Článek
Lazarus Colloredo byl muž, který budil hrůzu i údiv. Z jeho hrudníku totiž kvůli nesprávnému vývoji viselo jeho siamské dvojče - bratr Joannes. Zakrslý, nevyvinutý, němý a zcela závislý na svém „hostiteli“. Tato těžká životní situace nastala zcela náhodně, při vývoji v matce se v určitém momentu embryo dvojčat začíná rozdělovat, ale u Lazaruse a Joannes se tento proces nedokončil. Jedno dvojče tak roste dál, zatímco to druhé zakrní a stane se součástí toho zdravého. Celé tělo tak patřilo Lazarusovi, zatímco z něj „trčela“ vrchní část a levá noha jeho bratra Joannese.
Že se jednalo o naprostou kuriozitu je asi každému naprosto jasné. Lazarus byl kvůli svému vzhledu od dětství terčem šikany a posmívání. Namísto psychického zhroucení se ale rozhodl celé situace využít a už jako dítě začal veřejně vystupovat (ukazovat svého bratra) za peníze. A dařilo se mu.
Se svým bratrem začal jezdit po celé Evropě, na svém dvoře ho přijal dokonce i anglický král Karel I. Pro široké masy lidí byla tato dvojice zkrátka neuvěřitelně lákává a s podivem „trčícího“ Joannese pozorovali. Díky svým představením si Lazarus dokázal vydělat velmi dobré peníze a zajistil si tak relativně komfortní život bez práce. Ale jak tohle vše vnímal Joannes? Byl vůbec skutečně "živý"?
Touto otázkou se zabývali lékaři již v tehdejší době. Pravděpodobně ne. Joannes byl přirostlý k tělu Lazaruse v podstatě jako podivný přívěsek. Nemluvil, nehýbal se samostatně, měl neustále otevřená ústa ze kterých slintal. Pouze když někdo zatlačil do jeho (Joannesova) hrudníku, impulzivně pohnul rukama a ústy. Byl proto považován za „živého parazita“, který není schopný samostatně vnímat okolní svět - lidský apendix bez jakéhokoli vědomí.
Sám Lazarus nicméně žil plnohodnotným životem. Údajně byl velmi inteligentní a rád chodil do společnosti. Vždy když nevystupoval ale svého bratra zakryl pod velký plášť. Podle některých zdrojů se dokonce oženil a měl několik dětí. Žádné z nich nemělo jakoukoli genetickou vadu.
I když by si jeden řekl, že byl Lazarus se svým bratrem kuriozita sama o sobě, jejich život měl ještě jeden podstatný okamžik. V rámci své tour po Francii se totiž Lazarus neudržel a v opilosti praštil francouzského muže, který na něho kvůli jeho bratrovi měl neustále nějaké narážky. Podle všeho ho měl praštit prázdnou lahví od vína přes hlavu, čímž ale tohoto Francouze zabil. V 17. století platilo starodávné pravidlo zub za zub, takže jediným přípustným trestem mohla být smrt. Lazarus se tak ocitl před soudem, který řešil co s ním. Soud stál před absurdním dilematem.
Jak Lazarus, tak i jeho bratr Joannes totiž byli pokřtění, a v očích práva se tak jednalo o dvě žijící lidské bytosti. Pokud by tak soud poslal Lazaruse na smrt, popravil by tím i jeho bratra, který se ale ničeho nedopustil. Na takovou situaci nebyl soudní systém 17. století připraven. Jedno tělo, ale dvě duše. Měl by soud potrestat viníka vraždy, a tím zabít i nevinného? Nebo díky tomu unikne usvědčený vrah svému trestu?
Finální rozsudek byl nečekaný - Lazarus byl propuštěn. Z celého procesu se stala naprostá senzace a zároveň skandál. Lazarus sice musel opustit Francii, ale zůstal prakticky nepotrestán. Bratr, který pro něj byl celý život nepříjemné břímě a ani s ním nemohl nikdy promluvit, mu tak zachránil život, který byl navíc díky výdělkům z vystupování i relativně pohodlný a bezstarostný.
Poslední historická zmínka o obou bratrech je z roku 1646, kdy zřejmě Lazarus přestal aktivně vystupovat. Nikdo tak neví, jestli první zemřel jeho zakrnělý bratr Joannes, nebo oba najednou.
Zdroje:
