Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Ram, můj noční doprovod, je zároveň průvodcem. I já mám jít znovu do džungle, a tak jsme už před úsvitem venku ze stromodomu. Je to škoda, jelikož dvoupatrový domek ve starém stromě je přírodní zvířecí observatoří. Zůstat tam včera přes odpoledne a dneska ráno by byl krásný zážitek. Teď už víš…
Anil z resortu je neskutečný a přijel nás vyzvednout, abych toho víc stihnul. Rychlá snídaně a jsem zpátky v křoví. Jako jeden z pozdě vstávajících lidí. Je 8 ráno.
Když přineseš papír (na úřad), tak musíš zaplatit (úplatek). Nebo týden čekat.
Parkem proudí spousta (zahraničních) peněz. Říkají, že polovina se vrací komunitě, ale…
Dneska mají do komunity přijít doktoři. Vyšetřit místní a dát jim léky. Aspoň něco se děje, dodává Padam.
Někteří lidi tu jsou jen kvůli tygrovi. ‚Nejdřív nám ukaž tygra!‘ Ale přijdou o všechno ostatní.
Procházky džunglí, podobně jako stromodům, nebo obyčejná palačinka, přesně odráží své jméno. Každý průvodce má své stezky, obchůzky, které se zákazníky prochází. Obchází místa, kde bývají zvířata, ale ve výsledku se jde a obdivuje se, co výpravě zkříží cestu. Může to být tygr nebo nosorožec, ale o hodně častěji to jsou jeleni, opice, pávi, ptáci… džungle je jednotka složená ze všech možných částí, a tak je nejlepší ji vnímat.
Koridor Khata skrze džungli spojuje Nepál s Indií a jižní částí parku. Zvířata se volně pohybují celým parkem o rozloze ⅔ Dilí nebo Londýna. Celkem tu napočítali 125 tygrů (o polovic víc, než předtím), pár tuctů nosorožců, přes stovku slonů a bezpočet jelenů a ptáků.
Po sledování tygra koukajícího na nosorožčí kamarády a sledování opic a jelenů cestujících pospolu mi přijde, že jakkoli je tygr místním dominantním predátorem, je to osamělý osud v prostředí, kde všechny ostatní dílky existují pospolu. Trefně to odráží naši společnost.
Odpoledne se jdeme podívat na známé tři dovádějící nosorožce. Je to pár a kamarád, který z toho není nikterak urvaný. Ale nemůžeme zůstat dlouho, jelikož potřebuji chytit autobus.
Zbytek dne se rozplynul, zatímco mě Padam bral z místa na místo a já si na každém schrupnul. Viděli jsme ještě další jeleny a opice hrající si v řece, ale nic podobného včerejšímu vzrušení.
Ještě pár rychlých konverzací s Anilem po návratu. Poprosil mě o zaplacení účtů na Bookingu, jelikož nemá mezinárodní kartu. Je sranda, že smlouvám o každou bankovku, ale když jsem poprošen o dvě stovky v digitálních penězích, tak je přihodím jako dýško. Spolu s dalšími dýšky se to vyšplhá na téměř 30% mé útraty na místě. I se vší dopravou se to akorát vlezlo do 2 500 korun za tři plné dny.
Noční autobus, který měl vyjíždět v 7, vyjel v 9. Ještěže jsem z džungle odešel o dvě hodiny dřív. Nyní jsem zblízka obeznámen s dalším chodníkem u cesty.
Okolo křižovatky nazývané Ambasa vyrostla vesnička z krámků a domků. Ti nejodolnější obchodníci mají pořád otevřeno, když odjíždím.
„Místo v autobuse s klimatizací“ své jméno neodráží, i když by cena naznačovala jinak.
Dálkové autobusy v Nepálu jsou párty. Je to jediný způsob, jak přežít. Po deseti minutách stavíme na večeři. Přecpaný autobus bez klimošky (fungují jen otevřená okénka) moc pohodlí nenabídne. V kombinaci s miminky, youtubem, lovením dalších duší a nekonečnými telefonáty, jsou šance na spánek mizivé. Za hodinu ujedeme 10 kilometrů. Slíbený brzký příjezd nejspíše znamenal, že ráno přijde brzy. Jak by ne, když se nikdo nevyspí…
