Článek
Theodor Morell se narodil 22. července 1886 a navzdory přání svého otce, aby se stal učitelem, si po úspěšném dokončení gymnázia zvolil studium medicíny. Už na gymnázium přitom platil za jednoho z nejnadanějších studentů. Jeho písemné práce byly údajně tak dobré, že v některých předmětech ani nemusel chodit na ústní zkoušky jako jeho ostatní spolužáci. Díky svým výsledkům si taky mohl vybírat z těch nejprestižnějších evropských univerzit. Medicínu tak studoval v Mnichově, ale také ve francouzském městě Grenoble a v Paříži.
Vysokoškolský diplom získal v roce 1913 a chvíli pracoval jako lodní lékař pro několik evropských společností. Situaci však razantně změnilo vypuknutí první světové války. Morell neváhal. Jako dobrovolník se připojil k německé armádě a v zákopech ošetřoval raněné vojáky. To bylo rozhodnutí, které jeho budoucí kariéře velmi prospěje.
Na konci první světové války byl Morell už relativně známým lékařem, a tak si mohl dovolit otevřít v Berlíně svou vlastní menší praxi. Jeho situace se pak razantně zlepší také díky výhodnému sňatku. Jeho ženou se stala prominentní herečka Johanna Mollerová, díky které se do jeho ordinace začaly soustředit elity berlínské společnosti. Již v roce 1920 se tak Morellova ordinace stala v celém Německu vyhlášenou a navštěvovali ji známí herci, podnikatelé i politici. Velká většina z nich byla paradoxně židovské národnosti.
Proč se stal Morell tak vyhledávaným a uznávaným lékařem? Zčásti za to zcela jistě mohly jeho odborné znalosti. Morell byl skutečně vzdělaným odborníkem, navíc se spoustou zkušeností z hrůz zákopové války. Druhá polovina úspěchu už však tak „legitimní“ není. Morellovy léčebné metody totiž byly jemně řečeno „neortodoxní“ a do jisté míry experimentální.
Velkou část svých léků si Morell vyráběl sám. A i když tyto jeho přípravky mohly mít bezprostřední pozitivní účinek a ve své době byly velmi populární, dnes již bezpečně víme, že šlo o velmi nebezpečné jedy a drogy. Jeden příklad za všechny. Morell byl strůjcem pilulky nazvané Vitamultin, která byla propagována jako „posilující“ prostředek. Vitamultin byl doporučován lidem, kteří trpěli únavou, vyčerpáním nebo lehčí formou deprese. Měl působit jako energetická tableta, taková silnější káva. A skutečně tak fungoval. Po Vitamultinu se lidé, ať už vojáci, dělníci nebo studenti, cítili nabytí energií, měli menší hlad a také potřebu spánku. Jenomže v tom byl jeden „malý“ háček. Hlavní ingrediencí Vitamultinu byly totiž přibližně 3 mg metamfetaminu - tedy pervitin. Vitamultin se přitom v pozdějších letech vyráběl doslova v milionech kusů a byl zcela volně dostupný, bez jakéhokoli receptu.
I když jedna tableta Vitamultinu ještě nebyla natolik silná, jako běžná dávka konzumenta drog (což je přibližně 5-20 mg metamfetaminu), díky volné dostupnosti si člověk jednoduše mohl dát více tablet za sebou, což už byl „plnohodnotný“ pervitinový trip. O dlouhodobých škodlivých účincích pervitinu a podobných látek se však tehdy zas tolik nevědělo. A vlastně o to ani nebyl zájem.
Morell se tak těšil velkému věhlasu. Údajně dostal také několik nabídek, aby se stal osobním lékařem zahraničních státníků - např. rumunského krále. Jemu ale vyhovoval pohodlný život v Berlíně.
Osudový zlom v Morellově kariéře nastal s nástupem nacistů k moci v roce 1933. Byl osočován z toho, že své služby poskytuje také Židům, což Morell vyřešil jednoduše tak, že čistě z pragmatických důvodů vstoupil do NSDAP a na veřejnosti se začal vůči Židům vymezovat. Místo bohatých židovských podnikatelů tak začali k Morellovi docházet prominentní nacisté. A jedním z nich byl i Heinrich Hoffmann, oficiální Hitlerův fotograf.
Hoffmann měl problémy s kapavkou, z které ho Morell úspěšně vyléčil. Oba muži se stali přáteli, což vyústilo v roce 1936, když Hoffmann Morella pozval k sobě domů, aby spolu obě rodiny strávily vánoční svátky. Během tohoto pobytu pak Hoffmann společně s Morellem zamířili i na vedlejší Berghof - Hitlerovu osobní rezidenci. Podle dobových svědectví si zde vzal Hitler Morella stranou a svěřil se mu se svými žaludečními křečemi. Tím začal téměř devítiletý vztah, který skončí až Hitlerovou smrtí.
Morell totiž Hitlera, narozdíl od ostatních lékařů, během několika týdnů vyléčil, za což si vysloužil jeho absolutní obdiv a jmenování osobním Vůdcovým lékařem. Morell od té doby doprovázel Hitlera na každém kroku a řešil jeho veškeré zdravotní potíže. Díky svému pacientovi se navíc Morell nemusel ohlížet absolutně na nic. Když byl Hitler unavený, Morell mu zkrátka do stříkačky namíchal mix několika látek, který ho zase „nakopnul“. Když Vůdce potřeboval naopak usnout, což kvůli povzbuzujícím látkám nešlo, namíchal mu Morell zase heroin a jiné opiáty. To vše víme docela přesně, protože si Morell jako „zodpovědný“ lékař o všem psal detailní záznamy, které se po válce americkým vojákům podařilo zabavit.
