Článek
Příběh Thomase Silversteina je v několika ohledech velice zajímavý, a v podstatě také smutný. Tak jako u mnoha jiných zločinců se totiž Silversteinovy problémy začaly sbírat už v jeho dětství, což ho samozřejmě ovlivnilo na celý život. Narodil se v roce 1952 ve slunné Kalifornii, ale jeho dětství rozhodně slunné nebylo. Matka Virginia si totiž s malým Silversteinem nebrala příliš servítky. Ještě než bylo jejímu synovi 5 let, stihla se 3× rozvést a znovu zasnoubit, v důsledku čehož neměl Silverstein v podstatě žádný stabilní a řádný mužský vzor. Zároveň měl charakter spíše tichého a zakřiknutého kluka, což situaci moc neulehčovalo. Na škole byl považován za tichého podivína a stal se také obětí šikany. Přístup jeho matky k tomuto problému byl pak všechno, jen ne ideální. Namísto toho, aby situaci se školou, případně s ostatními rodiči, řešila, trvala na tom, že se má její syn bránit sám. A to dokonce tak tvrdě, že když přišel ze školy kvůli šikaně s pláčem, místo zastání ho zbila ještě i ona. Na svou matku později Silverstein vzpomínal se slovy „Taková zkrátka byla moje máma. Stála si za svým.“
Netrvalo tak dlouho a Silverstein se kvůli školním potyčkám dostal do prvních problémů. Byl odpadlík a nikoho nenapadlo se jeho situací zabývat, nebo mu ji dokonce pomoci řešit. Už ve svých 14 letech se kvůli rvačce dostal do kalifornského nápravného zařízení pro mládež, v podstatě něco jako tvrdší verze „pasťáku“. To byl v jeho životě zlomový moment, ale bohužel ne k lepšímu. Namísto nápravy zde totiž naplno přičichl k násilí. Mezi ostatními mladými delikventy totiž platilo jediné pravidlo: kdo nebyl ochoten se bránit, ten byl ostatními zneužíván. A zneužívání měl Silverstein až po krk.
Ze zařízení pro mladistvé byl po pár letech propuštěn, ale neměl v podstatě žádné zázemí. Už v 19 letech proto spáchal svůj první skutečný zločin - se zbraní v ruce přepadl banku. Po čtyřech letech ve vězení byl sice podmíněně propuštěn, nicméně se do vězení záhy vrátil. Se svým strýcem totiž spáchal další dvě loupeže. Tentokrát od soudu odcházel s 15letým trestem.
Možná si říkáte, že to není nic až tak „hrozného“. Silverstein přeci nikoho nezabil, jen se několikrát neúspěšně pokusil vyloupit banku. Proč by za něco takového měl skončit na 36 let na samotce? Právě v tom je paradox celé situace. „Vrcholovým“ zločincem se totiž Silverstein stal až za mřížemi. Systém, který ho měl napravit, z něho udělal odporného vraha.
Koloběh vražd odstartoval v roce 1980. Silverstein se, aby ve vězení přežil a měl své místo, přidal k tzv. Árijskému bratrstvu - vězeňskému gangu čítajícímu cca 20 000 členů, který vyznává neo-nacistickou ideologii a zaměřuje se na celou škálu kriminálních aktivit. Od pašování a prodeje drog, přes prostituci, únosy, až po nájemné vraždy. Když pak jeden ze Silversteinových spoluvězňů odmítne pro bratrstvo propašovat heroin ve svém těle, Silverstein ho na pokyn chladnokrevně zavraždí podomácku vyrobeným nožem. On sám se sice k vraždě nikdy nepřiznal a popíral ji, ale soudce měl jasno. Silverstein je vinný. Rozsudek: doživotí.
Ilustrační obrázek - vězeňský nůž nalezený v čínské věznici. Podobným vraždil také Silverstein.
Silverstein byl přesunut do vězení v Marionu, tehdy nejpřísnějším vězení v celých Spojených státech, které bylo vyhrazeno pro problémové vězně jeho typu. Ze začátku zde byl Silverstein prakticky neustále umístěn v samostatné cele. Tyto cely přitom byly designovány tak, aby měli dozorci nad vězni neustále přehled. Po 24 hodin denně tak v cele svítilo světlo, aby šlo dění uvnitř kontrolovat pomocí kamery. Pro vězně naprosto frustrující prostředí, ve kterém stačí málo, aby došlo k výbuchu. Po pár měsících se mu ale režim zvolnil a v určitých hodinách mohl vstupovat do společných prostor. To byla osudová chyba.
Jen o rok později se totiž mezi vězni rozhořel konflikt. Pravděpodobně šlo o rivalitu mezi vězeňskými gangy, která vyvrcholila tak, že Silverstein společně s dalším členem Árijského bratrstva zaútočili na černošského vězně Roberta Chappella, který byl členem gangu D. C. Blacks a odpykával si doživotní trest za vraždu policejního důstojníka. Oba muži Blackse uškrtili šňůrou z povlečení a dostali za to další doživotní trest. Trest smrti totiž v té době podle federálních zákonů nebylo možné udělit.
