Článek
Jmenuji se Vojta a jezdím světem za poznáním. Postřehy a zážitky téměř každý den sdílím v krátkém deníku, na který jsi právě narazil/a. Letos projíždím od západu na východ (a možná zpátky) Himaláje. Mapu a další detaily najdeš na https://beacons.ai/hermitvoita.
Od chvíle, kdy jsem se vrátil z Island Peaku, jsem před sebou měl jediný úkol: přechod nejtěžšího z mých plánovaných průsmyků. Je známý hlubokým sněhem a technickou náročností přechodu. Vede ven ze Sagarmatha NP, populární oblasti pod Everestem, a míří vedlejším údolím pod izolovaný Mera Peak.
Průsmyk Amphu Lapsta sedí ve 5 845 metrech; výš, než cokoli na klasické trase Tří průsmyků. Vede k němu téměř 1 000 metrů náročného výstupu a většinou se spí hned za ním, v 5 500 metrech ve stanu. Nejbližšího hotýlku je možné dosáhnout pouze za ideálních podmínek skrze 12+ hodin neutuchajícího šlapání v rychlém tempu. Nic, co by člověk měl zkoušet sám.
Novinky nestály za moc: nikdo nyní nepřechází a ti, co se o to pokusili, se museli vrátit kvůli po pas hlubokým závějím. Ale už nějakou dobu místní podezřívám, že horalská pravda pro cizince je cokoli, co vynese největší zisk.
Nepřekvapivě je mi nabídnut doprovod, pouze na vrch průsmyku, bez noci ve stanu - za 12 500 korun. Díky, nechci. Jaké mám alternativy? Očividně si budu muset jít průsmyk prohlédnout na vlastní oči.
I tak jsem dál vyzvídal v Chukhungu, dost možná nejotravnější ze všech EBC vsí, díky její kartelizaci a nezájmu o vše mimo uzavřený okruh místního života.
Tu noc, kdy jsem vylezl na Chukhung Tse, jsem zaslechl vytáhlého Španěla, jak zmiňuje kamarády mířící mým směrem. Když jsem se šel optat na detaily, tak mě usadil, že jsou na speciální misi prvního přejití jiného z vysokých průsmyků v oblasti. Ruce pryč!
Povedlo se mi vysvětlit mu, že se jim nesnažím ukrást vavříny a tak nakonec přiznal, že jsou ubytováni ve vedlejším hotýlku. Nejdivnější Španěl, kterého jsem kdy…
V jmenovaném hotýlku již všichni spí. Smolík. Cestou zpátky si všimnu, že se v místní kavárně pořád svítí. Tak se jdu podívat, jestli tam skupinka náhodou nevysedává.
Jedna skupinka tam skutečně posedává.
Mimo má nejdivočejší očekávání.
Trojice chlápků z Čech.
Mířící skrze průsmyk.
Jdou lézt na Baruntse.
Dohodneme se.
Dohoda: jeden z účastníků expedice plánuje spát spolu s nosiči v předsunutém kempu hned pod průsmykem. Je mi nabídnut stan, ve kterém se skupinou můžu přespat. Tak bych měl druhého dne dokázat dojít do nejbližšího hotýlku na druhé straně průsmyku.
Pronajmu si za pětikilo spacák a karimatku a zaplatím další tři stovky nosiči, aby sadu druhého dne vyzvedl. Spacák má cedulku Sea to Summit do -20°C. To by mělo stačit; a stejnak nemám na výběr. Čas na dobrodružství.
Vyrážíme brzy odpoledne následujícího dne. První polovina cesty je stejná jako do základního tábora Island Peaku a bičována neúprosným větrem. Následuje odbočka doprava okolo zamrzlého jezera a pak do vedlejšího údolí. Tam jsme kryti před větrem, zato mráz nám leze pod trika. Obcházíme jeden z mnoha nepojmenovaných 6 000 vrcholů lesknoucí se v odpoledním sluníčku.
Do kempu to je 9 kilometrů a přes 600 metrů stoupání. Trvá nám přes 3 hodiny, než se tam dohrabem. Solidní náskok pro zítřek! Průsmyk Amphu Lapsta sedí přímo nad námi, jasně viditelný v celé své hrozivé kráse. K jeho dosažení nám zbývá 500 výškových metrů na prudkém svahu pokrytém hlubokým sněhem. Zítřejší problém. Stany stojí před šestou a v sedm už jsem po uši ve spacáku.
