Přednáška o menstruaci ve školách jižního Nepálu

Nepál je rozdělen na tři velmi odlišné části.

První z nich je Káthmándú, pokroková metropole, která rychle dohání světové standardy a patří mezi vůči expatům nejvstřícnější města současnosti.

Druhou částí jsou himálajské oblasti, existenciálně závislé na turismu, se všemi dobrými a špatnými stránkami tohoto životního stylu.

A pak jsou tu nížiny, horké roviny podél jižní hranice země s Indií. S výjimkou dvou přírodních rezervací obývaných tygry, Chitwan a Bardia, existují tyto oblasti nedotčeny nekonečným proudem turistů, fixovaných touhou přidat ten nebo onen himálajský vrchol nebo průsmyk do svých profilů na Instagramu nebo LinkedInu.

A právě tam vyrůstala hrdinka tohoto příběhu.

Život v Terai, jihovýchodní provincii, je excentrickou směsí víry - muslimské a buddhistické - a starodávných tradic a přesvědčení. Výsledná kombinace favorizuje muže. Život je řízen úmorným vedrem panujícím po většinu roku a životodárným monzunem ve třech letních měsících, který zajišťuje vodu pro pěstování rýže. Mzdy, pokud se někomu podaří najít zaměstnání, činí 100 NPR/den (20 Kč), ale většina rodin žije z vlastní půdy nebo drobných transakcí. Vzdělání bylo až donedávna zcela dobrovolné a výhradně pro chlapce. Z produktů západní civilizace tu zdomácněly pouze dvě věci: kroksy a telefony.

Empowerment Collective (Kolektiv pro nezávislost [žen]) je výsledkem snu a myšlenky dvou sester z Terai, Nasreen a Saheen. Saheen vyrůstala v prostředí bez vzdělání, včetně sexuální výchovy či informací souvisejících s dospíváním, a dětství strávila nekonečnou otročinou v textilních továrnách.

Rozhodla se vydat na riskantní cestu za lepším způsobem života.

Seznámil jsem se s ní před šesti lety, když provozovala malý krámek založený na několika jednoduchých myšlenkách. Dejme práci ženám závislým na svých manželech. Zacházejme s nimi s důstojností a odměňme je spravedlivě. Tyto revoluční ideály se v Terai setkaly s odmítavým nesouhlasem, ale v Káthmándú uspěly a vznikl obchůdek pojmenovaný „Local Women Handicrafts“ (Ženské řemeslné výrobky).

Během následujících let se projekt díky trpělivé a obětavé pomoci dalších cizinců rozrostl. Ve značné míře se rozvíjel také v Terai. Byla zde vybudována továrna na textil a myšlenky, které stály za tímto projektem, postupně pronikly do okolních vesnic. Dívky je svým krajanům opakovaně předestíraly a dnes je práce pro projekt přijímanou alternativou pro místní ženy.

Nasreen působí na mezinárodní scénu jako mluvčí pro OSN a shání finance pro další rozvoj projektu. Saheen zajišťuje provoz na místě a stará se o každodenní potřeby v Káthmándú i v Terai. Doprovodil jsem ji do Terai, abych přispěl svou troškou do mlýna.

Prvním úkolem bylo pro sponzory a nepálskou vládu natočit rozhovory Saheen s novými učednicemi. Tyto ženy nebyly nikdy zaměstnané a dovednost práce se šicím strojem pro ně znamená zásadní životní změnu. Jejich výrobky lze následně koupit jak v KTM, tak online, díky čemuž se prodávají po celém světě.

Hlavní misí Saheen během této cesty však bylo rozdělení masivní humanitární pomoci ve formě 600 malých „dárkových balíčků“ vytvořených kolektivem. Každý balíček je určený pro jednu ženu a tentokrát byla mise zaměřená na školní děti. Lety praxe byly balíčky vyladěny k dokonalosti. Každý balíček obsahuje věci, které jsou pro místní i nadále neobvyklé. Kalhotky, opakovaně použitelné menstruační vložky, nůžtičky na nehty, mýdlo (výjimka, která je již běžná). Tímto způsobem Kolektiv zvyšuje povědomí o menstruaci, která je tradičně stigmatizována, a o hygienických rizicích s ní spojených.

V obou námi navštívených školách členky Kolektivu přednesly prezentaci seznamující studentky s menstruací, následovanou rozdělením hygienických balíčků. Přišlo mi, že většina dívek naslouchala se zájmem; a zatímco se mnohé ostýchaly, jak to u puberťáků bývá, dárky byly přijaty s hrdostí a vděčností. Pro dívky v předmenstruačním věku byly vložky uschovány ve škole.

Obvykle mám na šíření západních standardů a hodnot skeptický názor, ale tady to působilo správně. Věřím, že to má dvě příčiny: za prvé, cílem je odstranit lidské utrpení a smrt a za druhé, protože úsilí iniciovaly a vedou ženy pocházející z místních komunit.

Své zkušenosti podrobně vykresluji ve svém volně přístupném deníku, dny 8.-12. července.