Článek
Pojem Heritage Language je relativně nový lingvistický koncept, který byl vyvinut především v USA, ale postupně našel uplatnění po celém světě. Označuje jazyky, které jsou předávány v rámci komunity nebo rodiny po generace, často však pod vlivem dominantního jazyka prostředí ztrácejí na své významnosti. Ačkoli byl tento termín původně vytvořen pro imigrantské skupiny v USA, lze jej aplikovat i na historické německojazyčné oblasti v Evropě.
Übersichtskarte der Verbreitung der Deutschen in Europa 1887
Übersichtskarte der Verbreitung der Deutschen in Europa, Kiepert Heinrich, 1818-1899, Veröffentlicht 1887, Berlin, Verlag Dietrich Reimer, Original Yale University Library
Mapa rozšíření německého obyvatelstva v Evropě, Kiepert Heinrich (1818–1899), publikováno v roce 1887 v Berlíně, nakladatelství Dietrich Reimer, originál: Yale University Library.
Původ a definice pojmu „Heritage Language“
Koncept Heritage Language byl výrazně ovlivněn pracemi Polinsky a Kagan (2007). Ti definují mluvčí tohoto jazyka jako osoby, které vyrůstají v rodině s menšinovým jazykem, avšak tento jazyk si plně neosvojí, protože dominuje hlavní jazyk okolního prostředí. Valdés (2000) definuje tyto osoby jako jedince, kteří se doma učí jazyk, jenž není většinovým jazykem společnosti, ve které žijí.
V USA se tento koncept primárně vztahuje na imigranty a jejich potomky, kteří vyrůstají v bilingválním prostředí. Podobné mechanismy lze však pozorovat i v Evropě, zejména v oblastech s historickými německými menšinami, jako je Česká republika, Polsko, Maďarsko, Slovensko a další (viz mapa).
Němčina jako „Heritage Language“ v Evropě
Historicky existovalo v Evropě mnoho regionů s německy mluvícím obyvatelstvem, mezi něž patří:
- Rusko a Kazachstán (Povolžští a Černomořští Němci)
- Ukrajina a Moldavsko
- Polsko (Slezsko, Mazury)
- Česká republika (Sudety)
- Slovensko
- Maďarsko a Rumunsko (Sedmihradští Sasové, Dunajští Švábové)
Ačkoli si tyto skupiny udržely svůj jazyk po staletí, politické a sociální změny – zejména po druhé světové válce a vyhnání německého obyvatelstva – vedly k jejich postupné asimilaci. Dominantní národní jazyky vytlačily němčinu natolik, že v mnoha případech přežila jen v omezené podobě nebo zcela zanikla. Tato situace potvrzuje obecné pravidlo, že Heritage Language obvykle mizí ve třetí generaci.
Příklad: Sudety
Sudety představují významný příklad jazykové změny v důsledku politických událostí. Do roku 1945 byly jádrem německy mluvícího obyvatelstva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Po poválečném odsunu Němců téměř vymizela německá jazyková přítomnost v regionu. Přesto existují dodnes stopy němčiny, zejména mezi potomky německých rodin a v rámci kulturního dědictví.
Můj vlastní výzkum „Němčina jako Heritage Language v Krkonoších“ ukázal, že i desítky let po odsunu lze v této oblasti nalézt jazykové pozůstatky. Starší generace mluví německy nebo si alespoň pamatují německá slova, písně či fráze. Aktivní používání jazyka je však omezené. V některých rodinách se jazyk uchoval jako součást kulturní identity, ale často pouze ve formě nostalgických vzpomínek nebo jednotlivých slov.
Srovnání s jinými regiony a vědecké perspektivy
Zatímco Sudety představují specifický případ jazykové ztráty v důsledku politických změn, obdobné procesy lze pozorovat i v jiných částech světa. Německé jazykové enklávy se dochovaly například v USA, v Brazílii nebo v Namibii. V menším měřítku existují i na Novém Zélandu a dalších zemích. Výzkum těchto komunit poskytuje cenné poznatky pro studium jazykové změny a zániku.
Vedoucí mé doktorandské práce prof. Dr. Alfred Wildfeuer se těmito otázkami intenzivně zabývá a zkoumá například uchování, změnu a zánik jazyků v multilingválních prostředích. Jeho práce ukazují, že jazykové kontaktní jevy probíhají podle podobných vzorců bez ohledu na to, zda jde o přistěhovaleckou komunitu v USA, nebo o historickou jazykovou menšinu v Evropě.
„Heritage Language“: Lokální případ, globální fenomén
Němčina jako Heritage Language je aktuální téma, které přesahuje hranice jednotlivých regionů. Přestože se můj výzkum soustředí na Sudety, obdobné vývojové tendence lze nalézt po celém světě. Jazyk není jen komunikačním nástrojem, ale také důležitým prvkem identity. Ztráta jazyka není nevyhnutelná – cílené jazykové vzdělávací programy a rostoucí akademická i společenská diskuse mohou pomoci zachovat alespoň část tohoto kulturního dědictví.
Literatura
- Berend, Nina (1998). Sprachliche Anpassung: Eine soziolinguistisch-dialektologische Untersuchung zum Rußlanddeutschen.
- Bergner, Christoph (2013). Deutsch als Identitätssprache der deutschen Minderheiten.
- Carreira, Maria & Kagan, Olga (2017). Heritage language education: A proposal for the next 50 years.
- Carreira, Maria & Kagan, Olga (2017). The Routledge Handbook of Heritage Language Education.
- Dück, Katharina (2014). Zum Zusammenhang von Sprache und ethnischer Identität.
- Elabbas Benmamoun, Silvina Montrul & Maria Polinsky (2013). Heritage languages and their speakers: Opportunities and challenges for linguistics.
- Fishman, Joshua A. (1970). Sociolinguistics: Brief Introduction. Rowley/Mass.
- Ho, Jennifer (2011). Cultural Heritage Language in Third Generation Chinese-Americans.
- Kresic, Marijana (2006). Sprache, Sprechen und Identität.
- Polinsky, Maria & Kagan, Olga (2007). Heritage languages in the wild and in the classroom.
- Riehl, Claudia Maria (2008). Handbuch der deutschen Sprachminderheiten in Mittel- und Osteuropa.
- Valdés, G. (2000). Teaching heritage language learners: Voices from the classroom. Yonkers, NY: ACTFL.
- Valdés, G. (2001). Heritage languages in America: Preserving a national resource.
- Valdés, G. (2005). Bilingualism, heritage language learners, and SLA research: Opportunities lost or seized? The Modern Language Journal, 89(3), 410-426.
- Wildfeuer, Alfred (2010). Spracherhalt, Sprachwander und Sprachtod im mehrsprachigen Raum.
- Wildfeuer, Alfred (2017). Sprachinseln, Sprachsiedlungen, Sprachminderheiten.
Deutsch Deutsch als „Heritage Language“
English German as a „Heritage Language“