Další vražda následovala za pár měsíců. Dodnes se ovšem spekuluje o tom, že ji mohli nechat úmyslně vyvolat zlomyslní dozorci v Marionu. Zatímco Silverstein teprve čelil soudnímu procesu za vraždu Blackse, nechali dozorci na stejný oddíl umístit černocha Raymonda Smitha, vůdce gangu D. C. Blacks. I když Silverstein tvrdil, že se na vraždě Blackse nijak nepodílel, Smith měl v této věci jasno. Od prvního dne Silversteinovi vyhrožoval zabitím, navzdory tomu ani jeden z mužů nebyl umístěn na samotku, nebo alespoň na jiný oddíl. Kdy jeden na druhého zaútočí tak bylo jen otázkou času a Silverstein rozhodně nechtěl být v roli oběti. Se stejným spoluvězněm, se kterým měli zabít Blackse, si opět připravil podomácku vyrobený nůž a ve společných prostorech na Smitha zaútočili. Celkem vůdci D. C. Blacks zasadili 67 bodných ran a jeho bezvládné tělo následně vláčeli po celém vězení jako trofej před ostatními vězni. Oba muži za to dostali další doživotní trest.
Další brutální vražda už ale byla moc i pro vězeňský systém, který je zvyklý takřka na všechno. Trojnásobného vraha už nechtěl nikdo podceňovat, a proto byl nadále Silverstein oddělen od ostatních vězňů a na občasné vycházky mohl pouze s dozorem. Svůj největší úder ale teprve plánoval.
O dva roky později, v roce 1983, zavraždil Silverstein svou poslední oběť. Vše vypadalo jako zcela běžný den. Všichni dozorci si na Silversteina dávali pozor. Každý věděl, co je zač a čeho je schopen. Bezpečnostní opatření kolem něj byla tak přísná, že jej muselo několik dozorců doprovázet kamkoliv, i do sprchy. Při této rutinní cestě do sprchy šel před Silversteinem dozorce Merle Clutts, který si údajně Silversteina často dobíral a také v podstatě beztrestně bil a jinak urážel. To se mu ovšem už za moment stane osudným. Celá událost se odehrála přibližně takto: Kolem ostatních cel šli v řadě dozorce Clutts jako první, za ním spoutaný Silverstein jako druhý, a následně ještě několik dozorců jako doprovod úplně vzadu. Když však celá „řada“ procházela kolem cely jiného vězně, opět člena Árijskéhého bratrstva, kde se musela zastavit zřejmě kvůli otevření vězeňských dveří, využil Silverstein tuto chvíli k tomu, aby se nenápadně postavil k cele svého spoluvězně zády, a ten mu v bleskové chvilce přes mříže improvizovaným klíčem odemkl pouta a podal připravený podomácku vyrobený nůž. Celá akce byla dlouhodobě naplánovaná. Silverstein se chtěl dozorci Cluttsovi za jeho chování pomstít. I když za Silversteinem stálo několik dalších dozorců, neměli šanci následujícímu ataku zabránit. Ihned poté, co měl Silverstein odemknutá pouta a nůž v ruce, se v mžiku zezadu vrhl na dozorce Cluttse a několikrát jej pobodal do krku a dalších částí těla. I když jeho kolegové téměř okamžitě zasáhli, Clutts na místě zemřel. Ironií osudu je pak to, že jen o pár hodin později ve stejném vězení zabil jiného dozorce další z vězňů.
Fotografie zavražděného dozorce Merla Cluttse.
Pro ameriku byla tato událost naprostým šokem. Celá věznice v Marionu byla do odvolání v totální uzávěře - nikdo z vězňů nemohl odejít ze své cely. Tato uzávěra nakonec trvala dlouhých 23 let. Mezitím se politická reprezentace shodla na tom, že pro vězně Silversteinova typu je i to nejpřísnější vězení málo a bylo rozhodnuto o vybudování tzv. „super max“ vězení ADX Florence, které bude určeno pro nenapravitelné a nejnebezpečnější americké vězně.
Od roku 1983 byla na Silversteina také oficiálně uplatněna politika „no human contact“. Samozřejmostí bylo, že za tuto vraždu dostal další doživotní trest. Silverstein tak byl umístěn pouze ve své cele, naprosto odříznut od venkovního světa. Podle některých zdrojů dokonce nemohl prvních několik let psát ani dopisy. Prakticky stále byl uzavřen na několika metrech čtverečních pod dohledem kamer. Nemohl přijímat návštěvy, telefonovat, jít na vycházku ani do společných prostor. Zcela zapovězena byla také komunikace s ostatními vězni. Naprostá izolace, která podle některých hraničila s mučením. Dokonce i dozorci měli nařízeno se Silversteinem nijak nekomunikovat. Tuto povinnost plnil důsledně každý jeden z nich, a to ne ani tak proto, že jim to bylo nařízeno, ale z úcty a respektu k zavražděnému Cluttsovi.
Je lidštější někoho hned zabít, než ho úmyslně pohřbít zaživa.
Silverstein zemřel ve své vězeňské cele v roce 2019. Kromě krátkého období, kdy ho při vězeňské vzpouře v roce 1987 ostatní spoluvězni propustili z cely, strávil celou tuto dobu naprosto sám, uzavřený ve své cele, bez jakékoliv komunikace s kýmkoliv. Na „samotce“ tak strávil lehce přes neuvěřitelných 36 let.
Anketa
Zpracováno na základě:
