Článek
Milovníkem letadel už od mládí
Messerschmitt se narodil ještě v 19. století, konkrétně v roce 1898, do rodiny Frankfurtského obchodníka s vínem a již jako malé dítě projevoval zájem o letectví. Sám si z dřeva vyřezával různé modely letadel a postupem času si dokonce dokázal vytvořit funkční model kluzáku.
První světová válka se mu nevyhnula, ale přeci jen měl trochu štěstí. Narukoval až v roce 1917 a bez úhony její hrůzy přežil. Po válce vystudoval Technickou univerzitu v Mnichově, a i když měla Výmarská republika zakázáno mít vlastní vojenské letectvo, podařilo se Messerschmittovi úspěšně založit vlastní leteckou firmu. Ta se věnovala výrobě kluzáků, které on sám navrhoval.
Za prvotním úspěchem Messerschmitta stál jednoduchý faktor. Bylo veřejným tajemstvím, že německá vláda v rozporu s Versailleskou smlouvou tajně cvičila své budoucí vojenské piloty – a to právě na kluzácích, na které se zákaz nevztahoval.
Tyto zkušenosti a úspěchy vedly Messerschmitta k tomu, že se již brzy začal zaměřovat i na vývoj motorových letounů.
Messerschmitt M 18
Bankrot
I když jeho první motorový letoun, Messerschmitt M 18, zaznamenal velký úspěch, Messerschmittova cesta rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou.
Další Messerschmittův model byl totiž naprostou tragédií. Messerschmitt M 20 byl obdobně jako jeho předchůdce M 18 lehkým motorovým letadlem určeným především pro leteckou přepravu osob. Na trh byl uveden v roce 1928, ale již za pár měsíců dva tyto stroje patřící německé Luft Hanse (předchůdkyně dnešní Lufthansy) jen krátce po sobě havarovaly kvůli technické závadě.
Tyto nehody měly na Messerschmittovu reputaci přímo katastrofální dopad. Luft Hansa zrušila veškeré své objednávky, což ovlivnilo hospodaření Messerschmittovi firmy natolik, že brzy poté skončila v úpadku. Aby toho nebylo málo, při jedné nehodě zahynul i blízky přítel budoucího maršála Luftwaffe Erhard Milcha, který byl od té doby vůči Messerschmittovi vyhraněný.
Nacisté a vzestup až na vrchol
Zdálo se, že je to pro Messerschmitta konec, ale jeho kariéra měla teprve začít. S nástupem nacistů k moci, nehledě na omezení dané Versailleským mírem, začalo Německo opět budovat své vojenské letectvo. A protože nacisté nechtěli spoléhat na zahraniční výrobce, vypsalo německé ministerstvo letectví několik otevřených soutěží pro německé konstrukční kanceláře.
Messerschmitt se tak spojil s několika svými kolegy a znovu oprášil svou zkrachovalou firmu. Cíl by jasný, navrhnou německé armádě ty nejlepší designy v různých kategoriích a získat státní zakázky.
Zde se opět projevil Messerchmittův veliký talent. Firmě se brzy podařilo několik zakázek vyhrát, což vyřešilo problém s financováním a umožnilo to její další růst. Největší úspěch měl však teprve přijít.
Legendární Bf 109
Vrcholem úspěchu se v roce 1934 stala otevřená soutěž na nový hlavní stíhací letoun pro německé letectvo. I když původně hrozilo, že Messerschmittova firma nebude do soutěže ani přizvána kvůli špatným vztahům s Erhardem Milchem, který měl vyzbrojování Luftwaffe na starosti, nakonec se přeci jen Messerschmittovi podařilo nacistické úředníky přesvědčit. Souboje o atraktivní zakázku se účastnily celkem 4 firmy - Arado, Heinkel, Focke-Wulf a Messerschmittova BFW.
Messerschmitt měl poměrně štěstí. Díky jeho přátelství s německým leteckým esem z První světové války Theodorem Croneissem se mu podařilo dostat až do blízkosti samotného Hermanna Göringa - ten byl totiž za první světové války rovněž stíhacím pilotem. A odtud už to šlo rychle.
Ačkoliv Milch nechtěl s BFW uzavřít jediný kontrakt, a dokonce na Messerschmitta poslal gestapo kvůli prodeji transportních letounů do Rumunska, přímluvy jeho přítele Croneisse u Göringa byly silnější. Gestapo se o BFW přestalo zajímat a bylo rozhodnuto, že hlavním bojovým letounem Luftwaffe se stane právě Bf 109.
Messerschmitt Bf 109
Bf 109 se tak stal doslova páteří nacistických leteckých sil a až do konce druhé světové války se ho vyrobilo neuvěřitelných 34 248 kusů. To z něj dodnes dělá nejvíc vyráběný stíhací letoun v lidské historii.
Začínají se stahovat mračna
Jak se říká, nic netrvá věčně. A tak se i nad Messerschmittem postupně začala stahovat mračna. Největším problémem se stalo fiasko nového těžkého stíhače Me 210, který trpěl závažnými technickými problémy a vysokou poruchovostí. To v probíhajícím válečném konfliktu samozřejmě představovalo značný problém.
Celou situaci navíc zhoršilo postupné ubývání Messerschmittových spojenců ve velení Luftwaffe. Jeho klíčová opora u Göringa, Theodor Croneiß, zahynul při leteckém neštěstí, když kvůli technické závadě havaroval právě s problematickým Me 210. Další významný spojenec, Ernst Udet, který měl v Luftwaffe na starosti výzkum a vývoj, spáchal sebevraždu pod rostoucím tlakem a kritikou.
Veškeré rozhodování v Luftwaffe tak přešlo do rukou Erharda Milcha, který využil technických problémů Me 210 jako záminku k definitivnímu odstavení Messerschmitta. Ten byl nakonec odvolán z postu ředitele vlastní společnosti a fakticky zbaven jakéhokoli vlivu na její chod i další výrobu.
Útěchou pro něj mohlo být pouze to, že Hitlera velice zajímal jeho projekt proudového stíhacího letounu Me 262, jedné z tzv. Hitlerových zázračných zbraní, které měly zvrátit průběh celé války.
Messerschmitt Me 262 - první proudový stíhací letoun na světě
Dovolil proto Messerschmittovi ve firmě zůstat, ale po zbytek války se mohl věnovat již jen vývoji tohoto letounu.
Vojenský soud a poválečný život
I když se nikdy nestal straníkem NSDAP, byl Messerschmitt po konci Druhé světové války odsouzen za kolaboraci s nacisty. Přitížilo mu hlavně to, že pro produkci svých letadel využíval nucenou práci zajatců a vězňů z koncentračních táborů.
V roce 1950 byl propuštěn a znovu se pokusil uspět v podnikání. Stejně A jako po První světové válce, i tentokrát bylo Německu vítěznými mocnostmi zakázáno vyrábět jakékoli vojenské letouny - tento zákaz trval až do roku 1955.
Messerschmitt však nebyl jen schopný konstruktér, ale také zdatný podnikatel. Dokázal pružně reagovat na situaci a firmu přesměroval na výrobu toho, co bylo v dané době třeba. Vyráběla tak např. části pro montované budovy, šicí stroje, nebo ikonické miniauto Messerschmitt Kabinenroller.
Messerschmitt Kabinenroller
Později se dokonce vrátil k vojenským letadlům. Jeho služeb využil režim Francisca Franca ve Španělsku - zde se podílel na vývoji stíhačky Hispano HA-2000, nebo třeba Egypt, kterému pomohl s vývojem vlastní stíhačky Helwan HA-300. Po roce 1955 se pak jeho firma podílela na výrobě licencovaných stíhaček Fiat G91 a Lockheed F-104 pro západoněmecké letectvo.
Messerschmitt zemřel v roce 1978 jako úspěšný a bohatý majitel zaběhlé a významné firmy. Jeho firma poté prošla několika fúzemi a dnes je součástí evropského kolosu Airbus.
Zpracováno na základě:
H. J. Ebert, J.B. Kaiser, K. Peters: Willy Messerschmitt, Pionier der Luftfahrt und des Leichtbaues
