Měří jen 20 centimetrů, ale dokáže zabít i několik lidí. Chobotnice kroužkovaná je smrtící predátor.

Chobotnice kroužkovaná (lat. Hapalochlaena lunulata) je opravdu pozoruhodným úkazem přírody. Tato malá chobotnička se vyskytuje v mělkých vodách a korálech tichomořského pobřeží a svým pestrým vzhledem by nejednoho turistu mohla lákat k pohlazení. V přírodě ale platí jednoduché pravidlo: čím krásnější a výraznější barvy, tím rychlejší smrt. Chobotnice kroužkovaná přitom toto pravidlo naplňuje dokonale.

Jak napovídá už její název, nejnápadnějším znakem Chobotnice kroužkované jsou její četné kruhy (kroužky) modrého zbarvení, kterých na svém nejvýše 20cm těle může mít až okolo 60. I když pro člověka mohou hezky zabarvené kroužky připadat jako něco příjemného, pozitivního, ve skutečnosti jde o jev zvaný aposematismus, neboli varovné zbarvení. Jasná a výrazná barva slouží chobotnici jako nepřehlédnutelné varování predátorům.

Narozdíl od některých zvířat ale „nezáří“ modré kruhy Chobotnice kroužkované neustále. Tato sotva 100 gramů vážící chobotnice spoléhá v první řadě na kamufláž (tak jako i jiné druhy) a svůj jed používá opravdu až jako poslední možnost.

Sama o sobě chobotnice ani není agresivní. Existují dokonce fotografie lidí, kteří jí (zřejmě nevědomky) spokojeně drží v rukou. Zdání ale klame. Jed Chobotnice kroužkované totiž patří mezi ty nejsilnější na naší planetě. Jde o neurotoxin zvaný tetrodotoxin (stejnou látku obsahuje i známá japonská pochoutka - ryba Fugu), kterého má jedna chobotnice tolik, že by dokázala zabít až 20 lidí. A i když jí primárně slouží pro lovení potravy (krevety, korýši a menší ryby), neváhá ho použít ani na svoji obranu. Proti tomuto toxinu navíc neexistuje žádná protilátka a jeho účinek nastupuje během několika minut.

Narozdíl od poměrně rozšířené fámy neuvolňuje chobotnice svůj jed přes modré kroužky, ale kousnutím. Samotné pohlazení této chobotničky tak pro otravu nestačí. Pokud si ji ale někdo veme do rukou, velmi riskuje. Když se chobotnice cítí ohrožená, pokusí se nejdříve svého „predátora“ odstrašit a její kruhy se zbarví do jasné, syté modré barvy. Pokud se ať už skutečný nebo domnělý predátor této změny nezalekne, přichází na řadu kousnutí. Chobotnice kroužkovaná má zobáček podobný jako třeba u papoušků. Tento zobáček je nicméně dostatečně tvrdý a ostrý na to, že dokáže propíchnout i neopren. Společně s kousnutím pak do kůže domnělého predátora nebo oběti vstříkne smrtící toxin.

I když je samotné kousnutí údajně bezbolestné (bývá popisované jako slabé štípnutí), začíná tím boj o život. V první fázi, která se dostaví cca 15 - 30 minut po kousnutí, vše začíná znecitlivěním obličeje a končetin. Kousnutý člověk začne pociťovat mravenčení v obličeji, rtech i dalších částech těla a pak se začne nadměrně potit. Záhy se dostaví silné bolesti hlavy, křeče a zvracení.

Druhá fáze otravy nastupuje obvykle po několika hodinách od kousnutí. Jed začne způsobovat celkovou paralýzu svalů, včetně těch dýchacích. Vzhledem k tomu, že proti toxinu neexistuje žádná protilátka, je jediným možným způsobem záchrany napojení postiženého na mechanickou ventilaci, která udržuje dýchaní a krevní oběh. I když je tetrodotoxin velmi silný, tělo člověka ho dokáže paradoxně vcelku rychle metabolizovat. Po několika hodinách tak jeho účinky odezní. Bez přístrojové podpory by však otrava byla naprosto smrtelná, protože paralyzuje dýchací svaly a krevní oběh oběti. Bez lékařské pomoci tak oběť umírá nejpozději do 24 hodin od kousnutí, a to za plného vědomí.

Ač není kousnutí a následná otrava Chobotnicí kroužkovanou příliš častá, každoročně k několika takovým případům dochází. Až tedy příště narazíte na zvíře s jasnými, až zářivými barvami, pamatuje, že krása v přírodě často znamená varování.

Zpracováno na základě: