Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Příjezd do Kathmandu je vysvobozením z další polo-probdělé noci. Nic není vidět a moje vlasy připomínají hromádku vysušené slámy, připravené na podpal. Jejich rozplétáním strávím několik hodin. Pár otázek na Googlu potvrdí moje podezření; vzduch v KTM je o poznání horší než v Dillí. Místní a jejich plíce súrne potřebují monzun.
Po měsíci mimo místa s cizinci přijíždím do asijské cizinecké Mekky. Turistické centrum KTM je malinké, extrémně nahuštěné a přetéká cizinci. V Pákistánu se mnou chtěl mluvit každý druhý člověk. V Indii mě oslovilo několik lidí za den. V KTM, a Nepálu obecně, se lidé tváří, že anglicky neumí, aby je náhodou cizinec neoslovil. Kavárny, pekárny, pizzerie, krámky se suvenýry, najde se tu všechno. V ulicích panuje poklidná, ale zvědavá nálada s bzučivým podkresem nespočtu konverzací. Nějaká místa poznávám, jiná sebral čas. Víc agentur nabízí víc zážitků více druhů. Přijde mi, že výpravy na horských kolech budou příští velkou věcí. Vláda totiž zpřísňuje pravidla chození po horách. Na většinu míst bylo potřeba mít průvodce; od nynějška to chtějí zavést úplně všude. Což je málokomu po chuti…
Máme zhruba měsíc času, než udeří monzun a hory a cesty se uzavřou. To na túru po Himalájích není mnoho času. Víza mám na 90 dní, a tak na pobyt u místních bude dost prostoru i posléze, během dešťů. Hory mají nyní přednost.
Svou šílenou jízdou - 30 hodin v busech během dne a půl - jsem si získal tři celé dny v hlavním městě, abych všechno mohl zařídit. Poslední pevnost FITkařů, lidí chodících bez průvodce, národní park Sagarthma a oblast okolo Everestu, jsou plné „trekových vrcholů“. To jsou hory, které lze slézt bez zkušeností s technickým lezením, stačí mít dobrý plíce a nahoru člověk vyjde za den nebo dva. Ty frekventované mají mezi 6.000 a 6.5000 metry, což v Nepálu vyžaduje poplatek a přítomnost průvodce. Oblast okolo, letos možná naposledy, je však volně přístupná, a tak se otevírá jedinečná možnost si „po svém“ dojít pod horu a průvodce si zaplatit jen pro samotný výšlap na vrchol. To ušetří přes třetinu ceny expedice z KTM, o času ani nemluvě.
Všechny povolenky je potřeba vyřídit v KTM, a tak nyní musím najít někoho, komu dokážu důvěřovat. Zaplatit mu několik tisíc předem, než vyrazím mezi hory. A pod vybranými vrcholky potkat jeho lidi a vrcholovou výbavu. V zemi, která je pověstná šizením cizinců… to je stresující záležitost.
Zlomovým bodem dne je setkání se starým kamarádem z Čech (i když jsme se seznámili v zahraničí), Martinem. Do hor vyrážíme společně, což je dobře a jsem za to rád. Večer ještě potkáváme Svetozara; Nepálce narozeného v Bulharsku, kterého znám přes kamaráda. Místním jménem Jagat, je to naše spojka pro věci, na které bychom mohli potřebovat nepálštinu. Lepší startovní pozici už nikdy mít nebudu. 3 noci do odjezdu. Je na čase se do toho obout.