Theodor Morell a Joseph Goebbels čekající na podpis paktu Molotov-Ribbentrop. Fotografie pochází ze soukromého alba Evy Braunové.
I když ze startu nebyly škodlivé účinky Morellovy medicíny tak očividné, během let se situace zhoršovala a začalo si jí všímat i Hitlerovo okolí. Když přišly z fronty špatné zprávy, Hitler upadal do depresí, ale po Morellově injekci byl téměř okamžitě zase plný energie, řečnil a měl dobrou náladu. Neustále se zvyšoval také počet injekcí, které Hitler od Morella denně dostával. Ke konci války jich bylo až několik desítek denně. Z velké části šlo sice opravdu pouze o vitamíny a látky jako kofein, zbytek však tvořily látky, které dnes klasifikujeme jako těžké drogy.
Kromě několika tablet Vitamultinu denně tak Hitler užíval například oční kapky, které obsahovaly kokain, nebo si nechával na posilnění vpichovat testosteron. To vše sice krátkodobě Vůdce pořádně „nakoplo“, o to horší ale byly jeho nálady a abstinenční příznaky, když účinky těchto látek odezněly. Hitler upadal do stále větších depresí a nechutenství. Byl neustále podrážděný a na své okolí reagoval buď prudce, nebo naopak naprosto melancholicky. Jeho závislost na Morellově „medicíně“ byla už naprosto evidentní.
I když se však několik lidí z Hitlerova okolí snažilo Vůdce přesvědčit, že ho Morell ve skutečnosti pomalu zabíjí a podstatně snižuje jeho intelektuální schopnosti, nechtěl o tom nic slyšet. Morella bránil za každou cenu a pochvaloval si jeho nadání. Žádný lékař mu prý nikdy nedokázal pomoci tak, jako právě Morell. A ten věděl, jak s Hitlerovou přízní naložit.
Během války se z Morella stal profesor medicíny a dostával tučný plat 60 000 říšských marek ročně. Aby toho nebylo málo, nechal mu Hitler zbudovat také vilu ve vybrané Berlínské čtvrti a na Morellovo naléhání také nařídil, že se Wehrmacht musí povinně zásobovat tabletami Vitamultinu a dalšími prostředky, které Morellova medicínská firma začala vyrábět. Zajímavostí je, že se Morellova továrna (zabavená židovskému podnikateli) nacházela v Olomouci, tedy na území Protektorátu. Díky těmto veřejným zakázkám pak Morell samozřejmě nehorázně zbohatl.
Jako Hitlerův osobní lékař vydržel Morell až do hořkého konce. Byl dokonce jedním z posledních lidí, kteří viděli nacistického Vůdce živého. Až 22. 4. 1945, tedy jeden týden předtím, než spáchal Adolf Hitler sebevraždu, dostal Morell rozkaz opustit berlínský bunkr i Vůdce a zkusit se zachránit. Na rozloučenou nechal svému pacientovi hořký dar - několikatýdenní zásoby Vitamultinu a kapsle s kyanidem. Právě pomocí těchto kapslí spáchali Hitler a Eva Braunová jen jeden týden poté společnou sebevraždu.
Morellovi se podařilo z obklíčeného Berlína odletět malým letadlem a krátce se skrýval v oblasti Berghofu. V červenci 1945 byl i se svými zápisky objeven americkými vojáky a zajat. Pro Američany byl Morell cennou kořistí. Byl to člověk, který měl po dobu 9 let téměř denní kontakt s Hitlerem a mohl tak poskytnout cenné informace o jeho fyzické i psychické kondici a každodenním životě. Morell s Američany spolupracoval, ale byl už jen stínem významného a bohatého doktora. Obézní, rezignovaný a chudý. Američtí vojáci z něj byli dokonce tak znechucení, že jej popsali jako muže, který je morbidně obézní a schází mu jakákoli hygiena.
V zajetí nakonec Morella drželi dva roky. Ani po četných výsleších se jim však nepodařilo prokázat jeho zapojení do válečných zločinů, a tak byl začátkem roku 1948 propuštěn. Své svobody si ale už moc neužil. Byl sám, jeho bohatství bylo zkonfiskováno a zajetí se na něm projevilo také četnými zdravotními problémy. Jen o pár měsíců později, 25. 5. 1948, umřel opuštěný Theodor Morell v nemocnici ve městě Tagernsee.
A jeden zajímavý fakt na závěr. Když v roce 1939 bojoval prezident Emil Hácha v Berlíně o zachování Československa, byl Hitlerův tlak a výhružky tak silný, že Hácha na místě zkolaboval. Protože se ale nacisté obávali, že jim ještě stále Československý prezident v Berlíně zemře, zavolali právě Morella, který Háchovi píchnul jednu ze svých speciálních injekcí, a přivedl ho tak zase k sobě. Zničený Hácha jen o pár okamžiků později podepsal prohlášení o odevzdání českého státu pod ochranu Říše. Tak začalo jedno z nejtemnějších období české historie.
Zpracováno na základě:
