Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Dokud se budeš hýbat, neuvidíš žádný zvířata.
Je 7 ráno a já se řítím džunglí. Přemýšlím, jestli ‚smrdět jak zvíře‘ funguje jako kamufláž, nebo naopak. Snídaně byla před šestou, teď už jsme hluboko v Národním parku Bardia.
Můj průvodce Padam je rychlý, když zaslechne zvíře. Honíme opice a jeleny. Tím ‚my‘ myslím sebe a Padama. Jeden na jednoho. Snažím se moc nepřemýšlet o důsledcích.
Okolo půl osmé doženeme první větší stádo několika desítek jelenů a srnek. Svět je čerstvý, vyvedený v zářivých barvách a plný ptáků a kakofonie zvuků.
V půl deváté poprvé slyšíme tygra. A k němu tygřici. Je období páření. Celá džungle čeká se zatajeným dechem, co z toho vyjde. Já spím.
V 9:30 zjišťujeme, že jsme na hlavním tahu lidí vstávajících pozdě. Posouváme se dál.
Procházíme několik dalších míst, bez úspěchu. V 10:30 spím, tygr spí, všechno v džungli spí. Mezi stromy padlo ticho.
V 11 se přidáváme ke skupině později vstávajících při sledování nosorožce. Vegetí v řece natolik daleko, že ho ničím pořádně nevyfotím. Prakticky ho ani nevidím. Díky Padamově dalekohledu spatřím pořeza zanořeného v líně tekoucí řece. Za jejím ramenem, o kus dál, správci parku koupou svého slona. Celý svět je v poklidu.
Okolo půl jedné dojídáme oběd, když se nosorožec pohne. Vyběhne z vody… a na jeho místo vleze jiný. Po chvíli se ten první vrátí a vegetí spolu.
Okolo jedné jsme zpátky pod horoucím sluncem, na lovu. Když horku neutečeš, přijmi ho za své. Padam brzy poté zvětří tygra. Já necítím nic, jelikož mi pud sebezáchovy vypnul čmuchací funkce už před nějakou dobou.
Další hodinu strávíme na stromě s několika fotografy. Usoudím, že když oni hlídají džungli, já si můžu dáchnout.
Ve tři odpoledne se konečně dostáváme do řeky. Džungli sláva. Tygr ať si jde, já budu následovat nosorožce. Ponořit až po uši! Nevhodná chvíle na trénování mimiker, zklame mě můj průvodce. 🫤
Další stromy, další dáchnutí, víc plížení se okolo po zbytek odpoledne. Ve 4 převážně sním o litru něčeho studeného k pití. Třeba zmrzliny.
Pak obdržíme telefonát. Tygr <snědl všechnu zmrzlinu> přišel na skořápky od vajíček z našeho oběda! Jak rychle umíš běžet skrze džungli? Mám vysoké boty, můžu kopnout do každého hada, co potkám!
Najdeme ho přesně dle očekávání. Schovává se v brodu, kterým přecházíme řeku. Had. Jsem rád, že jsem ho nenakopl. Tygr sedí hned vedle nosorožců. Hledí na sebe. Nakonec se tygr podívá na nás a odkráčí. Proběhne malá oslava, když přijde třetí nosorožec, ale víceméně je konec dne.
Je to blízko. Myslím, že to ráno zvládneš dojít.
Když mi byla navrhnuta noc ve stromodomě, očekával jsem napůl hippie komunitu. V realitě to byl… stromodům. baka
Dávno po setmění jsme vyrazili na půl hodinovou cestu zpátky do džungle. Řidiči tuktuku se moc nechtělo. Vyfotila nás fotopast na tygry. Dojeli jsme téměř ke hranicím s Indií. Stromodům ve tmě. Večeře, hvězdy, postel.
