Článek
Vandélie obecná obývá vodní toky tropické Amazonie - tedy svět, který je na hony vzdálený českým rybníkům a říčkám. Mohlo by se zdát, že příběhy o tomto drobném parazitovi nás proto nemusejí zajímat. To, co tahle „rybka“ provádí svým obětem, je ale tak bizarní, extrémní a bolestivé, že určitě stojí za to věnovat jí pár minut pozornosti. I kdyby jen proto, abyste si dvakrát rozmysleli případné koupání v exotických řekách.
Kandiru je zástupcem jihoamerických sumečků a dosahuje délky pouhých 2,5-7 cm. Jde o parazita, který se živí krví svého hostitele. Za normálních okolností žije schovaný pod kameny, v písku nebo bahně a ve vhodný moment útočí na proplouvající větší ryby, a to dost zákeřným způsobem. Na svém hostiteli totiž instinktivně hledá chráněné místo - většinou žábry větších sumců, do kterých díky své malé velikosti doslova „vpluje“ a pomocí drobných ostnů se v nich ukotví. Napadená ryba tak většinou nemá žádnou šanci se parazita zbavit (až na výjimky - některé druhy ryb dokáží Kandiru přimáčknout svým žaberním víčkem, čímž jí donutí tělo opustit).
I když by její název „Rybí upír“ mohl napovídat tomu, že následně své oběti krev vysává, není tomu tak. Kandiru je totiž ještě přímočařejší. Napadené rybě svými ostrými zuby prokousne žaberní tepnu a během 30-140 sekund plnými doušky nasává proudící krev. Poté z hostitele jednoduše vypluje a ponechá ho svému osudu.
Vandélie obecná neboli Kandiru
Už takhle je Kandiru vcelku zajímavý parazit. Mnohem zajímavější a hlavně nebezpečnější je ovšem to, že se může zaměřit také na člověka, kterému oproti rybímu hostiteli může způsobit velmi bolestivé a často i trvalé následky.
Kandiru instinktivně vyhledává slabá místa - u ryb většinou žaberní dutinu. Ale jaké místo by si mohl vybrat u člověka? Ten totiž žádné žábry ani jiné podobné otvory přeci nemá. A právě zde přichází nepříjemné odhalení. Protože Kandiru primárně vyhledává ryby a jejich žábry, instinktivně se soustředí na proudy vody, které ze žáběr ryby vylučují. Takový proud pak Kandiru sleduje až k jeho zdroji a okamžitě na hostitele zaútočí. Když proto začne člověk ve vodě močit, může vylučovaný proud moči zmást Kandiru natolik, že jej vnímá jako výdech z rybích žaber, který okamžitě následuje. Pokud mu v tom pak nebrání nějaká překážka, dokáže se doslova „zavrtat“ do močové trubice pronásledovaného hostitele - člověka.
Za normálních okolností by se Kandiru za přibližně dvě minuty nakrmil a potom by svého hostitele opustil. U člověka je ovšem jeden zádrhel. Kandiru se totiž v močové trubici začne dusit, dostane křeč a napřímí své ostny. Tady se věci začínají podstatně zhoršovat. Kandiru se v močové trubici prakticky zasekne a nelze ho vytáhnout bez vážného poranění. Napadený hostitel navíc okamžitě pociťuje nesnesitelnou bolest, kterou není takřka možné vydržet. Pokud navíc k napadení dojde, stane se tak většinou v nehostinném prostředí amazonského pralesa, kde není ihned dostupná žádná lékařská péče a nejbližší nemocnice může být vzdálená i několik hodin.
Co s tím? Pokud k napadení člověka opravdu dojde, není kvůli zarytým ostnům chirurgické odstranění dost dobře možné. Většinou proto dochází k minimálně částečné amputaci genitálií. Pokud by k takovému kroku nechtěl napadený člověk přistoupit, hrozí v důsledku vznikající infekce a ztrátě krve i smrt.
Kandiru sice člověka nevyhledává cíleně - jeho hostitelem jsou primárně jiné větší ryby - ale v důsledku jeho omylu bylo skutečně zaznamenáno pár případů, kdy se tento parazit dostal i do lidské močové trubice. Žádný z těchto incidentů přitom neskončil dobře. Přesto není třeba panikařit. Šance, že Kandiru na člověka zaútočí, je i v samotné Amazonii mizivá. Mizivá, ale ne nulová. Jedinou spolehlivou ochranou je ve vodě nemočit, protože proud moči je právě to, co Kandiru může přilákat. Místní indiáni si s tímto rizikem poradili po svém - při vstupu do řeky si údajně zakrývají genitálie jednoduchými, ale účinnými kokosovými skořápkami.
Zpracováno na základě:
