Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Nickovi není dobře a včera přešel do hotýlku s pořádnýma postelema. Bohužel to nestačilo a tak výšlap na Lobuche East vynechává, aby se zvládl uzdravit. Po tolika přípravách a plánování to je extra smůla.
Tim také nemá o vršky hor zájem a zítra vyráží směrem na třetí Průsmyk. Definitivně jsme se rozloučili - na dvakrát smutné ráno. Husté sněžení pokleslou atmosféru dále podtrhuje.
Puri, náš průvodce, přichází v deset. Akorát se vrátil z vrcholu. Slova naší spojky o špatném počasí se ukazují jako lehce přikrášlená. Klasika. Tlačeni nedostatkem času a Puriho slibem pěkného počasí následující den, Martin a já vyrážíme do vánice.
Jdeme zkratkou; obří kamenné pole pokryté sněhem. Po cestě zjišťujeme, že Puri je nemocný a zítra nás nebude mít čas dovést nazpět. A já si myslel, že to je náplní jeho práce, vyžadované vládou. Aspoň je upřímný. Posléze si půjčí moje trekové hole (?) a opomene nám doporučit si nasadit krampony. Hádám, že proto, že sám žádné nemá. A tak se kloužeme mezi balvany pokrytými sněhem. Když spatříme stezku od jiných skupin, tak Puri hbitě uhne do hlubokého sněhu. Nevím, jestli se nás snaží oslnit, unavit nebo se předvádí nebo … co? Naštěstí je jediný, kdo si málem zvrtne kotník, a ve výsledku dorazíme všichni tři v jednom kuse.
Výškový tábor se nachází v údolíčku v 5 400 metrech u zamrzlého jezera, z kterého se bere voda. Dostáváme jednoduchý oběd, teplé pití a doporučení si odpočinout, aniž bychom ale usnuli. Stany jsou žluté bochánky jak z filmů, poskládané okolo jezera. Celá scéna vypadá malebně.
Celé odpoledne prosněží. Puri nám ukáže, jak se jistit na laně cestou nahoru a dolů. Poté nám vysvětluje, že dýško je bytostnou součástí platu průvodců. Jsem zvědavý, kam nás zítra se svým stylem dovede.
Společenský stan s námi sdílí dvě francouzské Kanaďanky. Také zítra míří na vrchol. Jejich průvodce je holka, co slezla několik osmitisícovek v Nepálu i Pákistánu a nyní se drží zkrátka, aby mohla vychovat rodinu. Povídání si s nimi nám pomáhá zkrátit fádní, prosněžené odpoledne.
Stany a spacáky jsou parádně teplé, i když si jich moc neužijeme. Večeře je v půl šesté; dal baht. Maso je pouze pro průvodce - očividně jsme nezaplatili dost. Tak nebo tak, v sedm míříme na kutě. Budík je nastavený na tři čtvrtě na jednu. A já se tiše modlím, abych nemusel na velkou do mrazivé noci…
Je úplněk a předpověď je excelentní. Výstup má zabrat asi 5 hodin. Každý den na vrchol leze okolo tuctu lidí; měli bychom být v pohodě. V množství je bezpečí, nebo ne?
