Článek
Ty přece bydlíš v Krkonoších – ale já chci vidět Alpy, a to ne jen jednou! Tato slova se stala výchozím bodem výzkumné cesty, která měla vést hluboko do dějin sudetských Němců.
Mezi dvěma jazyky
Krkonoše, kdysi domov německy mluvících komunit, dodnes nesou stopy minulosti. Po staletí zde žili Němci, Židé a Češi bok po boku, sdíleli zemi i kulturu – dokud události druhé světové války a její následky tuto společnost navždy změnily. Po roce 1945 bylo z Československa vyhnáno přibližně tři miliony sudetských Němců. Asi 250 000 jich však mohlo zůstat – mezi nimi i moji prarodiče.
Můj dědeček Heinrich Ertner a babička Thekla Ertner patřili k těm nemnoha, kteří nebyli odsunutí, zatímco deset dědových sourozenců opustit zemi muselo. Tato rodinná historie formovala můj zájem o německý jazyk a kulturu, i když jsem jako dítě mluvil pouze česky. Moji rodiče k tomu měli své důvody – „tehdy to jinak nešlo,“ říkali později.
Prarodiče se mnou však mluvili pouze německy – češtinu se nikdy pořádně nenaučili. Během školních let v Česku jsem si ještě neuvědomoval, že můj osobní příběh je součástí širšího narativu. Až během studií na univerzitě v Liberci (dříve Reichenberg) jsem začal hledět za hranice České republiky.
Od osobní zkušenosti k vědecké otázce
Cesta mě zavedla do Bavorska (1998), kde jsem si musel nejprve osvojit němčinu na akademické úrovni. Učení se ale zdálo zvláštně povědomé – jako bych si vzpomínal na něco, co bylo jen dočasně zapomenuto. V roce 2004 jsem dokončil magisterské studium a jak to někdy bývá, láska mě přivedla zpět do Prahy.
V roce 2018, po události s mým otcem, jsem začal na univerzitě v Augsburgu u Prof. Dr. Alfred Wildfeuer pracovat na disertační práci „Němčina jako dědičný jazyk (Heritage Language) v Krkonoších“.
Henry Ertner Universität Augsburg
Dnes bych se označil jako „heritage speaker“ němčiny – tedy jako někdo, kdo má kulturní a jazykové spojení se svými kořeny. Tato osobní zkušenost vedla k otázce, zda existují i další lidé s podobným příběhem:
- Kolik z neodsunutých sudetských Němců předalo svůj jazyk a kulturu dalším generacím?
- Za jakých podmínek se toto předávání odehrávalo a co to znamená pro identitu potomků?
Tradiční představa tvrdí, že dědičný jazyk (Heritage Language) zaniká ve třetí generaci.
Ale je to skutečně pravda? Tato otázka se stala jádrem mého výzkumu. V Krkonoších, kde kdysi němečtí horníci pracovali v dolech v Žacléři a kde má rodina sahá ke svým kořenům, jsem začal hledat odpovědi. Mezitím jsme s otcem navštívili Alpy a jak se sluší a patří – jak v Bavorsku, tak v Česku – dali si pivo.
Cesta časem a jazykem: Výzkumný projekt
Historie sudetských Němců není jen příběhem vyhnání a ztráty. Je to také příběh uchovávání a přizpůsobení, příběh lidí, kteří žili a žijí mezi dvěma kulturami. Jejich zkušenosti vyvolávají důležité otázky:
- Jak jazyk přežívá pod tlakem dominantního jazyka?
- Jak se formuje identita, když kulturní kořeny směřují různými směry?
Tyto otázky nakonec vedly k mé disertační práci „Němčina jako dědičný jazyk (Heritage Language) v Krkonoších“. Výzkum se nezabývá pouze lingvistickými aspekty, ale i lidskými příběhy, které se za nimi skrývají – příběhy jako ten mé rodiny, která je příkladem mnoha dalších. Němčina byla vždy přítomná – skrytá v příbězích mých prarodičů a rodičů, ve vzpomínkách na dobu, kterou jsem sám nezažil.
Krkonoše nejsou jen místem na mapě. Jsou kusem historie, který mě formoval. Moje disertační práce pro mě proto není jen akademickou studií – je to osobní projekt, pokus propojit minulost s přítomností.
Můj otec Alpy ještě viděl, než nás opustil. A jeho touha po horách se proměnila ve výzkumný projekt, který zkoumá zapomenutý svět sudetských Němců a jejich potomků – svět, jenž je dnes aktuálnější než kdy dřív, v Evropě, která stále hledá cesty, jak se vypořádat se svou kulturní a jazykovou rozmanitostí.
