Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Budí mě čerstvá série otřesů, když jaci opouští svůj příbytek pod tím mým. Po výjimečně čistém nočním nebi o včerejší noci je ráno znovu zahalené do bílého přehozu. Balím se, jelikož mi bylo sděleno, že džíp bude odjíždět „brzo“. Vím, že to je na místním čase, ale radši si pospíším, než později panikařit a něco tu nechat.
V některých oblastech Indie olej nepoužívají vůbec. Tady naši poslední snídani v oleji regulérně naložili. Těstu se dostalo stejného zacházení, jako hranolkám. Puri si na seznam oblíbených jídel nedám. K tomu opět dal; a jo, všechna ta čočka nadýmá a přijdu si jak dělo v námořní bitvě. 😅
Z pohostinné vesnice odjíždím stejným autem jako ospalá slavící partaj. Jedu vzadu s batožinou, střešní pozice přenechávám páru ze skupiny. Vyjíždíme chvíli před desátou. Jízda dolů je nezajímavá, pokud nepočítáme několik čerstvých sesuvů půdy, v dáli rachot nových přírůstků a mrtvou, napůl sežranou krávu u cesty. Během několika hodin ujedeme 40 kilometrů a z 3.200 metrů sjedeme do 1.500.
Opouštění podobného přírodního přístavu ve mě vždycky smutně rezonuje. Několik dní jsem nepotřeboval peníze (platí se pouze předem domluvená suma na samém konci pobytu), o nic jsem se nemusel starat (krom zoufalé kvality připojení), a nic mi nechybělo. Byl jsem obklopen krásou a klidem. A nyní bych se měl vracet do marasu a halasu civilizace? S vděkem jsem přehodil výhybku.
Na blízkém kopci nad řekou je ashram nebo chrám. Je to dalších 25 kilometrů a 1 000 výškových metrů zpátky do studeného vzduchu, ale ty extra dvě hodiny v autě mi nikterak nevadí. Jsem posazen k několika desítkám padesáti kilových pytlů s říčním pískem. Jako společníci na cestě se osvědčily výborně, jen nastupování a vystupování bylo o záda. Řidič je také v pohodě a platím jen symbolické jízdné.
Chrám Narayan je necelých 100 let starý a vypadá jako tradiční britská vila. Uvědomím si, že to je poprvé, co trávím čas v hinduistickém chrámu. Večer zasvětíme hodinku zpívání manter s dobrovolníky a dalšími poutníky. Jeden z nich měl neuvěřitelnou shodou okolností tetu z Čech, z Horního Jiřetína. Ve dvanácti letech utekla před komunisty a pak už svou evropskou rodinu nikdy znovu neviděla…
Zvažoval jsem strávit na posvátném kopci ještě jednu noc, ale přetrvávající absence telefonního signálu mi brání pracovat (a tudíž být duševně v klidu). Navíc se už upřímně těším do míst s horkou sprchou, kde 4 vrstvy oblečení nebo peřin nebudou standardem. Zítra vyjedu směrem k mezinárodnímu přechodu s Nepálem, ležícím o 260 kilometrů jižněji, na samém okraji Himaláje.
