Hlavní obsah
Cestování

Everest: Základní tábor a horolezecké společnosti

Foto: Hermit Voita

Dramatické počasí nad Základním Táborem pod Everestem.

Jak funguje byznys v základním táboře pod Everestem? Dostalo se nám malé ochutnávky.

Článek

Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.

Gorakshep, finální zastávka před základním táborem. Posazený v 5.190 metrech, složen ze čtyř nebo pěti hotýlků. Do každého se vejde přes 100 lidí a jsou pravidelně, beznadějně vyprodané. Společenská místnost našeho hotelu nedokáže pobrat všechny hosty, a tak se musí střídat.

Spát po 6:30 není snadné, protože tehdy začínají létat helikoptéry a jedou prakticky nonstop několik hodin. Vzlétají a přistávají přímo přes ves. I tak se mi daří spát do osmi; sladkých dvanáct hodin. Přijde mi to jako požehnání, být schopný klidně spát v téhle nadmořské výšce.

Krátce před polednem znovu vyrážíme do základního tábora. Odpočinkový den, horská verze. Šlapeme skrze sněhovou vánici, ale po hodince se počasí zklidní a my máme možnost obdivovat mraky honící hory a hru světel na ledovci.

Nick zvažuje naskočit na poslední chvíli na jednu z výprav na vrchol Everestu, což nás dostane do dveří jedné z největších leteckých společností, 14 Peaks.

Velký dóm uvnitř připomínající plážový stan. Čerstvé kafe, perfektní oběd, pekárna - slézání Everestu se posunulo do říše luxusu. Toshi a Pasang, místní bratři vlastnící společnost jsou skvělými hostiteli. Bavíme se o lezení a potkáváme několik jejich průvodců akorát se vracejících z okolních osmitisícovek.

Momentálně na Everest doprovází mladou skupinu z New Yorku. Jestli to oni zvládnou, tak kdokoli. Připomíná mi to Marka, postaršího Švýcara, který nikdy nelezl na hory. A teď je v půli Velkého himalájského přechodu.

Celkem vzato to byl skvělý odpočinkový den. Večer jsme museli chvíli vyjednávat, ale nakonec jsme si sedli. A jídlo tu taky ujde. (I když na oběd v ZT to samozřejmě nemá.)

A tak se melodie odvíjí dál. Strávili jsme celý den nad 5.000 metry, hudba se zklidnila a nabrala bílý, melancholický podtón. Spokojené broukání, s prvními notami špičky Lobuche na horizontu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám