Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Máme strach o tvoji bezpečnost. Na druhé straně žijí divoká zvířata.
Vesničané často vidí věci, ale málokdy je vyfotí. Loni se jim povedlo vyfotit sněžného levharta.
Ráno je běloskvoucí. Vesnice, hory i nebe sdílejí stejný odstín šedavé. Teploměr hraje mrtvého, bez sluníčka, co by ho postrčilo k aktivitě. Je tiché ráno.
Po snídani vyrazím prozkoumat oblasti hlouběji v údolí. Ústí na druhé straně v Tibetu, což sem přivedlo armadu. Je tu několik základen, jedna z nichž je docela blízko. Na cestě potkám několik vojáků na ranní procházce. Nelíbí se jim představa, že po horách chodím sám. Kontrolované území ale začíná až za jejich základnou, a tak mě nechávají jít.
Přejdu centrální řeku a vydám se do vedlejšího údolí, kde stezka pomalu stoupá vzhůru. 10 kilometrů v 3.500 metrech je krásná procházka, jen mi zabere téměř tři hodiny.
Hory si u sebe drží vysoké mraky, ale i tak mám co obdivovat. Nekonečné strmé stěny, sněhová pole velikost mnoha fotbalových hřišť se sněhovými jazyky napříč stezkou, stádo horských koz ve svazích nade mnou. V údolí zurčí jarem nabuzená řeka, okolo cesty vykukují první zelené lístky.
Dojdu k dalšímu soutoku několika řek, vysoko v údolí. Stezka se dělí a ubíhá dál. Ve výškách se nachází další vesnice. Jak kdy lidé dospěli k rozhodnutí, že se tady bude dobře bydlet, je mimo dosah mé představivosti. Vydám se zpět.
Nebesa se otevřou a mě polechtá sluníčko. Mraky se rozverně honí okolo špiček hor a vytváří fantaskní formace. Hory se předvádí.
Zpátky ve vesnici se věci změnily. Přijely dvě nové skupiny. Včera tu zůstával pár chlapů, co mluvili s místními tak panovačně, že jsem je nevydržel poslouchat. Dneska najela velká party skupina. Večer rozpustili v alkoholu a hudbě řvoucí na celou vesnici.
Druhá skupina bylo několik místních z vedlejšího údolí, s kterými jsem si příjemně popovídal. Pak spolu s party skupinou zahráli několik místních písniček, což pro mě byla nejhezčí část večera. Když se z hovoru staly opakující se nabídky alkoholu a marihuany, tak jsem se šel najíst a nechal chlapy, ať si užijí dovolenou.
A ten sněžný levhart? Fotka je z února z Pákistánu, v Indii jsem žádného nepotkal.
(Předchozí článek se špatně nahrál; doplněn.)