Rýnu. Němci ustupovali na všech frontách, Luftwaffe už nedokázala bránit německé nebe a spojenci mohli bez problému bombardovat továrny a zasahovat do již tak ochromeného německého zbrojního průmyslu. Blížil se konec.
Testy a ukořistění
Němci stihli s jediným (druhým) funkčním prototypem tanku provést už jen několik testů, než musel být celý program pro svou náročnost zastaven. Oba prototypy poté byly převezeny do německého města Kummersdorf. Když se k městu blížila Rudá armáda, vyhodili Němci druhý prototyp do povětří. Díky mohutné konstrukci se jim však podařilo zničit pouze tělo tanku, zatímco věž vylétla do vzduchu a téměř nepoškozená zase dopadla na zem. Obou prototypů se poté zmocnili sovětští vojáci.
Mohutnost a síla této bestie Rusy fascinovala. Zachovalou věž z druhého prototypu proto namontovali na tělo prvního prototypu a celý tank odvezli do Sovětského svazu k testování. Mimo jiné zkoušeli do tanku také střílet, ale nikdy se jim nepodařilo jeho mohutný pancíř prorazit.
Po provedených testech ale neměl Maus pro Rusy žádnou praktickou hodnotu, a tak se rozhodli ho uskladnit a následně vystavit v Muzeu. Zachovalá konstrukce Mause, s viditelnými stopami po ruském ostřelování, je dodnes k vidění v tankovém muzeu v ruské Kubince.
Maus byl sice monstrózní a prakticky nezničitelný, jeho obrovská hmotnost, nízká rychlost a extrémní spotřeba paliva z něj však činily spíše pohyblivou pevnost, než prakticky využitelnou zbraň. Překonávání mostů a přesuny po železnici byly téměř nemožné a v případě ústupu by musel být Maus opuštěn, nebo zničen. I když by jeho pancéřování a palebná síla představovaly pro nepřítele obrovský problém, rychlejší jednotky jej mohly jednoduše obejít, případně mohl být poměrně lehce zničen dobře mířenou pumou ze vzduchu.
Maus dodnes zůstává nejtěžším obrněným vozidlem, které bylo kdy vytvořeno, a nepřestává fascinovat. Nikdy však nešlo o zázračnou zbraň, která by mohla skutečně změnit průběh války.
Zpracováno na základě:
