Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky (téměř) každý den sdílím v deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Dneska jsem naháněl strašidla. Jasně, taky jsem točil a četl si, ale převážně jsem naháněl strašidla. Povzbuzen včerejším příběhem o dolech jsem se nechal unést ponurou atmosférou, která ani v takovémhle místě není daleko.
První procitnutí přišlo hned po ránu. Můj zamilovaný hostel totiž, představ si, nabízí jenom 2GB dat na člověka na den. V Indii, kde jsou data stejně levná jako lidská práce. Jelikož pravidelně nahrávám olbřímí objemy dat, tak se budeme muset rozejít…
Dopoledne mi nabídlo krátkou ochutnávku majestátu, který sem dorazí po deštivé sezoně. V dáli jsem tak tak dokázal rozeznat Himaláje. Bílou linii hřebenů táhnoucích se od jednoho obzoru až na druhý konec světa.
Atul včera zmínil jednu věc, co mě překvapila. Místní vláda se stará, a to do té míry, že zavřela spoustu nelegálních stánků a krámů s jídlem. Dobrý nápad, než si člověk všimne všech těch opuštěných budov u krajnice.
Mussoorie nedávno oslavilo 200 let své existence. Na začátku si užilo kratičké období nezávislosti, poté přišli Britové. Zůstaly po nich ruiny na každém kopci. Nezruinované vršky zabrali turisté.
Původně se po městě jezdilo v rikšách tažených pěti statnými muži. Říkalo se jim Jhampanies a byla to ctěná pozice. Jenže nechat se nosit po kopcích pěti lidmi je nákladná záležitost. A tak lidé přišli na zlepšovák, rikšy začaly obsluhovat pouze dva muži. K značnému překvapení cestujících nápad zcela nevyšel, doprava se stala o poznání pomalejší, jelikož kopce zůstaly stejně strmé. A tak byl odebrán ještě jeden muž a poslední chudák dostal jízdní kolo. Tyhle rikšy je možné dneska spatřit po celé Indii a jejich obsluha už dávno není pozice vyvolávající respekt a úctu.
Počasí se znovu vrátilo ke svému cyklu ranního slunce, poledních mraků, odpolední bouřky s deštěm a večer ještě krátké návštěvy sluníčka. Prach a smog ale i tak pokrývají většinu světa a výhledy za moc nestojí. A slunce se do prašné peřiny schovává o poznání dřív, než má skutečnou večerku.
Centrální bod Mussoorie se nazývá Kopec děl z prozaického důvodu. Britové odsud každý den v poledne pálili z kanonu. Než dělová koule přistála na klíně ženy jednoho Britského důstojníka. V dnešní době je kopec 2-v-1 kombem: turisté obchází ruiny staré kasárny.
Zítra sjíždím zpátky do Dehradunu. Poslední velké město před Kathmandu v Nepálu. Cokoli nezvládnu pořídit tady, jen tak nepořídím. Snad budou všechny věci z Amazonu fungovat.
Předběžný výzkum naznačuje, že se z Nepálu stal Himalájský Rolls Royce; za pobyt v horách se nyní platí zlatými nugety. Dost možná se budu vracet do Indie o hodně dřív, než předpokládám.
