Článek
Ke snídani mám jednu bramborovou placku. Přinesli ji pozdě a tak si o víc neříkám. Prioritu má cesta; jídlo počká.
Autobus do Chirgaon chytím, když vyjíždí ze stanice. Těch 15 kilometrů z 90 je jediný úsek pokrytý veřejnou dopravou. Dál vládne sníh.
V Chirgaon spatřím stanici džípů a jdu se poptat. Můžou mě vzít až do Tikri, poslední vsi před průsmykem Chanshal. Ležící ve 4.000 metrech, průsmyk je zátkou oddělující obě údolí.
...
Čekám, až se džíp naplní. Osloví mě dva chlapi.
---Pane, máte chvíli čas? Otevíráme cestovní kancelář a přijela o tom udělat spot TV. Mohl byste říct pár slov?
Moji strážní andělé zase jednou naverbovali slečnu Štěstí a dostali mě na správné místo ve správný čas.
Nejen, že jsem pozdravil do TV, ale první skupina zákazníků akorát vyrážela - skrze Průsmyk, do Kwaru. Mého cíle. A bylo mi nabídnuto svezení.
Tahle ‚skupina‘ byla jiná cestovka na soukromé výpravě v koloně sedmi džípů. Neuvěřitelnej pohled!
Valení se skrze vesničky, kde místní jen koukali, v takovéhle skvadře, byl epickej zážitek.
Můj řidič je Arjun, mladej chlap se spoustou místní hudby ve staženým playlistu. Jede se nám fajn.
Okolo 3.000 metrů vstupujeme do království sněhu. Šplháme výš a okolo nás se zvedá vítr a sněhová vánice. Sněhové mantinely jsou vyšší než naše auta. Je to nejhorší počasí za celý březen. Kolona se neochvějně probíjí dál.
V půli odpoledne dorazíme do Průsmyku a krátce zastavíme to oslavit. Mrzne, nic nevidíme a připozdívá se.
...
Cesta na druhé straně je kompletně zamrzlá a Arjun ztrácí kontrolu nad řízením.
„Vyskoč! Vyskoč!“ Zůstávám, a můj úsudek je správný. Zastavujeme. Arjun upouští vzduch z pneumatik, ale i tak dál bez kontroly kloužeme jen se sněhovými mantinely mezi námi a propastí.
Jsme poslední auto v koloně a zbytek odjel mimo dosah vysílaček. Arjun odbíhá do vánice chytit spojení.
TUT TUUT rozječí se za námi siréna.
Tentokrát z auta vyskakuju, pronto.
Za okamžik do našeho džípu naráží další auto. A ještě jedno.
Tři džípy, z toho dva plný lidí, zaseknutý do sebe, přede mnou kloužou po ledu, jak rozjetý vlak.
to potěš
Džípy s místními jely pomalu, což nás zachránilo. Sněžné valy na straně silnice vydrží a džípy se zastaví.
...
O dvě hodiny později dorážíme k první vesničce a proběhne kolotoč telefonátů. Škody na autech pokryje pojištění. V 6 večer obědváme; krom pár banánů a mizerné snídaně mé první pořádné jídlo.
Jsme v Dodře, na jedné straně údolí. Do Kwaru musíme sjet 500 výškových dolů k řece a pak 500 zpátky nahoru. 22 kilometrů serpentinami. Trvá nám to další dvě hodiny.
Opulentní večeře se plynule změní v oslavu provoněnou whiskou. Já radši zůstávám u piva, i když ani dánský Tuborg si moc neužívám. Je to příjemný večer, všichni jsou rozjaření z uplynulého zážitku. Povídáme si, a pánové mě zvou do svého údolí. Třeba to klape cestou zpátky?
---Když chci vidět své děti, tak jim napíšu zprávu, jestli mají čas.
- Pan Shibu o výchově potomků.
Noc jako obvykle končí tancováním. Místní verze bere ohled na podnapilost tanečníků; všichni jsou v kruhu, chyceni za ruce a pomalu se točí. Když se první tanečník skloní, všichni se skloní. Když první tanečník zajásá, jásají všichni. Tanečníci se navzájem drží, aby nikdo neupadl. Geniální.
Unaven do morku kostí, ale spokojen, zalézám pod trojí vrstvu příkrývek.
dobrou noc--- ✨
