Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Himaláje jsou jediné místo na světě, kde lze vidět prostor dostatečně veliký na to, aby se do něj vešly Čechy. Vrcholy tyčící se nad mraky, údolí tak rozměrná, že jen stěží rozeznávám vzrostlé stromy na svazích naproti mně. Rozměry mimo měřítka, nesnesoucí srovnání. Munsyari je jednou z požehnaných lokací, kde jsem dost blízko, abych viděl všechno, ale zároveň dost daleko, abych všechno viděl. Formace vrchů Pancha Chuli je místní celebritou, s pěti špičkami srovnanými v řadě, jak trpaslíci čekající na polibek od slunce.
Vrchol Khaliya je nejznámější lokace k jejich pozorování. Usoudil jsem, rychlá procházka, než jsem se, po třech hodinách cesty do kopce, ocitl v 3.700 metrech. Začátek cesty je asi 6 kilometrů v kopci za Munsyari, o tisíc výškových níže. Měl jsem štěstí; první motorka, co okolo mě ráno jela, zastavila a vzala mě až nahoru. Řidič Sri Ram říkal, že se snažil nahoru vylézt včera, ale musel to vzdát. Nevzal si s sebou totiž vodu ani jídlo. Vždycky si do hor ber vodu a jídlo. Dvojnásobek, než si myslíš, že budeš potřebovat. I když to nevyužiješ, můžeš nabídnout někomu v nouzi a poznat nové kamarády.
Dohnal mě včerejšek - když jsem vytáhnul selfie tyčku, tak se rozpůlila jak kávová sušenka. Musel jsem s ní při naší dobrodružné jízdě uhodit o rám džípu víc, než kolik byla ochotná tolerovat. Jsem dost rád, že svou nevůli nedala najevo už včera, když jsme řezali zatáčky. A aspoň konečně využiju tu záložní, kterou s sebou celou dobu tahám. Už se mi musela rozbít dobrá třetina výbavy. Naštěstí převážně jen drobnější věci.
Co není drobná věc, je voda vyteklá na a zateklá do skla mojeho hlavního telefonu. Hadí oči… Než se dostanu do dost velkého města, kde mi to dokáží spravit, tak to bude tak týden. Výprava do odlehlých částí hor tady totiž teprve začíná. Naštěstí u sebe mám tři telefony… (Elektronika je mojí kotvou.) Do té doby nás budou doprovázet fotky z LG G7ky. O to víc pozornosti si zaslouží fotky na Flickru, které zůstávají v kalendářové kvalitě.
V Munsyari je vojenská základna a k večeru mě dva kamarádští vojáci pozvali na čaj. Nemluvili moc anglicky, ale ukazovali mi fotky, jak je vrtulník bral na všechny vysněné trekové destinace. Jedna náborová strategie. Já doufám, že podobně přátelští budou i vojáci, až se půjdu potulovat okolo hranic. Třeba to ukecám na let Chinookem? 😅
Žádné ledovce pro mě; předpověď už zase slibuje modré peklo. Cesty jsou oficiálně zavřené ještě několik týdnů. Šel bych se podívat, kdyby mi počasí přálo. Ale za současných podmínek se zkusím co nejdál dostat džípem, a to bude muset stačit. Delší tůry si schovám do Nepálu. Je to smolík, protože moji kamarádi jak v Himachalu (indický stát z kterého jsem přešel do Uttarakhandu), tak v Nepálu hlásí čisté nebe. Táhnu si vlastní mrak, také v duchu tradice, tentokrát započaté před pár lety v Japonsku.
Dobrá zpráva na konec — Atul, kamarád z Dehradunu, nahrál krátký vlog, ve kterém figuruji. Můžeš se zasmát tomu, jak jsem i po všech těch letech nervózní před kamerou.
