Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
...
Deštivé ráno. Točím mraky, jak si užívají svobody a prohání se po horách nahoru a dolů.
- Přijde Ind a požaduje selfíčko. Strčí mi do ruky telefon, abych ho vyfotil já.
- Chvíli po něm se ukáže druhej. Scénář se opakuje.
- Třetí malý Indián... je ramenatý a nechce selfíčko. Místo toho na mě dunivým hlasem mluví v Hindi.
- Přijde další, podívá se na mě a moji knihu a v angličtině odsekne: „Tohle mě nezajímá.“
Myslím, že to byla dobrá sranda, protože se všichni Indové smáli.
...
---HOU HOU HUA HUA
Psi mají v horách špatnou pověst. Lidé po nich často od pohledu hází kameny. Opicím se dostává stejné medicíny. O leopardech, tygrech a dalších velkých kočkách nemluvě.
Vtipný postřeh; hlídači koz k jejich volání používají velmi podobné zvuky.
...
Tři zajímavé lokace okolo Munsyari.
Folkové museum; starý dům s ještě staršími exponáty. Dech starých časů, schovaný v nástrojích, oblečení a 150 let starých dokumentech. Mají pohledy se všemi vzácnými místními ptáky. Munsyari nepřitahuje pouze milence a blázny do hor, jak dokazuje i Quiom, který sem za ptáky dojel z Francie.
Chrám Nanda Devi; malá kaplička, která mi toho moc neřekla. Výhledy jsou od ní hezké jako odkudkoli jinde na kopci.
Kunds; rozličná jezírka usazená v kopcích. To, ke kterému jsem šel, nebylo velké, ale dobře se u něj četlo a pozorovaly se opice, aniž na ně někdo házel kameny.
...
Mraky se formují, rostou a mizí s ohromující rychlostí. Vítr je doprovází, jako věrný pastýřův pes. Ve výšce sníh znovu maluje louky na bílo. Rozlehlé údolí se zdá být dětskou hračkou, když nebeský malíř rozmáchlými tahy štětce předefinovává rozměry reality.
O něco výše v údolí je hora, která ho rozsekává na dvě vlákna, která končí Pindarským resp. Milamským ledovcem. V temnotě bouřkových mraků září jako bílý maják, když se k němu probíjí světlo dne. Vzduch je obtěžkán magií, zatímco já sedím schován v kavárně. Nad šálkem kávy čtu knížku o Tibetu, jehož blízkost vnímám za pásem hor. Tak blízko, a přesto mimo můj dosah.
...
Historicky, národ s kterým nejhůře nacházím společné myšlenkové pochody, jsou v mém případě Francouzi. Quiom je ukázkovým příkladem:
- Nemá rád horko, zatímco já zimu.
- Co považuje za šílenství, já vnímám jako fajn dobrodružství.
- Kam se štítí si jít sednout, já si pochutnám na dlabanci.
- Zatímco po odpolednech spí, já běhám zkoumat své okolí.
- Chodí spát a vstává brzo, kde já zdravím půlnoc z její temné strany a ráno trpím, pokud mě k vědomí nepřivede polibek slunečních paprsků.
---Knihy. Najdeš v nich písmena. A ty tvoří slova a ty tvoří věty! Můžeš tě leccos naučit. Zdálo se mi, že v tom máš zmatek.
---Řekni lidem, že mám pořádný svaly a vypracovanou hruď. Když jsem se jednou ukázal na cizím Instagramu, tak mě všichni chtěli sledovat.
---Když nebudeš publikovat, co tomu Lidi řeknou? To je trapák. Už ho nebudu sledovat. Vidíš, jak se vyznám v moderních termínech?
Musel jsem vystoupit na vaši obranu…
---Řeknou; užij si dobrodružství. Vyprávěj nám o něm, až se vrátíš. Zůstaň v bezpečí.
Mám extrémně chápavou komunitu.
Kamarádi na cestě jsou jako jídlo zdarma. Usměju se a řeknu, díky.
...
Zítra zanechám Quioma jeho zábavě Typu B a znovu vyrazím na cestu. Chci se proplížit horám do klína. Snad je zachytím v dobrém rozpoložení.
Já budu spíš položený, protože džíp odjíždí v 5.30 ráno …
