Článek
Andrej Babiš v Madridu perlil, jen se mu od úst prášilo. Na rozdíl od Manifestu patriotů, který je takovým chudým příbuzným Marx-Engelsova manifestu, byl Babišův projev plný negace a prázdných bezprogramních floskulí. Zato daleko útočnější. Nezapřel svůj nenávistný původ. Zatímco Manifest patriotů chce Zelenou dohodu revidovat, soudruh Babiš neváhal říci, ne ji revidovat, ale zrušit a zničit. Úplně, trvale a bez kompromisů.
„Chránit hranice, zastavit nelegální migraci, bránit se jakékoli hrozbě, prosazovat skutečné svobody, základní práva a lidskou důstojnost a zuřivě vzdorovat pokusům o omezení nebo definování těchto svobod“, zní v Manifestu zvlášť pikantně, ale ne překvapivě. Spíše lstivě zvláště v místě, kde se v něm kriticky píše o „pohrdání hlasem většiny a lidové demokracie“. Kolikrát jsme to již slyšeli od poslance Babiše.
Ale my, o něco starší než Vy, soudruhu Babiši, agente Bureši, jsme lidovou demokracii zažili. Bylo to v takovém čase hospodářského uskupení Rady vzájemné hospodářské pomoci (1949). Část své ekonomické kariéry jste tehdy věnoval také jejím cílům, které byly, jak se říkávalo, „pevně a neochvějně“ spjaty s řídícím centrem na věčné časy se Sovětským svazem a nikdy jinak.
A když náhodou někde uvnitř tábora spřátelených zemí lana pevnosti prohnila nebo se zachvěla, jistily to dráty koncentračních táborů, zatímco v samotném centru komunistického ráje rostly jak houby po otráveném dešti budovatelsko-otrocké gulagy.
To, že si to dosud neuvědomili někteří přátelé ze Západní Evropy a nyní ani obchodník
s časem a vydíráním Donald Trump, prezident USA, sice zatím neznamená, že vše, co činěno jest, je špatné. A rozhodně sem patří to, co se podařilo bývalému Evropskému společenství uhlí a oceli (1951) po II. světové válce a o několik desetiletí později postavilo na nohy v Evropské unii, ne na ty hliněné, další dvě desítky evropských národů.
Z evropských peněz žijete také Vy, patrioti, kteří toto prokazatelné dědictví, chcete nyní pohřbít v lidově oligarchické pseudodemokracii, kterou máte ve svém Manifestu. V návratu k rozdrobeným snadno podléhajícím národním a státním ekonomikám, které v zápase o zisk a moc se neubrání těm silnějším a imperiálně založeným státům, které si posléze činí nárok na jejich bohatství a územní teritoria. To už tady také bylo před více než sto lety.
A když se soudruhu Babiši, bouříte, že tohle není politika, ale čirá idiocie, máte paradoxně pravdu, protože jste to Vy, kdo praktikuje užitečnou idiocii, v níž nepřímo říkáte a ujišťujete své bratry v Kremlu, ne, nemusíte válčit. My Vám s patriotskou ideologií předáme Evropu v takovém stavu, že o ni už ani okem nezavadí komunističtí plánovači hedvábné stezky, kterou chtějí rozprostřít po celém světě. Vymýtíme, co jsme vymýtit nestačili, zasviníme, co jsme zasvinit odložili a připravíme mezi městy s chátrající historií, která je tak nebezpečná, dostatečně širé lány pro strategická cvičení vašich mírových jednotek, než si začnete brousit své záměry a choutky na další kontinenty, protože tam, kde nepanuje, svatá mať Rus, vládne nepořádek, chaos a zvrácenost.
Styděl jsem se za Vás, pane geopolitiku Babiši, že jediný výstřel, který jste zaznamenal v projevu, byl růst cen, které vystřelily do nebes. Že Vás hanba nefackuje. Evropě sedí za krkem pohodlně zločinec Putin a vy soudruhu miliardáři, skuhráte: „Toto je boj o přežití“.
A zase máte pravdu, která Vám ale nedochází. Světlé zítřky jsou zase před námi plné konkrétních nepřátel a obětí a Vy ani nepípnete. To se komunistům v Číně musí líbit. A Vy se těšíte, jaké to budou zase kšefty. Určitě lepší než ty za covidu. Ale abyste se nespletl. Soudruzi miliardáře nemají rádi. Nejdřív je oberou a pak je sežerou.
Vaše vize „O čem sním, když náhodou spím“ tu před námi stojí v celé své pravdivé nahotě a uvozovkách: „Green Deal bude zničen a lido-demo zavládne. Úplně, trvale
a bez kompromisů. To už tady soudruhu Bureši, také bylo. A končilo to před soudy, ve vězení a pod šibenicemi.“
PS: Připojuji odkaz na celý projev Andreje Babiše. Trval kupodivu jen necelých 12 minut. A pak že by to nemělo jít ve Sněmovně, kde si pan poslanec hraje na cvoka celé hodiny a hodiny, a myslí si přitom, že cvoci jsou lidé. Tedy ti, co ho, ač je to stojí hodně neslušných slov, vyslechnou až do konce. Včetně mě. Ale co bych pro Vás neudělal, vážené čtenářky a vážení čtenáři.
