Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita
Je třeskuté pozdní ráno. Nebe je tak jasné, že si ho lze splést se zrcadlem. Vzduch je tak čistý, že přitahuje hory a já mám pocit, že se jich můžu dotknout, i když jsou od nás několik kilometrů vzdálené.
Včerejší noc byla podobně čistá. Svit měsíce rozsvítil zasněžené louky na svazích a špičky hor a já se zatajeným dechem obdivoval jejich majestát v mrazivém vzduchu. Dantu a Duktu, vesničky, kam se sjíždí turisté, jsou usazené uprostřed salátové mísy, vytvořené lemy hor.
Čerstvě připravená snídaně a čaj zahřejí mě a 6 chlapů, u nichž zůstávám. Než dojíme, tak se roztrhají poslední přediva ranní mlhy a výhledy nic nenarušuje. Mám hodinku, možná dvě, času, než horko dne vytáhne vodu ze špiček hor a znovu je s ní přikryje.
Podařilo se mi rychle se vyšplhat na nejbližší kopec přesně včas. Pořídil jsem několik fotek a do pěti minut nová oblaka hory přenesla nazpátek do nebeského království, mimo zraky pozemských smrtelníků. Nám se dostalo zuřivých závanů větru, vyrážejícího vzduch z plic. Vyrazil jsem nazpátek.
Sedíc zpátky ve vesnici přemýšlím, jestli si letos spálím nos stejně zle, jako se mi to povedlo minulý rok. Zatím k tomu nevyhnutelně směřuji. Čekám na oběd a pozoruji nenasytné mraky, jak si ukusují větší a větší kusy nebes. Chvilku po obědě jejich rozpínavost dosáhne bodu zlomu.
Sněžit začne tak hustě, jako kdyby někdo rozsypal pytel mouky. Během několika minut nadšený vítr roznáší údolím chuchle sněhu v horizontálních poryvech. Nadílka je to tak intenzivní, až mám pocit, že jsem se zatoulal do Santova království za severním kruhem. Viditelnost klesne na několik desítek metrů.
Barevná paleta údolí se posune ze zářivé do bledé a vesnice se schoulí do sebe v očekávání nové přikrývky. Já se uchýlím ke svým dvěma nejoblíbenějším zimním aktivitám: čtení a pití čaje. Napůl voda, napůl mlíko, napůl černý čaj a napůl cukr. Dnešní rychlostí popíjení si uženu cukrovku dřív, než si stačím spálit nos.
V noci mraky dál zapáleně chrlí sníh, jako kdyby zítřek neměl nikdy nastat. A tímhle tempem, kdo ví?
