Článek
Míval jsem perfektní, perfektně normální život. Práci od devíti do pěti, k tomu pro potěšení po večerech obsluha za barem. Dálkový student ve zbytcích času mezi tím. Pestrý sociální život.
Když můj dvouroční kontrakt v knihovně v Itálii vypršel, tak jsem si nebyl jistý, co dál. Nepál byla má první destinace, ale poté jsem se plynule přesunul do standardního baťůžkářského okruhu po jihovýchodní Asii, až dolů do Austrálie. Na podzim jsem se vrátil domů a zjistil, že dveře nazpátek do „normálního“ života se pro mě zavřely. Cestování mi posunulo priority, životní perspektivu i vnímání uspokojivé náplně běžných dní. Neměl jsem jinou možnost, než zůstat na cestě.
Následující roky se nesly ve znamení dělání čehokoli, co mě udrží v pohybu. 80 hodin dlouhé týdny nočních ve skladech pro rychlé šetření peněz. Dobrovolničení, aby mi úspory vydržely co nejdéle. Stopování, kempování, objevování Evropy, Asie i dál. Žádný větší plán krom na vlastní kůži zkoušení cizích životních stylů a prostředí. Učení se a pochopení života v jiných zemích, na jiných kontinentech.
Pandemie mě dohnala zkraje mých „Working Holiday“ víz, povolujících jak cestování, tak práci v Japonsku. Zatímco všichni se uprostřed nejisté budoucnosti vraceli domů, já jsem odmítl. Víza umožňují pouze jeden vstup a já akorát přijel. Nehodlal jsem se otočit na podpatku, kdepak, vůbec. Zůstal jsem. Sám, zaseknutý. V tiché nehybnosti mě dohnala zavátá myšlenka; všechny moje zkušenosti a zážitky, které jsem okolo světa nasbíral, k čemu mi jsou, když jsem jejich jediným vlastníkem? Odloučení od rodiny, a vůbec všech lidí, na mě dosedlo plnou vahou. Rozhodl jsem se změnit - sebe.
Následující tři roky jsem strávil streamováním; nejdřív jednou za týden, ale posléze 8 až 12 hodin denně, občas i víc. Na živo jsem vysílal svůj život na internetu. Tématem bylo cestování na plný úvazek v první osobě. Je to jednoznačně nejlepší způsob sdílení, jelikož jsem své diváky doslova bral s sebou. Ale není perfektní; technické problémy, problémy s připojením, problémy s vnímáním kamery mezi lidmi ("youtuber", "tiktoker") okolo světa. Sdílel jsem svůj život, ale zároveň ho tím omezoval. Vkládaný čas a energie se mi přestaly vracet.
Letos tedy znovu zkouším něco trochu jiného.
Jsem nazpět ve svém nejoblíbenějším koutu světa, v Himalájích. Je to perfektní tapestrie pro mou pouť, jelikož hory vždy přitahují pozornost a cena cestování tu je přijatelně levná.
Mým hlavním způsobem sdílení je můj deník. Není tak živelný, jako vysílání na živo, ale má své výhody. Většinou píšu pozdě večer, když už jsem jen stěží vzhůru. Vážím si tak tvé trpělivosti s mými překlepy atd., pramenícími z mé neschopnosti vnímat obrazovku. Věřím však, že pravidelnost textů nedostatky vynahrazuje.
Mám plnou, placenou verzi s obrázky i fotkami ve velkém rozlišení a videi na vyšších úrovních podpory. Vychází na BuyMeACoffee. Velké fotky a videa nahrávám na Flickr; koukni na FAQ pro návod, jak k nim získat přístup. Mám i veřejně přístupnou verzi, kterou nyní čteš. Ta je bez obrázků a o několik dní opožděná - ale zdarma.
Abych toho neměl málo, tak také filmuji chození po horách, rozhovory s místními a vše mezi tím, co mě inspiruje. Natočený materiál posílám kamarádům, kteří ho zpracovávají do televizní série, kterou doufáme zveřejnit tuto zimu. Víc detailů budu moci nabídnout brzo.
Zatímco cestování je kým jsem, sdílení je proč to dělám. I proto si moc vážím toho, že se mnou putuješ… Jestli znáš lidi (magazíny atp.), které by má dobrodružství také mohla zaujmout, dej jim, prosím, vědět. Mám i linkový rozcestník. Je to nejlepší cesta, jak mi umožnit dál cestovat a i pro tebe psát o životě, přírodě a všem mezi tím.
Každopádně, po několika blízkých setkání se smrtí pevně věřím, že každý den je třeba žít na plno bez výčitek a příští měsíc má potenciál zastínit všechno, co jsem doposud prožil. Vyšlápneme si na horu. Nebo tři. Nebo… tucet?
