Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Thamel, turistická čtvrť v srdci Kathmandu, je tichá. Řidiči tuktuků spí ve vchodech, ale ulice jsou čisté. Ve čtyři ráno je pořád tma. Jsme trochu pozdě, ale džíp má zpoždění větší.
Jediný další cestující je Tim, dobře stavěný, mladý Němec. Himálaje vždy byly jeho snem a vlezlé pravidlo místní Turistické Správy rozhodlo cíl jeho treku za něj. Chtěl jít pěšky, ale to tu nikdy dlouho nevydrží. Aspoň na chvíli půjdeme spolu. 3 - 5 chodců je pohodlné číslo s mnoha výhodami, jako
- sdílení ceny pokojů
- první pomoc na treku
- sdílení konvic čaje večer
- možnost jít chvíli sám, bez izolování druhé osoby jako při chůzi v páru
Každopádně, společnost je, co se počítá.
Řidič málem usnul. Řezali jsme zatáčku a jeho oči víčka padala níž a níž…
Nakonec v džípu máme dvě volná místa, což aspoň některým z nás umožní cestovat v komfortu. Podle místních standardů. Všichni si přes den dávají šlofíka, i řidič.
Po zbytek času jsme požehnáni úžasně hlasitou hudbou hrající pořád dokola a dech beroucím nedostatkem výhledů zásluhou požárů a všeho.
Za celou jízdu je nejhorším problémem nedostatek luštěniny v dalu k obědu, rozkopaná silnice stojící nás půl hodiny zdržení a těžký déšť v odpoledních hodinách. Nic zvláštního.
Pomalu stoupáme skrze pole a vesničky do 3.000 metrů, než sjedeme zpátky do 2.300. Tou dobou je pět odpoledne a ze dne už prakticky nic nezbývá.
S těžkým deštěm nad námi, a temnotou plížící se nám u nohou, o pokojích smlouváme symbolicky, pro trénink. Ve skutečnosti jsme v prvním hotýlku nad míru rádi.
Zbývá nám posledního půl dne cesty v autě, poslední dopravní prostředek pro několik týdnů. A pak - vyjdeme. Nejvyšší čas.
